První osadníci Divokého západu byli černošští otroci či jejich potomci. Podívejme se na příběhy nejznámějších z nich

První osadníci Divokého západu byli černošští otroci či jejich potomci. Podívejme se na příběhy nejznámějších z nich

Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Publikováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Kdybyste byli otrokem, co byste dělali, kdyby se vám podařilo utéci či otroctví padlo, nebo jak byste žili život jako jedno z jejich dětí? Následující muži se rozhodli nelitovat se a udělat něco, díky čemuž jejich jméno bude znát celý svět. Podívejme se na jejich příběhy.

Bill Pickett, Robert Lemmons a Bass Reeves jsou snad nejznámější jména, když se řekne Divoký západ. Že je neznáte? Jejich jména postupem času upadají v zapomnění. Jejich příběhy jsou však tak dobré, že stojí za to je zde zmínit.

Bill Pickett

Jediný černoch z tohoto seznamu, který sám nebyl otrokem, nicméně jeho otec takové štěstí neměl. Narodil se v Texasu roku 1870. Měl dvanáct sourozenců, on sám byl druhým nejstarším. Nakonec se oženil s ženou, která byla zotročenou dcerou majitele plantáží. Narodilo se jim devět dětí.

Bill Pickett začal mít brzy zálibu v psích buldocích. Fascinoval ho způsob, jakým krotili tur domácí, a sice zakousnutím se do rtu zvířete, dokud se neuklidnilo. Silně inspirován tímto faktem vymyslel buldogging. Srážel tur k zemi a zakousl se mu to pysku, díky čemuž se stal velmi populárním a lidé se za ním začali sjíždět s velkých dálek, aby se na jeho vystoupení mohli osobně podívat. Vystoupení mělo úspěch. Pomocí lasa zvíře srazil k zemi, seskočil ze svého koně a zakousl se do pysku, zvířeti následně svázal nohy. Po své smrti se dostal do síně slávy. Jeho jméno tak bylo zvěčněno díky jeho populární metodě.

Bob Lemmons

Vyrůstal jako otrok, osvobozen byl v sedmnácti letech. Své svobody se dočkal až na konci občanské války. Nechal se zaměstnat Duncanem Lammonsem, který probudil jeho zájem o koně. Jeho úkolem bylo vozit zásoby a farmařit společně se člověkem, který se ho takto ujal. Naučil se lovit mustangy, v čemž začal vynikat a postupem času se stal nejlepším svého řemesla. Stal se kovbojem. Jeho způsob lovu byl výjimečný. Izoloval se od lidí, čímž u dobytka nabudil pocit, že on je ten jediný hodný, kterému dobytek může důvěřovat. Následně si osedlal hřebce, který vedl celé stádo. Všichni jedinci poslušně šli do ohrady.

Teprve ve svých dvaceti dvou letech se naučil číst a psát. Oženil se a se svou manželkou pomáhal jiným lidem, zejména během Velké hospodářské krize. Tím se stal velmi váženým občanem. Vlastnil svůj vlastní ranč a zemřel v poklidu ve věku 99 let.

Reklama
Socha Basse Reevese v parku Ross Pendergraft v Arkansasu.
Socha Basse Reevese v parku Ross Pendergraft v Arkansasu | Zdroj: Public domain, Wikimedia commons

Bass Reeves

Poslední člověk, kterého zde zmíníme, byl otrokem, kterému se podařilo uprchnout. Jeho majitelé bojovali a on v určitém okamžiku využil příležitosti. Své útočiště našel mezi Indiány. Naučil se jejich jazyk, stejně tak se stal stejně dobrým ve stopování a napodobování zvířecích zvuků. Nakonec se usadil jako zemědělec. Na území dnešní Oklahomy měl dobré jméno, sjednával mír.

Jeho život nebyl nejlepší ani v tuto dobu. Napřed byl obviněn z vraždy, když omylem zastřelil jiného muže, a poté sám musel zatknout svého vlastního syna, který byl obviněn z vraždy. Jeho manželka ještě předtím zemřela.

Je považován za prvního muže zákona na Divokém západě, který plnil všechny své povinnosti správně a neštítil se ničeho, aby je splnil. Zároveň byl spravedlivý. Dokud si nebyl jist, že zločin spáchal podezřelý, hledal další a další důkazy.

Reklama
Reklama