Celebrity pod lupou: Pohádkový kuchtík pyšnící se Řádem zlaté vařečky a Řádem myšího kožíšku skončil málem na popravišti

Celebrity pod lupou: Pohádkový kuchtík pyšnící se Řádem zlaté vařečky a Řádem myšího kožíšku skončil málem na popravišti
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Herec Stanislav Neumann, který vytvořil asi stovku filmových rolí, je známý především jako trochu popletený kuchtík v zámecké kuchyni spravedlivého prince Radovana, kam se mu vloudila princezna Lada ze sousedního království, když utíkala před zlým králem Kazisvětem.

Typický Neumannův hlas, který vyvolává úsměv na tváři, nám také připomene postavu starostlivého krále Půlnočního království z pohádky Pyšná princezna. Některé hlášky naivního krále už patří k národnímu folkloru.

Odvolávám se, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil.

Stanislav Neumann (1902) byl synem básníka Stanislava Kostky Neumanna a během 2. světové války se aktivně zapojil do protinacistického odboje. Bohužel byl během Pražského povstání v květnu 1945 zajatý jednotkami SS v okamžiku, kdy byl v nákladním voze plném zbraní. Útěk nepřipadal v úvahu, a tak se nechal odvést do vězení zbudovaném v loretánském klášteře. Rozsudek přišel rychle a 9. května měl být popraven. Naštěstí už to nacisté nestihli.

V roce 1927 se stal členem činohry (předtím zde byl jako elév) Národního divadla, kde působil až do smrti. Ze svých nedostatků dokázal udělat přednosti. Uměl prodat svou křehkou a drobnou postavu, naučil se velice dobře pracovat s mimikou a proměňovat obličej s vystouplou bradou. Dokonce i nakřáplý až plačtivý hlas proměnil ve svou přednost. V divadle hrál ze začátku zejména vedlejší postavy, z nichž později přešel do komediálních rolí. Hrál různé ustrašené úředníčky, lidové muzikanty, zlodějíčky, blázny, dědky a mudrlanty.  

Z vývoje ve straně byl zklamaný, jeho syn se dokonce zabil

Zkušenost z války ho přivedla k členství v KSČ, ale dokázal být velmi lidský, citlivý a snažil se druhým pomáhat. Ne se vším, co komunisté hlásali, souhlasil. Podobně to měl i jeho jediný syn, který byl však velice citlivý a směr, kterým se komunisté vydali, ho zklamal do té míry, že se nedokázal nové době přizpůsobit. Kvůli depresím skončil v psychiatrické léčebně, kde si sáhl v roce 1970 na život. Krátce po této tragédii zemřela Neumanovi i nevlastní sestra. Tyto rány osudu mu vzaly veškerou životní sílu a sám zemřel v roce 1975.

S láskou na něj vzpomínali jeho studenti, které připravoval na hereckou profesi na DAMU. K jeho studentům patřili Luděk Kopřiva, Jiřina Jirásková, Jiří Vala nebo Irena Kačírková.

Za své skvělé herectví a angažovanost získal řadu titulů a řádů: Zasloužilého umělce (1953), Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1958), Řád práce (1958), Řád republiky (1962), Národního umělce (1965), Zasloužilého člena Národního divadla (1968) a Řád Vítězného února (1973).

Zdroje článku: