MINIROZHOVORY: Smečka, část první

Možná jste již zaregistrovali (pokud ne, je nám ctí vás informovat jako první), že se hororově zaměřené nakladatelství Golden Dog chystá vydat další super nadupanou sbírku plnou českých jmen. Do Smečky, propojující horor a motiv psa, přispěl také majitel Martin Štefko – a jako vážený host americký spisovatel a mistr žánru Mort Castle.

Jelikož den D se pomalu blíží (29. 4. 2024, knížka je však už nyní v předprodeji) a tento projekt rozhodně stojí za pozornost, není na škodu postupně představit a zlehka vyzpovídat všechny přispěvatele. Jak se jim na Smečce spolupracovalo? A bylo pro ně zadané téma lákavé?

V tomto článku se můžete těšit na Terezu Kadečkovou, Petra Bočka, Ludmilu Svozilovou a Tomáše Martona.

Tereza Kadečková (*1993)

Tereza "Kadet" Kadečková chňapla propisku ve chvíli, kdy se naučila psát, a už ji nikdy nepoložila. Od doby dětských pohádek uběhlo spoustu času a teď píše divnou fantastiku. U Golden Dog jí vyšly už čtyři knihy – dobrodružné fantasy O dracích a lidech a Ve větvích Yggdrasilu, cyberpunk o pandemii O dracích a Sedmi a temná fantasy ze světa zatopeného vodou Chapadla Černé hvězdy. Ve volném čase dělá zástupkyni šéfredaktorky na Sardenu a pořádá literární soutěž Sardenské legendy. V tom nevolném čase terorizuje děti na základce z pozice učitelky. A když už neví coby, konzumuje knihy. Většinou s kečupem.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
To, co mě napadne typicky, když dostanu téma příběhu. „Hlavně to neudělej nudný nebo stejný jako ostatní.“ Představila jsem si psí mordy trhající maso, tak jsem šla úplně jiným směrem.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Rozhodně! A ještě lákavější, když jsem se dozvěděla, jaká parta ve sborníku bude. Těšila jsem se, co vymyslím a co vymyslí ostatní. Furt se děsně těším!
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Jirka Sivok je hrozně fajn editor, o všem nás včas informuje a spolupráce s ním je skvělá. Spolupráci s Golden Dog si nikdy nemůžu vynachválit. Já bych se spíš ptala, jak se jim spolupracovalo s námi, protože když kocouři nejsou doma (editor a nakladatel nejsou přítomní na hromadném chatu na Facebooku), myši mají pré (autoři rozvíjí fakt šílené off-topic konverzace, ze kterých by se obyčejní nehororoví smrtelníci osypali).
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
Já mám ráda mrňavý raťafáky! Takový ty, které ostatní označují za krysy. Rasa je mi jedno, dokud jich v náručí můžu držet aspoň osm.

Petr Boček (*1967)

Chrudimský archivář žijící v Lanškrouně se zabývá historií letectví, filmu, českého hororu a démonickými pověstmi. Společně s M. Zubíkem psal humoristické texty (Nápady šíleného pedagoga a jiné radosti, 2015) a hororové povídky (Mrazivé příběhy, 2012, Výprodej nočních můr, 2014, Nekrosarium, 2018). Horory tato dvojice, ale i Petr samostatně, publikovala též v časopisech a povídkových sbírkách. Samostatně Petr Boček vydal hororové romaneto Hrobořadí (2016), romány Mízožravci (2019) a Hřbitov trpaslíků (2021). V roce 2021 mu ve spolupráci s Honzou Vojtíškem vyšla sbírka českých hororových balad 19. století Umrlčí věnec, na kterou navázal sbírkou prozaickou V říši mrtvých (2023). Uspořádal výbory strašidelných povídek Jaroslava Havlíčka (Zánik městečka Olšiny) a Františka Xavera Svobody (Noční host). Roku 2023 mu vyšel hororový román Temné stránky napsaný společně s Romanem Bílkem.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Nejdřív se mi vybavil Doylův Pes baskervillský. Pravda, je to vlastně klasická detektivka s hororovými prvky, ale za mého dětství, kdy u nás vycházelo hororů jako šafránu, jsem se při četbě tak vyděsil, že jsem potom spával se zavíracím nožíkem pod polštářem, s hlavou ukrytou pod peřinou. Takže to je pro mě i určitá nostalgie. A vždycky mě bavily lidové pověsti. V nich taky vystupují démoničtí psi, do jejichž podoby byli prokleti nejrůznější hříšníci, nebo se jedná přímo o podobu samotného ďábla.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Nejsem úplně příznivcem čistě „zvířecích“ hororů, v nichž nějaká obří příšera (tedy zmutované zvíře) honí, rozdupává nebo žere lidi, to mi připadá spíš směšné. Podobné schéma jsem tedy zavrhl. Takže jsem vybral téma, které se mě dotýká, a tím je týrání zvířat. Pes je tady nebohou obětí i mstitelem.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Zcela bezproblémově. Povídku jsem napsal, líbila se, udělal jsem pár doporučených úprav, a bylo hotovo. Sympatická mi je všestranná propagace nové knížky, v takové míře jsem se s ní asi ještě nesetkal.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
Pes je moje nejoblíbenější zvíře. Nikdy jsem sice žádného neměl, ale moji známí a kamarádi naštěstí ano. Nejsem psí rasista, takže na rase úplně nezáleží, spíš na povaze a výchově. Pravda ovšem je, že přítulný vlkodav je možná nebezpečnější než vzteklá čivava. Jako hrdinu své povídky jsem vybral mopslíka, protože to jsou takoví vtipně vypadající klidní a věrní dobráci.

Ludmila Svozilová (*1959)

Výtvarnice, keramička, matka početné rodiny, milovnice černého humoru, hořké čokolády a červeného vína, čtenářka literatury téměř všeho druhu (s výjimkou červené knihovny). Poslední dobou je ponořená hlavně do hororového žánru. Realizuje se jako dokumentátorka děsivých snů a pisatelka povídek různých žánrů a temných románů stylu thriller, horor a weird, lehce ťuknutých magickým realismem. Tiskem jí vyšly zatím čtyři samostatné romány. Ludmila Svozilová od roku 2021 vydává u Golden Dog, kde najdete mysteriózní thriller Achernar a dilogii Zemři Kaine: Svatyně a Zemři Kaine: Stín.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Okamžitě se mi před očima vynořila obrovská vrčící obluda s mordou plnou krvavých slin. Nebo démonická entita, skrytá za maskou psího gaučového povaleče. Ale klidně by to mohl být i zákeřný mopslík, nadaný paranormálními schopnostmi. Proč nakonec ne?
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
O psech se myslím píše dobře, bez ohledu na to, jestli jsou to psi přízrační, nebo klasičtí domácí mazlíčci. Vybrat si ze všech těch variant, o čem nakonec začnu psát, bylo docela těžké. To téma mě nadchlo. Moc mě to bavilo.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Jirka Sivok, který s tím nápadem přišel, je výrazná osobnost, vybavená smyslem pro humor, takže spolupráce proběhla bez problému.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
Já to na sebe tedy profláknu. Jedině boxer. To je už skoro člověk. Nejen tím, jak se umí dívat. Je to srdcař a šašek a disponuje obrovským temperamentem. Měli jsme jich už pět a doma si jiného psa ani nedokážu představit.

Tomáš Marton (*1987)

Tomáš Marton se narodil v Duchcově. V dětství propadl světům Jaroslava Foglara, o něco později E. M. Remarqua, v současnosti Stephena Kinga, H. P. Lovecrafta, Kena Folleta a Dmitryho Glukhovského. Knižně debutoval povídkou „Škvíra“ v antologii Může se to stát i vám (2018) z edice Horrorcon. Jeho příběhy vycházely v následujících letech i v mnoha dalších antologiích. Povídkami přispěl do časopisů Howard, Charon či XB-1.

V roce 2022 se jeho povídka „Smrt je důsledek života“ dostala do první české bizarro fiction antologie Bizarropolis, která byla nominována na cenu Magnesia Litera.
Je také redaktorem kulturního webzinu Děti noci a hudebního webzinu Metalforever and Metal Man. Recenze píše také pro časopis XB-1.V letošním roce mu vyjde povídka ve velkolepé sbírce Smečka od nakladatelství Golden Dog. U tohoto nakladatelství mu v nejbližší době vyjdou také první vlastní knihy.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Hned jsem pomyslel na svou přítelkyni. Snad mi odpustí, že to takhle říkám, ale má velký strach ze psů a pro ni je opravdu horor, když na ni nějaký třeba začne štěkat a ona to vůbec nečeká. Jinak mě napadne třeba Pes Baskervillský od Arthura Conan Doylea.
A mám ještě jednu asociaci na to, když se zmíní „pes a horor“. V roce 2017 vznikl hororový film „Přicházejí v noci“ a byl k němu parádní úvodní plakát. O filmu ještě nebylo nic známo, a tak měl punc tajemna. Na tom plakátu je jen pohled zezadu na psa, který se dívá v noci kamsi do nedalekého lesa. Všude je tma, světlo osvěcuje jen psa a kousek pole okolo něj. Vidíte jen samotnou hranici lesa a můžete si jen domýšlet, co tam ten pes vlastně vidí. Ta fotografie mi přijde perfektně hororová.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Ano. Mám rád psy a napsat horůrek na tohle téma se mi hodně chtělo. Psi se v mých příbězích ale objevovali i dřív a určitě v tom budu pokračovat dál. A celý ten nápad na „Smečku“ se mi strašně líbí a přál jsem si být toho součástí. Psaní příběhů je hodně intimní a samotářská činnost. Povídkové sborníky tohle trochu nabourávají, protože výsledek je kolektivní dílo, které spojí hned několik autorů. I tenhle aspekt mě na tom baví.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Výborně! Mám radost, že mě do Smečky Jirka Sivok vybral. Líbí se mi jak Jirka (editor) celé dílo vedl a jaké má nápady. Je u něj znát nadšení pro věc, a to se projevilo i u ostatních. Člověk si potom fakt připadá, že je součástí skutečné smečky literárních přátel. Jak jsem uvedl výše, povídkové sbírky mě baví a téměř vždy se mi na nich pracovalo dobře.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
No já bych ale nerad byl za rasistu. :) Ale jestli to musí být, tak pro mě je takový „král“ psů německý ovčák. Je všestranný a líbí se mi. Přijde mi fakt majestátný. Jednoho má teď táta. Předtím jsme měli ale „voříšky“, tedy křížence, a byli to skvělí psi. Takže ve výsledku je to celkem jedno. Stejně má člověk vždy nejraději toho „svého“ psa. Jemu je taky fuk, jak vypadáte. Bude vás milovat na maximum...

(*Medailonky jsou aktuální, poskytnuté buď samotnými autory, nebo nakladatelstvím.)