Byl to nejrychlejší ročník v historii této slavné klasiky. Přesto Tadej Pogačar v cíli Milán-San Remo pronesl, že to byl jeden z nejlehčích závodů vůbec. Ani tak jej nedokázal vyhrát a v cíli se radoval jeho dobrý kamarád z konkurenční stáje Jasper Philipsen. Slovinec byl třetí i proto, že měli sice naplánovanou dobrou taktiku, ale jeho týmoví parťáci ji nedokázali provést tak, jak měli.
Cyklistika je sice stále považována za individuální sport, jenže u té silniční už to dávno neplatí. Bez týmu nedokážete nic. Ví to moc dobře i Tadej Pogačar. Ten na začátku března dokázal po úžasném osmdesátikilometrovém sólu ovládnout jednorázovku Strade Bianche.
Ovšem k tomu, aby se k této příležitosti vůbec dostal, museli nejdřív jeho parťáci ze stáje UAE Team Emirates na čele balíku nastolit takové tempo, aby si z něj mohl nastoupit jejich lídr, ale zároveň takové, aby unavilo co nejvíc jeho soků.
Na bílém toskánském štěrku se to podařilo. Ale monumentální klasika (jeden z pětice nejvýznamnějších jednorázových závodů) Milán-San Remo, to je něco výrazně odlišného. Strade Bianche mělo 215 kilometrů, zatímco cesta vedoucí z Milána byla dlouhá 288 km. A i když trasu zvládli cyklisté v nejrychlejším čase historie, vítěz na ní strávil téměř o hodinu víc než Pogačar v Toskánsku.
Specifické je také to, že značná část vzdálenosti do San Rema se jede po rovině. Až v závěru jsou náročnější pasáže s několika kopci. Tre Capi, Cipressa a Poggio jsou v cyklistice hodně významné pojmy. A právě na nich musí nesprinteři přijít se svou taktikou, aby měli šanci závod ovládnout. Většinou to bývá útok na posledním z nich Poggiu.
Tak nějak to měl vymyšlené i tým z Emirátů. „Měli jsme plán a drželi jsme se ho. Ale trochu nám chybělo, možná nějakých deset procent, na Cipresse a i potom,“ vysvětloval Pogačar, proč se mu nepovedlo zvítězit. Jako správný lídr nic nesvaloval na své týmové kolegy, naopak je chválil a pronesl: „Myslím, že jsme měli skvělý plán, ale v cyklistice skoro nikdy žádný plán nesplníte perfektně.“
Zmiňovaných deset procent ale chybělo spíš jeho kolegům, než samotnému Pogačarovi. Ti měli na Cipresse nastolit vysoké tempo, aby z něj odpadlo co nejvíc sprinterů, a na Poggiu rychlost ještě navýšit, aby mohl Pogačar zaútočit a mnoho cyklistů už nemělo síly jej pronásledovat. Jenže sestava z Emirátů už na prvním kopci nejela tak, jak by měla. A tak se Pogačar na Poggiu sice dvakrát o útok pokusil, ale udržela se s ním zhruba desítka soků, což na něj bylo příliš.
„Měl jsem neuvěřitelné nohy, ale tento ročník nebyl tak těžký, aby to mohl být vrchařský rok,“ prohlásil Pogačar. V cíli nestačil na dvojici rychlíků Jaspera Philipsena a Michaela Matthewse.
Témata:
sport, Milán-San Remo, cyklistika, Strade Bianche, Milán, Michael Matthews, Tadej Pogačar, Jasper Philipsen, UAE Team Emirates, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
