„Souhlasím. Dosud moje nejlepší sezona, v extralize určitě,“ kývne Navrátil v rozhovoru pro MF DNES v útrobách olomouckého zimního stadionu, kam dorazil odevzdat hokejovou výstroj po náročné sezoně.
Před sezonou jste novinářům řekl, že jste si stanovil cíl v počtu bodů, které chcete nasbírat. Nechtěl jste ale být konkrétní. Splnil jste tedy předsevzetí?
Odpovím jednoznačně. Splnil.
Čím to, že jste letos zažil takhle vydařenou sezonu?
Já myslím, že to začalo u trenérů. Dali mi důvěru, nechali mě hrát. Snažil jsem se být na ledě prospěšný a za důvěru se odvděčit body.
S kým se vám hrálo nejlíp? Například Michal Kunc v nedávném rozhovoru uvedl právě vás a Roka Macuha.
Já si neurčuji, s kým budu hrát, největší část jsem ale strávil právě s ním a s Rokem. Občas i s Lukášem Nahodilem. A jo, asi s nimi se mi hrálo nejlépe. Mám to asi stejně jako Kuncík. Sedíme si jak lidsky, tak hokejově.
Petr Fridrich (vlevo) z Vítkovic, a Jakub Navrátil z Olomouce v pozadí, před nimi stojí hlavní rozhodčí Robin Šír.
Před dvěma roky jste po devatenáctibodové sezoně dostal premiérovou pozvánku do národního týmu. Prozraďte, máte podobné ambice i letos?
Nejdřív se po náročné sezoně potřebuji dát zdravotně dohromady. Jestli všechno vyjde a přijde pozvánka, budu určitě rád. Byť před domácím mistrovstvím je to vždycky těžší.
Tehdy jste na repre sraz vyjel společně se spoluhráčem Janem Bambulou. Oba jste museli rušit už zařízenou dovolenou, že?
Jo, jo. Oba jsme už měli naplánovanou dovolenou, nečekali jsme totiž, že bychom mohli na reprezentaci vůbec jet. Takže jsme to museli na poslední chvíli zrušit. Měli jsme jet do Rakouska.
Takže letos už jste obezřetnější.
Ano, ano. Už raději čekám.
Co letošní sezona v Moře? Nakonec jste vypadli v předkole.
Já osobně jsem zklamaný. Vedli jsme 2:0 na zápasy, měli jsme sérii výborně rozjetou, de facto tři mečboly na postup. Navíc ještě dva z toho doma před skvělými fanoušky, netrápili jsme se někde venku. A stejně jsme to nezvládli. Takže podle mě to je dost velké zklamání.
Přitom celou sezonu jste se opírali hlavně o domácí zápasy, venku se vám tolik nedařilo.
Vůbec nevím, čím to je, že se to v play off tak otočilo. Fakt nevím.
Chyby lídrů, mizerné přesilovky, brankář nepodržel. A čtvrtfinále je bez Olomouce |
Měli jste už v hlavách, že byste stejně jako loni narazili ve čtvrtfinále na Pardubice?
Řekl bych, že ano. A to je i ten důvod, proč jsme to nakonec nezvládli. Za stavu 2:0 už jsme se asi jednou nohou viděli dál, což byla samozřejmě chyba.
V rozhodujícím zápase minulé úterý rozhodla první třetina, souhlasíte? Po pěti minutách jste prohrávali 0:2. Nejprve chyboval kapitán Ondrušek, pak se nechal do konce zápasu vyloučit Švrček.
Jsme lidi, všichni dělají chyby. My jsme to měli hlavně zvládnout už doma. V úterý jsme se ještě v první třetině dostali na dostřel, ale pak už nebyly síly.
Naději vykřesal bek Dalibor Řezníček. Letos dal devět branek, což je stejně jako součet všech jeho gólů ve třech předchozích sezonách.
Dal hromadu gólů, nevím, kde se to v něm vzalo. Trenéři mu říkali, ať střílí co nejvíc, a on je holt vzal za slovo. I když teda občas to byly fakt kuriózní góly (zasměje se), protože aby někdo dal gól odrazem od zadního mantinelu, to jsem asi ještě neviděl.
Z osobního hlediska musíte ale sezonu hodnotit pozitivně.
Určitě na sobě cítím progres. Tím časem, který jsem dostal na ledě, si myslím, že jsem se dost vyhrál. Tady je to super, že trenéři dávají mladším hráčům šanci, a to i na přesilovkách a v oslabení.
Asi to bylo dáno i tím, že jste nemarodil. Což moc vašich spoluhráčů říct nemůže. Nakonec jste odehrál 57 zápasů, tedy plný počet. To se letos kromě vás podařilo jen Jiřímu Ondruškovi.
Já jsem nastavený tak, že i když mám nějaké problémy, snažím se vždy vlézt na led. Není to nic příjemného, ale jakmile stoupnete na led, bolest necítíte, není-li to nic vážného. Snažím se na sobě pořád pracovat. I z hlediska regenerace. Začalo to už v létě, kdy jsem měl poprvé individuální přípravu.
Proč?
Chtěl jsem to zkusit. Domluvil jsem se tak s trenéry. Přece jen, když máte hromadnou přípravu s týmem, je jeden trenér na všechny. Já ale nad sebou potřebuji mít pevnou ruku. A účel to asi splnilo.
Oscar Flynn z Liberce brání Jakuba Navrátila z Olomouce, který se tlačí před brankáře Daniela Krále.
Se zraněním ale bohužel máte zkušenosti. Hned v první extraligové sezoně jste si poranil rameno, odehrál jste jen 16 mačů...
A byl jsem skoro celý rok mimo. Shodou okolností to bylo též v Liberci. Souboj u mantinelu, vyhozené rameno, operace. A s bolavým ramenem, to nemůžete dělat vůbec nic. I když jsem chodil na delší procházky, tak mě to hodně limitovalo. Není vůbec příjemné se s tím mentálně vyrovnat. Hlavně když jsem viděl kluky, jak dřou, makají, a já mohl jenom ležet v posteli.
Co se v takové chvíli honí hráči hlavou?
Spousta věcí. Ale myslíte hlavně na to, abyste se uzdravil a neměl následky. Ale když třeba nemáte smlouvu na další rok, tak to může být na psychiku o to horší.
Jak jste se udržoval veselý?
Nejlíp mi bylo u playstationu.
Mluvil jste o smlouvě, tu máte v Moře až do konce sezony 25/26.
Jsem tu spokojený, nemůžu si stěžovat. Líbí se mi tu.
Sledujete stále svůj rodný Přerov, kde jste dlouhá léta hrával, od žáčků až po první ligu?
Jasně, sleduji, fandím. Když je možnost, kluky jezdím podpořit. Zrovna v pátek jsem se byl podívat na play off proti Vsetínu. Úspěch je i to, že se dostali přes předkolo.
Z Přerova jste si na dva roky odskočil do dorostenecké extraligy do dalekého Chomutova. Jak se stane, že junior z Přerova jde na štaci přes půl republiky?
V Přerově tehdy byla extraliga jen v mladším dorostu. A když jsem chtěl hrát nejvyšší soutěž i dál, musel jsem jinam. Což pro mě znamenalo jít na druhý konec republiky.
Jinde nabídka nebyla?
Co si vybavuji, asi ne. Ale ono to ještě bylo tak, že se na nás přijel podívat trenér z Chomutova a vybral si mě. Pak jsme jeli do Chomutova na týdenní kemp, to bylo spíš pro nás hráče, abychom věděli, jestli to tam chceme zkusit. Mladé hokejisty tam připravovali výborně, navíc tam bylo super zázemí.
Později jste prohlásil, že to byla největší životní zkouška. V čem?
V tom, že jsem byl úplně sám. Najednou mi neměl kdo pomoct, teď myslím rodiče, musel jsem se o sebe dva roky dokázat postarat, v šestnácti a sedmnácti letech. Ale našel jsem si tam super partu, kluci mi hodně pomáhali a jejich rodiče taky.
Na druhém konci, bez rodičů, bez dozoru. Asi jste měli i plno nehokejových lákadel, že?
Bylo toho dost, ale upřímně, mně se tehdy nikam moc nechtělo chodit. Držel jsem se, vlastně jsem vůbec neměl tu potřebu. I když mě kluci často lanařili a přemlouvali, ať si s nimi vyrazím, já jsem nebyl takový, že bych chtěl trajdat za zábavou.
A dnes?
To nechám bez komentáře. (smích).
Jakub Sirota: nenápadná kometa letošní MoryVedle Jakuba Navrátila, nejproduktivnějšího hráče hokejové Olomouce, vynikal z desátého týmu letošní extraligové sezony ještě jeden muž. Před rokem znal 25letého Jakuba Sirotu málokdo. Sedm let totiž působil v americké univerzitní lize NCAA a až v aktuální sezoně dostal šanci zkusit své první profesionální angažmá mezi dospělými. Do Česka si jej totiž vytáhl pozorný manažer HC Olomouc Erik Fűrst se svým týmem. „Viděli jsme nějaké jeho zápasy, ale taky nemůžeme říct, že ho nějak extra známe. Nicméně na tréninku vypadá výborně,“ povídal před sezonou trenér Olomouce Jan Tomajko.  Rytíři Kladno - HC Olomouc, hokejová extraliga, 26. ledna 2024. Olomoucký Jakub Sirota. Bingo, trefa. Sirota zaujal. Brzy po svém příchodu se stal stálicí na přesilovkách. Od modré čáry přesně rozdával kotouče. Leckdy vás udiví i jeho obratnost na bruslích, neustále zdvižená hlava, precizní rozehrávka a sem tam i drzá klička. „Líbí se mi jeho pohybová dokonalost, elegance. Rozdává přihrávky zprava doleva, správně volí řešení. Je to kluk, který vám vyplave, ani nevíte odkud, a na první dobrou hned takhle zaujme. Fakt šikovný bek,“ zhodnotil Sirotu expert ČT sport Petr Hubáček.“ Rodák z Kroměříže, který prošel například juniorkou Zlína či Přerova, nakonec zakončil sezonu s bilancí 7 + 13. Jen pro porovnání, například Jan Káňa, nejproduktivnější hráč Olomouce ze sezony 2022/23 měl letos skóre 5 + 14. Letos patří jednoznačně k největším pozitivům jinak nepříliš povedené olomoucké sezony, která skončila v předkole play off. „Je to šikovný hráč, bylo to překvapení, nikdo ho moc neznal, když přišel,“ netajil kapitán Mory Jiří Ondrušek po posledním zápase v Liberci. „Doufám, že zůstane co nejdéle a Olomouci pomůže.“ Sirota loni podepsal s Olomoucí kontrakt do konce letošní sezony, klub ovšem může uplatnit opci a prodloužit kontrakt o další rok. Bude-li ale Sirota pokračovat ve svých výkonech, na Hané moc dlouho nezůstane. A i mnozí hokejoví experti se tážou, proč ještě nedostal šanci v národním týmu. |
