Článek
„Letos je to asi moje poslední sezona. Ale to jsem říkal i před čtyřmi lety. Pak jsem to přehodnotil, že budu hrát do čtyřicítky, a to jsem splnil. A pokud bude čas na nějaké ohlédnutí, tak tvrdím, že dělám sport pro lidi, aby se to líbilo divákům. Fanoušci ve všech klubech a městech, kde jsem měl domácí prostředí, byli skvělí,“ řekl mi Tomáš Hýský při jednom z extraligových zápasů.
Zatímco na mezinárodní scéně absolvoval s reprezentací řadu turnajů v rámci Evropské či Světové ligy apod., v tuzemské nejvyšší soutěži na ligový vrchol nedosáhl. A to i přesto, že vystřídal pět klubů.
„Bohužel na mistrovský titul čekám celý život. Blízko jsem k tomu měl v Dukle Liberec. První sezona se sice nepovedla, ale pak přišlo druhé, třetí a znovu druhé místo. Třikrát jsem vyhrál Český pohár. Každá medaile má svou hodnotu. A vážím si toho, když člověku drží zdraví,“ zamyslel se Tomáš Hýský.
Do Dukly Liberec tehdy přišel z Příbrami a po městě pod Ještědem bylo jeho další štací Aero Odolena Voda. Následovalo Kladno, odkud se v prosinci 2023 přesunul do SKV Ústí nad Labem.
Tomáš Hýský poznal na palubovce i mimo hřiště velké množství spoluhráčů. A to i v reprezentaci.
„Myslím, že jsem zažil dobrou éru po boku skvělých hráčů. Nechci na nikoho zapomenout, ale musím zmínit jména jako Jakub Veselý, David Konečný, Honza Štokr, Jakub Novotný, Martin Kryštof, Ondřej Boula, samozřejmě tehdejší kapitáni Ondra Hudeček a Aleš Holubec,“ pustil se Tomáš Hýský alespoň do částečného výčtu.
„Na „mém“ smečařském postu hráli i Jirka Popelka, Kamil Baránek, Karel Linz. Z reprezentačních trenérů mě vedli například Zdeněk Haník, Zdeněk Šmejkal, ale i Michal Nekola,“ pokračoval Hýský v přehledu dalších volejbalových osobností.
