Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com / Ian Taylor
Do Pracovní skupiny pro sociální otázky České biskupské konference, s nepříliš výstižnou zkratkou SO ČBK, mě přivedl Josef Rajchard (dále Pepa) kolem roku 2014. Získal mě tvrzením, že v rámci skupiny pracuje ekologická sekce a že přesně takové lidi, jako jsem já, ta skupina potřebuje. Myslela jsem, že když je v názvu slovo pracovní, že budeme pracovat. Ze začátku to tak v mých očích skutečně vypadalo. Připravili jsme společné setkání na téma životní prostředí, kde přednášel mimo jiné i Bedřich Moldan. Překvapilo mě, že přišlo tak málo lidí, tedy po pravdě jen 1 osoba, která nebyla členem skupiny, a tu jsem já osobně pozvala. Divila jsem se, že akce nemá vůbec žádnou propagaci. Ačkoli přednáškové odpoledne probíhalo v budově KTF UK, nikde nevisel jediný plakátek a nenašel se žádný student, který by o akci projevil zájem. „Vítej v realitě“, povídá Pepa, a tak jsem se natvrdo seznámila s Potěmkinovou vesnicí s názvem SO ČBK.
Jenže v ní bylo několik velmi zajímavých a inspirativních osobností. Ráda jsem jim naslouchala a této možnosti jsem si vážila. Současně jsem doufala, že se situace zlepší, že když budeme pořádat či publikovat zajímavé věci, lidé se pohrnou. Získala jsem pro jednu z dalších přednášek svého dobrého kamaráda, krajinného ekologa, jenže zase nikdo nepřišel a Vláďa brzy přišel na to, že by svou účastí ve skupině podporoval pouze mlácení prázdné slámy, a vrátil se ke své užitečné práci. ČBK svou vlastní „skupinu odborníků“ na nic nepotřebovala, na nic se jí neptala. Byli jsme zcela zbyteční. Do zákulisí fungování a především financování jsem neviděla.
Skupinu od roku 2012 vedl uvážlivý Jindřich Šrajer, doktor teologie. Jenže ta jeho uvážlivost mi časem přišla spíš jako servilnost a neschopnost vyjádřit jasný, byť kontroverzní postoj k čemukoli. Skupina není demokratická: Vedoucího určuje ČBK, členové do toho nemají co mluvit. Přijde mi to naprosto absurdní, když skupina má „pouze“ seskupovat lidi, kteří společně hledají odpovědi na otázky, které doba přináší, nejde o moc, ani o hierarchii. Popravdě o existenci této skupiny naprostá většina lidí, a to ani katolíků, vůbec neví. Zajímalo by mne, zda o ní vědí alespoň všichni biskupové. V minulosti (asi před rokem 2012) se skupina podílela na vytváření pastýřských listů a skutečně měla renomé.
Poklidné vody ne příliš výkonné, ale celkem neškodné skupiny rozvířilo loňské sdělení jejího vedoucího, že ve funkci končí a že novým vedoucím bude Jakub Jinek. Dozvěděli jsme se to jako hotovou věc schválenou ČBK na říjnovém společném víkendu. Byla jsem prakticky jediná, kdo s tímto postupem zcela otevřeně nesouhlasil, a to vzhledem ke svým znalostem o dění na KTF UK. Ostatní členové se vyjadřovali rozhodně diplomatičtěji a já jsem usoudila, že třeba nemám dostatek informací, vzhledem k tomu, že studium na své alma mater jsem ukončila v 90. letech. Pan vedoucí to uzavřel tím, že na prvním setkání SO ČBK se jistě role nového vedoucího v kauzách poškozujících renomé fakulty vyjasní.
Ovšem nejen, že se to nestalo, bylo to naprosto šokující shledání s realitou. Nový pan vedoucí nás seznámil s novým „vedením“ skupiny (zrušil výkonnou radu a nahradil ji vlastní partičkou), s plánem „práce“ apod. Odpor ostatních členů byl velmi chabý. Před druhým setkáním SO ČBK byly zveřejněny závěry etické komise UK ohledně osoby našeho nového vedoucího a někteří členové skupiny se předem rozhodli, že by měli rádi v čele někoho jiného. Bohužel na vlastním setkání jsme již tak rozhodně nevystupovali. Pan vedoucí však nenechal nic náhodě. Na setkání si přivedl čtyři lidi, pro nás prakticky neznámé, s tím, že členskou základnu je třeba oživit.
Jeho působení v čele skupiny v posledním bodě programu s názvem „Různé“ odvážně otevřel pan Jiří Zajíc, nicméně pan vedoucí závěry Etické komise bagatelizoval, dokonce ji ostře napadl a postavil se do role oběti, což je v poslední době dost častý jev ve veřejném působení exponovaných osob. Jasně k odstoupení však vyzván nebyl, pouze ke zvážení setrvání ve funkci. Jeho sebevědomá tvář mluvila za vše. V zápase o hodnověrnost skupiny rozhodně nejde o jednu jeho dehonestující větu o notorických nepsavcích, za níž se, jak nám sdělil, již omluvil. (Omluva nebyla omluvou, ale to by bylo na jiný text.) Po tomto debaklu na hony vzdálenému poslání, které v mých očích skupina má, jsem se rozhodla z ní odejít. Toto rozhodnutí má význam pouze pro mne. Nechci, aby moje jméno bylo jakkoli spojováno s tímto škodlivým člověkem. Skupinu jako takovou to nijak nepoškodí, má za mne mnohonásobnou náhradu.
19. února tohoto roku se na webových stránkách SO ČBK objevilo Stanovisko SO ČBK k protestům zemědělců. Je prezentováno jako společné stanovisko skupiny, ačkoli jednotliví členové skupiny předem o jeho vypracovávání, natož konečném znění vůbec nevěděli. Stanovisko samotné je zcela plytké, ale pozadí jeho vzniku je pro mne alarmující.
Autorka vystudovala obecnou biologii na PřF UK, mezioborová studia na FF ZČU a obor náboženské nauky na KTF UK.
