Studánky udržují historickou paměť krajiny. Můžete se stát i jejich patronem
Studánkám kdysi přisuzovali lidé mytické vlastnosti – pro poutníky nebo pracovníky na polích či v lese to byly často jediné dostupné zdroje vody. Lidé o ně pečují i dnes, v celém Česku víme o existenci asi čtrnácti tisíc studánek. Těch opravdu krásných je zhruba o šest tisíc méně. U příležitosti Světového dne vody (22. března) jsme se k několika z nich vypravili – a to v hlavním městě.
V jednom z největších pražských lesoparků – Divoké Šárce – najdeme asi dvacítku studánek či pramenů. Nedaleko smyčky tramvají Divoká Šárka – kousek od restaurace rychlého občerstvení – můžete objevit Šestákovu studánku. „Když budovali tuto silnici, pramen strhli. Proto je teď nová Šestákova studánka o pár metrů dál, pod silnicí,“ ukazuje správce Národního registru pramenů a studánek Michal Kulík ze spolku Mladí ochránci přírody. Příjmení Šesták se mimochodem v Šárce opakuje, jmenoval se tak majitel pozemků v okolí před více než sto lety.
Podle Michala Kulíka lze i na vodě ve studánkách pozorovat postupující klimatickou změnu. „Studánky jsou indikátorem podzemní vody. I když jsou v těchto dnech pole hodně podmáčená, právě u studánek můžeme sledovat, jak podzemní voda setrvale klesá,“ ukazuje aktuálně nízký průtok u Šestákovy studánky Michal Kulík.
Další studánkou, která v Šárce stojí za prohlédnutí, je Šárecká Habrovka. Kvalitu vody v ní, stejně jako u dalších dvou studánek v Praze, sleduje ČHMÚ. U studánky je zájemcům k dispozici i hrníček. „To neznamená, že je voda ve studánce pitná. To značí jenom to, že kdo má odvahu a je odolný, tak se může na vlastní nebezpečí napít,“ upozorňuje Michal Kulík s tím, že v Praze normy pro pitnou vodu nesplňuje žádná studánka. Přesto z nich lidé pijí.
Národní registr pramenů a studánek vznikl už kolem roku 2000, kdy spolek Mladí ochránci přírody přišel s nápadem, aby si každý dětský oddíl vzal pod patronát nějakou studánku a pečoval o ni – tak vznikla kampaň Zachraňme studánky. Začali se ale ozývat další jednotlivci nebo rodiny s tím, že o nějaké studánce vědí nebo se o ni starají – a tak vznikl národní registr. Lidé v něm u každé studánky mohou zadat GPS souřadnice, název, legendu k ní vážící se, fotografii. A spolek Mladí ochránci přírody k ní přidává i rozbory vody, které čas od času u studánek nechává dělat u akreditovaných laboratoří.
Za kamenem najdete i kartáček na zuby či mýdlo
Jednou z oblíbených studánek v Praze 6 je Veleslavínka nad Libockým rybníkem. Pro vodu k ní chodí hlavně okolní chataři. Část z nich si ji nabírají i do kanystrů. „Ani tady ale nevycházejí při rozborech dobré výsledky,“ upozorňuje Jana Stibralová z Národního registru pramenů a studánek s tím, že se ve vodě Veleslavínky nacházejí často koliformní bakterie. Znečištění do pramenů a studánek proniká například ze žump, hnoje či splachem z polí. „Je to také dané geologickým podložím, které v Praze není takové, aby se voda dostatečně pročistila,“ upozorňuje Jana Stibralová.
O studánky by se měl starat majitel pozemku. Pečují často ale o ně i různé spolky, dobrovolníci a také lidé bez domova, pro ně je to mnohdy základní zdroj vody. „Často proto najdeme někde mezi kameny nebo za pařezem zastrčený kartáček na zuby nebo mýdlo,“ říká Jana Stibralová.
Nejčastěji se studánky dělí na kamenné a dřevěné. „Oproti pramenům se studánky vyznačují tím, že už na ně sáhla lidská ruka, je za nimi práce. Když někdo buduje studánku – což je záslužná činnost – je dobré dávat pozor, aby jí voda průběžně protékala a aby byla zastřešená a ohrazená, aby tam nepronikala povrchová voda,“ vysvětluje Milan Kulík. Co se týče kvality vody ve studánkách, netroufá si Milan Kulík zatím hodnotit vývoj v čase. Upozorňuje ale na to, že rezidua ze zemědělské činnosti pronikají už i do spodních vod, proto pití ze studánek se doporučit lidem nedá. „S určitou pravděpodobností někde uprostřed hlubokého lesa, kde nejsou přemnožení divočáci či zvěř, tak by ta voda měla být čistá, ale na sto procent se to říct nedá.“
Rozbor vody ze studánky může nechat udělat kdokoli
Prokopské údolí v Praze láká turisty, rodiny s dětmi, cyklisty a právě tady, na hlavní trase pro chodce a cyklisty, je naproti někdejší hájovně i studánka Na Troníčku. Malá kamenná stavbička je skoro nedobytná – turisté vidí jen trubku, ze které prýští voda. A ta odtéká do potoka.
Právě to, že voda odtéká, je jedním z důležitých znakem studánky – oproti studnám, kde je voda stojatá, takže se musí vytahovat okovem nebo čerpadlem. Studny oproti tomu slouží pro trvalé zásobování obyvatelstva vodou, takže podléhají přísným předpisům a povinnosti dělat rozbory. „U studánek rozbory dělat nikdo nemusí a my je provádíme podle toho, jak na ně dostaneme peníze – třeba od pražského magistrátu nebo z MŽP – třeba jednou za rok nebo za dva. Někdy se dohodnou i místní anebo obec a rozbory zaplatí,“ popisuje Michal Kulík.
Každá studánka je unikát, v Kunraticích je budoval Studánkový dědeček
Generál Eduard Ureš, někdy nazývaný Studánkový dědeček, vedl vojáky k tomu, aby se nespoléhali na dovoz vody v cisternách a aby v terénu vždy hledali i jiné zdroje vody a budovali studánky. V sedmdesátých letech minulého století generál Ureš na důchod přesídlil do Prahy a i tady studánky obnovoval a budoval. Hojně také v Kunratickém lese, nedaleko kterého bydlel. Postavil tu například studánku Labutěnku u rybníka Labuť. Po jeho smrti v roce 1992 dostala někdejší Myslivecká studánka nedaleko Dolnomlýnského rybníka jeho jméno.
„Urešova studánka je velice zajímavě konstrukčně řešená. Ve břehu jsou zabudovány tři nádrže, které jímají prameny. A pak je teprve z nádrží přepad,“ říká Michal Kulík. Návštěvník tak vidí jen plastovou trubku ve zdi, odkud prýští voda. Trubky se používají i kovové, je ale větší šance, že je někdo ukradne.
Neexistuje jednotný návod na to, jak studánky budovat. Každá studánka je úplný unikát, kdo ji zvelebuje nebo se o ni stará, musí vycházet z místních podmínek. Studánku může vybudovat prakticky každý, stačí najít pramen, který je dva až tři roky stabilní.
Staňte se patronem nebo patronkou studánky
Řídící Krell vybudoval studánku nedaleko studentských kolejí Volha v Kunraticích v roce 1906. Když se tu v padesátých letech minulého století stavěly vojenské objekty, přišla o vodu. Po revoluci pozemky zarostly a skoro nikdo o studánce nevěděl. „Místní nadšenec Adam Vízek se chopil práce a studánku se svou rodinou v roce 2016 zvelebil. Brzy po tom pražský magistrát studánku uvedl do současné podoby, která je exkluzivní,“ vypráví Michal Kulík.
Přístup k vodě je u Krellovy studánky zakrytý kovovou mřížkou, dva metry odtud je pak výtok vody ze studánky. Podle Michala Kulíka je tato podoba optimální pro to, aby si lidé ve studánce třeba nemyli ruce nebo do ní neskákali psi. Vodu si mohou nabrat až u výtoku z trubky, takže vodu neznečišťují.
Péče o studánky je u nás v České republice v rukou majitelů pozemků a dobrovolníků. Postarat se o studánku může kdokoli – například už jen tím, že okolo ní posbírá odpadky. Zájemci – jednotlivci, rodiny nebo třeba školní třídy – ale mohou nad studánkou přebrat i patronát. „Například studánka Pod Beránkem, ta je velice pěkná a má ji pod patronátem základní škola Na Beránku. Každý rok tam dělají otvírání studánek, zpívají, pan učitel hraje na kytaru,“ popisuje Michal Kulík. Otvírání studánek organizuje spolek Mladí ochránci přírody i další neziskové organizace po celé republice většinou v květnu. Při této příležitosti studánky dobrovolníci většinou vyčistí a děti si, třeba říkankou, připomenou, jak důležitá je voda v přírodě.
Studánky v současné době zaznamenávají vlnu zájmu, související i s dobou koronaviru, kdy se lidé naučili víc chodit do přírody ve svém okolí. Mapu studánek u nás a na Slovensku najdou zájemci v Národním registru pramenů a studánek na www.estudanky.eu. Registr je také propojen s portálem Mapy.cz. Symbol pro studánku je modré půlkolečko, přes které se uživatel dostane do registru. Zájemci si mohou stáhnout také aplikaci s mapou studánek do mobilu.
Úplně nejlépe se ale studánka hledá, když na procházku vezmete psa. Psi totiž vodu v přírodě spolehlivě najdou.
Související
-
Kdysi plné života a radosti, dnes jen zříceniny. Smutné konce pražských plováren na Vltavě
Vltavské břehy byly kdysi obsypány důmyslně vymyšlenými koupališti, z nichž mnohé pojaly přes tisíc návštěvníků a ozýval se odsud dětský smích.
-
Koupaliště na pražských potocích, rybnících a přehradách. Některá zanikla, jiná žijí dodnes
Nejen Vltava skýtala Pražanům možnost smočení v horkých dnech. Koupaliště a plovárny rostly i na jejích přítocích, potocích, rybnících a přehradních nádržích.
-
Po proudu zvuku: Zvukoví umělci zkoumají, jak zní řeka Opava a její okolí
Jak zní řeka Opava a její okolí? O projektu Po proudu zvuku mluví umělci Magdaléna Manderlová a Michal Kindernay. Zvukově pestré ArtCafé moderuje Agáta Hrnčířová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
