Ten zimní výjev byl podle prvorepublikového historika Václava Novotného dojemný: „Vladislav s vojskem mnohem četnějším, provázen biskupy a opaty, vytáhl bratru vstříc. Dne 6. prosince 1197 obě vojska přiblížila se k sobě, že nazítří bitva se stala neodvratnou. V noci však Vladislav, poradiv se s biskupem a velmoži, ale bez vědomí vojska, požádal bratra k rozmluvě a z lásky bratrské i ve prospěch vlasti ustoupil s trůnu, spokojuje se s hodností markrabí Moravského.“ Obdobně vylíčil vítězství bratrské lásky nad mocenskými ambicemi už tehdejší kronikář Jarloch a je jedno, že za tím nepochybně stály i praktičtější důvody.
Tvrdá a výbojná povaha, kořeněná zchytralostí a mnohdy až bezohledností, dobře sloužila prospěchu dynastie i státu. Vybírala si však daň na jeho blízkých.
