Rodiče sdílí své potomky na sítích kvůli egu. Pro dítě to ale žádný přínos nemá, vysvětluje psycholožka
Sdílením svých dětí na internetu může rodič poškodit vztahy v rodině, varuje psycholožka Eva Vášová. „Pro dítě je tady nějaké riziko a téměř žádný zisk, ale pro rodiče tam nějaký zisk být může,“ vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál. Velkou otázkou pak je, když rodič začne na sdílení svých dětí vydělávat.
Sdílení dětí na sociálních sítích jako byznys, vidíte v tom problém?
V Kalifornii by kvůli tomu, že influenceři sdílí svoje děti a vydělávají na tom peníze, děti měly mít nějaký svěřenský fond, kam by se jim odkládaly peníze, protože je to vlastně nějaký druh práce. Od 1. července 2024 by měl začít platit stejný nebo podobný zákon v Illinois. A myslím si, že to zvažuje i Washington a u nás v Evropě má něco takového i Francie.
Generace, která se odpojí? Víc než třetina dospívajících v USA ví, že tráví příliš času na mobilu
Číst článek
My si vlastně často říkáme, že ten počet sledujících je jenom číslo, jenže ono to ve skutečnosti není jenom číslo. To je počet lidí, kteří vás sledují a kteří ten obsah můžou vidět. A málokdo už zatím vidí ten dav.
Doporučila bych si pro představu zkusit do googlu zadat, jak vypadá dav pěti tisíc, padesáti tisíc nebo sto tisíc lidí. A pak si zkusit představit, že před nimi vlastně stojím každý den.
Má smysl se ptát dětí, jestli chtějí být sdílené na internetu?
Tohle bude asi docela individuální. Některé dopady je dítě schopno si uvědomit jenom částečně, protože i tohle se nějakým způsobem buduje.
Takže když se zeptáme desetiletého, tak už si umí představit, co to znamená, že je sdíleno. Ale neumí si představit dosah nebo případně rizika. A to je třeba i něco, na co jsem narazila v různých výzkumech, že někteří rodiče se snaží zeptat se dítěte na souhlas, ale zároveň dítěti neřeknou rizika.
Takže je to jenom takové polovičaté řešení. Je tam třeba riziko toho, že přichází o soukromí, že už ta digitální stopa nepůjde smazat, že nemají kontrolu nad tím, co ta třetí strana, a teď myslím sociální sítě, s tím udělají. Nejde to zpětně vzít, zpětně smazat. Mám na mysli, že se to může šířit mezi spolužáky.
‚Právo na soukromí‘
Toto téma jste otevřela i na svém účtu na Instagramu, mělo to nějaký dopad?
Mně třeba začali psát dospívající, šestnáct až devatenáct let. Dostala jsem docela dost zpráv, že jim by vadilo teď v tomto věku, kdyby jejich rodiče něco sdíleli, když byli malí. Dítě má právo na soukromí do té doby, než dosáhne nějakého věku, kdyby o tom bylo schopno samo rozhodnout.
To znamená, že my se můžeme začít ptát třeba desetiletých, můžu tě sdílet, souhlasíš s tím? Můžeme se ptát i mladších, ale oni prostě nerozumí tomu, co to teda znamená v celém kontextu.
Když se třeba sedmiletých, desetiletých dětí zeptáme, že je chci sdílet, že ukážu ty fotky i cizím lidem, tak zároveň mají na to jiný pohled, než když se zeptáme člověka, kterému už je třeba šestnáct.
Kde tedy hledat nějakou hranici pro sdílení?
Pro mě je tam otázka toho, co je sdíleno. My známe i třeba od policie případy, kdy jsou extrémně sdíleny fotky dětí ve vaně, když se koupou, nebo na koupališti, když jsou v plavkách.
Antivirus: Sdílet potomky na sítích? Pro dítě je to jen ztráta soukromí, benefity to pro něj nemá žádné
Číst článek
Ke mně se opakovaně dostávalo video, aniž bych se o to nějak prosila, firmy, která prodává legíny, kdy matka nechala nakrucovat dceru, které bylo asi sedm až osm let. A najednou jsme viděli, že to má extrémně velké sdílení a zhlédnutí. Třeba přijde odkaz tady na toto video na weby, klidně i mimo Českou republiku, kde vlastně nechceme, aby to dítě bylo za tímto účelem publikované.
Jsou to někdy weby, které sdílí děti v intimních pozicích, a je to za účelem nějakého třeba i sexuálního uspokojení určitých osob. Byly kauzy nebo případy, kdy třeba prarodič sdílel roztomilé vnouče, tříleté, čtyřleté, které se koupe ve vaně, kde je třeba vidět genitál. A ono to mělo tisíce, až desetitisíce stažení.
Bylo to na obyčejném Rajčeti (česká sociální síť zaměřená na sdílení fotografií a videí - pozn. red.) ve veřejném profilu nějaké rodiny, což bylo nepochopitelné. A bylo to právě z toho důvodu, co jsem říkala. Že se začaly tyto fotky z České republiky objevovat na zahraničních webech, kde jsou tyto materiály.
Když jsem na sociálních sítích upozorňovala rodiče, kteří takové fotky sdílejí, že je tady toto nebezpečí, přeli se se mnou a tvrdili, že si dítě přece může na koupališti vyfotit každý…
To si myslím, že je nějaká racionalizace. A my to vidíme nejen u těchto fotek, které jsou intimního charakteru. Ale my to vidíme právě třeba i u influencerů. Nejenom tady v Česku, ale právě i v zahraničí, vyvíjí někteří rodiče viditelné úsilí, aby si ospravedlnili sdílení svých dětí. Je to vlastně forma racionalizace.
Zostuzování vrstevníky i sociální sítě. V pubertě se nejvíce rozvíjí náhled na vlastní tělo, popisuje Vojtko
Číst článek
A já to svým způsobem trošku chápu, když se na to zkouším dívat z pohledu rodiče, který to sdílí a už třeba na tom má i vybudovaný byznys. Potom je to vlastně těžké, protože to v podstatě může znamenat, že přijdu o nějaký příjem, o nějakou práci, protože to vybudovali na tom, že monetizuji soukromí své rodiny.
Ještě jsem si všimla jednoho fenoménu. Influencerka sdílí svoje soukromí a svůj běžný den, lifestyle, stravování, módu a podobně. A pak se jí narodí dítě. Přišlo mi zajímavé, že my vidíme téměř denně několik fotek jejího dítěte s tím argumentem, s ospravedlněním, že přece sdílí svůj život dál, ale zároveň se tam v tom intenzivním množství neobjevuje otec dítěte, tedy její partner.
Takže je to zase nějaká racionalizace, ale neodpovídá to realitě, že pokud teda opravdu chce sdílet tak intenzivně všechno, co zažívá, tak by tam měl být intenzivně zahrnutý i ten druhý rodič. Jak to, že jeho se ptá na jeho soukromí a zvažuje, že mu to může být nepříjemné, a toho dítěte ne.
‚Worked Babies‘
Co sdílení dětí, kdy neukazuji jejich tvář? Fotím je zezadu, se zakrytým obličejem…
Tady bych vás odkázala na jeden výzkum, který vyšel teď v lednu 2024, jmenuje se to Worked Babies. Oni vlastně přišli na to, že existují tři druhy rodičů, kteří takhle sdílejí a nazvali to jako „bezohledně sdílející“, potom „bezpečně sdílející“ a „autoritářsky bezpečně sdílející“.
Jedni prostě děti sdílí a vůbec se jich neptají. Třeba jedna česká influencerka sdílí se svými téměř 370 tisíci sledujícími i děti ve vaně, což vůbec nechápu, jak je tohle možné, že tam není ten náhled. A pak máme ty „bezpečně sdílející“ a to jsou ti, kteří se snaží nezveřejňovat identitu, obličej.
Zároveň informují dítě, pokud už je schopné nějak souhlas dát. Když identitu zakrývají, tak si myslím, že to je lepší varianta. A „autoritářsky bezpečně sdílející“ rodiče, tím je myšleno, že vůbec neprobíhá komunikace dítě-rodič, že to sdílí, ale aspoň trošku se snaží nějakým způsobem zabezpečit to skrytí identity.
Rodiče nevidí rizika sdílení svých dětí na internetu nebo převáží to nutkání sdílet?
Rodiče, dospělí, mají tendence vnímat rizika jako něco abstraktního. Takže pro ně je riziko něco, co mně se asi nestane, neumím si to tak moc představit. Je to takové nehmatatelné.
‚Ukázal krásu internetu, ale stal se hrobařem nadějí.‘ Jak nám Facebook změnil za 20 let život?
Číst článek
Ten přínos a ten zisk je mnohem bližší a hmatatelný. Ale většina lidí začne děti sdílet kvůli tomu, že chtějí pozornost, peníze, uznání, pochvalu, ocenění. A na prvních místech se ve výzkumech ukazuje, že rodiče to sdílí kvůli nějaké hrdosti, pýše na děti a nějakému potěšení. Takže to se vlastně označuje tak trošku jako sobecký motiv.
Až v menší míře je to nějaká potřeba sebevyjádření. Tou hrdostí je myšlena rodičovská hrdost. Takže třeba si pěstuje image dobrého rodiče. A zajímavé je, že tu rodičovskou hrdost a image dobrého rodiče právě adolescenti moc nechtějí, nemají to rádi. Takže tam se to pak může dostat do nějakého konfliktu.
A jedním z těch rizik může být poškození vztahu rodič-dítě, což si myslím, že je docela velké riziko.
A nebude to dítě a později dospělý spíš považovat sdílení svého soukromí za naprosto normální věc ve svém životě?
Může se to stát. Určitě si myslím, že jsou případy, kdy to takhle dopadnout může. Nemusí. Tady bych byla hodně citlivá vůči tomu dítěti. Když vidím, že je to spíš introvertnější, stydlivější dítě, tak vím, že tam to riziko může být vyšší.
Můžete tedy dát nějaký návod rodičům, jak a co sdílet, aby dítěti neublížili?
Návod je hrozně těžké dát, ale já si myslím, že je lepší to prostě nesdílet.
Vůbec?
Ano. Lepší je to nesdílet, pro to dítě. Jestli se bavíme o tom nejlepším pro dítě, tak bych řekla, že je lepší nesdílet nic. Pokud se bavíme o rodiči, tak tam s tím takhle v souladu nejsem.
Tam si myslím, že to nějaké výhody má. A to je ono. Proto je to tak kontroverzní. Protože my tady porovnáváme, že pro dítě je tady nějaké riziko a téměř žádný zisk, ale pro rodiče tam nějaký zisk být může.
Společenský dopad
Platí to i pro influencery, pro které je sdílení dětí součást práce, vydělávání peněz?
Myslím, že u influencerů to platí stejně. Lepší je dítě nesdílet, zvlášť pokud ještě zvažuju, že na tom budu vydělávat. Ale vím, že se jim to asi nebude líbit. A pokud sdílet, tak až to dítě vyroste a bude schopné se k tomu nějak vyjádřit, tak až tehdy. To si myslím, že je ideální stav.
Co sdílení dětí, které mají třeba vážnou nemoc. Sdílením pomáhají rodičům stejně nemocných dětí necítit se osamoceně. Případně i třeba měnit neduhy zdravotního systému…
To je právě pro mě taky otázka, že já tam vidím nějaký větší společenský dopad. Vidím tam, že i ten samotný rodič mohl dostat nějakou podporu, že pohnul třeba s tím, že se víc začalo mluvit o problémech a hledat řešení.
Přibývá lidí, kteří se vědomě vyhýbají zpravodajství i internetovým diskuzím, popisuje výzkumnice
Číst článek
Takže má z toho zisk mnohem větší počet lidí, ale nevíme, jestli z toho má zisk to dítě, kterého se to týká. Takže to je přesně ono, zisky tam jsou, ale otázka je, jestli pro to dítě.
Sledujete rodiče influencery na sociálních sítích?
Taky to samozřejmě sleduju jako matka dvou dětí. Taky ráda sleduju tyto profily, všechny je znám, takže mě to taky uspokojuje. A myslím si, že někteří rodiče, a i mě se to stalo, že se na to někdy podívám s takovým trošku až pohrdavým pohledem a řeknu si, tyjo, tak to jsem vlastně jako dobrá máma, protože to nedělám takhle blbě.
A to už se možná dostáváme ke sdílení dětí v pořadech jako Výměna manželek nebo tak. To je kapitola sama pro sebe.
