Seznamka
Richard Rohr
Autor: Wikipedia.org / Creative commnons
Ačkoliv by postní doba měla být jednou z duchovně nejbohatších etap liturgického roku, zdá se mi, že při všem tom přemýšlení, jak se nejlépe postit a čeho se vzdát, nám často uniká hloubka biblických postních textů. Jsem proto rád, že se po mnoha letech od vydání podařilo přeložit do češtiny knihu Richarda Rohra Podivuhodná setkání: Postní zamyšlení nad Biblí. Nevelká kniha v překladu Ivo Lukáše sleduje liturgické texty postní doby včetně dní svatého týdne. Autor se v krátkých meditacích snaží ozřejmit smysl staro- a novozákonních příběhů, které přímo nebo oklikou souvisí s náboženským rozměrem půstu.
Zdá se mi – a vidím to i na sobě –, jak kolem mne někdy proběhnou slova biblických pasáží a perikop a nezanechají ve mně žádný nebo skoro žádný otisk. Čtu a modlím se obvykle ve dvou jazycích a v nich čtu i komentáře velkých osobností církve, které mně pomáhají porozumět tomu, co například v novozákonní řečtině vnímám jen jako text. Duchovní zkušenost autora formátu Richarda Rohra je zkušeností ryze katolickou, křesťansky univerzální, přitažlivě ekumenickou, otevřenou a tolerantní, jež se obrací ke čtenáři 21. století, jemuž je řada skutečností a historických událostí starověku více či méně nesrozumitelná. Dietetické předpisy týkající se židovského kultu stejně jako přikázání a zákazy, které byly v Ježíšových časech lidem jasné, jsou pro člověka post-faktické doby passé. Přesto si křesťanství a jednotlivé církve našly cestu, jak se půstem a duchovním cvičením připravit na Velikonoce, abychom do nich mohli vstoupit občerstvení, v něčem proměnění a hlavně – hladoví po Bohu a jeho lásce.
Richard Rohr v celé šíři svých postních úvah ukazuje, jak zajímavým obdobím se pro nás může postní doba stát, nebudeme-li texty Písma, které se v ní čtou, chápat mechanicky a doslovně jako „texty pohřební“. Ježíš a velké postavy starozákonní historie, které jsou ústřední postavou jeho úvah, mají jedno společné: snaží se v poněkud rigidním náboženském prostředí dívat na postní čas a s ním spojené duchovní a tělesné zkoušky a pokušení jako na jedinečnou možnost, jak v sobě může každý z nás objevit skryté poklady, talenty, schopnosti, a jak v sobě může zároveň prostřednictvím kontextuálního pochopení biblických textů také něco uzdravit, naplnit a zbavit se toho, co jej na jeho cestě tíží. Rohr píše: „Vnímejme nejen „co“ je v Bibli, ale spíš „jak“ si můžeme Písmo pro sebe vykládat a skrze obdobné situace dnes růst.“
Richard Rohr: Podivuhodná setkání
Autor: Nakladatelství Lukáš a syn s.r.o.
Na počátku postní doby, ale obecně na počátku každého našeho vážného rozhodnutí, bychom si měli připomenout dvě základní pozice, které každý z nás patrně dobře zná. Richard Rohr je charakterizuje takto: „Důležité jsou dva momenty. První je, když víte, že váš jediný život je naprosto cenný a živý. Druhý je ten, když víte, že váš život, tak jak ho v současnosti žijete, je zcela zbytečný a prázdný. Oba potřebujete k tomu, abyste se vydali správným směrem. Postní doba je o obojím. První moment vám dodává energii a radost tím, že vás spojuje s vaším nejhlubším Zdrojem a Základem. Druhý vám dává meze a hranice a náležitou pokoru, abyste stále hledali Zdroj a Základ, a nejen své malé já.“
V Rohrových úvahách od prvního postního dne do Bílé soboty se ani v malém nedozvíte to, co koluje v nesčetných církevních, někdy až groteskních debatách: od čeho a jak by se měl křesťan postit, co je ještě dobré, co už ne, a hlavně – jak překonat trochu toho osobního nepohodlí a napětí, které bychom měli právě v postní době vyhledávat a odvážit se mu vystavit. Postní doba není Rohrovi časem nějakého ostentativního odříkání, ale výzvou k proměně, k uvědomění si toho, čeho je v našem životě příliš, až nám to škodí, a čeho je naopak málo, až nás to stravuje a odvádí od naší vlastní duchovní cesty. Ježíš je v jeho pohledu, tak jako v řadě jeho předchozích knih, tak trochu náboženský rebel, který se nedává spoutat přikázáními a zákony, které už dávno ztratily své opodstatnění a smysl. Je zřejmé, že mnoho věcí dělá přesně naopak, než by se mělo. Uzdravuje nemocné v čase, kdy se to nemá. Dává jíst těm, které už nikdo nasytit nehodlá. Staví osud jednotlivce nad posvátný rozměr soboty. Neustále něco zpochybňuje, narušuje, kazí. Jeho rebelství však není bezúčelné. Všechno to, čím se druhým a dokonce i svým učedníkům zdá „divný“, má jediný směr a jediný smysl: ukázat jim, kým je, odkud přichází, kdo je jeho Otec, kdo je to Duch, proč se pouští do bojů, které se zdají být zbytečné, a co je po jeho odchodu čeká – a co tedy čeká každého z nás.
Půst je v Rohrově pohledu určitým odchodem jistot, na které jsme zvyklí. Mnoho věcí, které se po zimě v člověku nahromadily, je třeba rozvážit, promyslet, očistit, a odvážně se zbavit toho, co nám zbylo jako koule na noze. Krátké uvozující modlitby, které autor učinil součástí svých úvah, nám mohou být inspirací, jak se v čase, v němž odhazujeme něco z našich domnělých jistot a zauzlení, modlit – a nebýt přitom formální a mnohomluvní. Drobná knížka o sto stranách se mi jeví jako jeden z nejlepších průvodců obdobím, jímž bychom neměli proběhnout sprintem, abychom ho už měli za sebou. V čase všeobecného společenského užívání můžeme sami na sobě dokázat, že dobu, v níž něco chybí a v níž se něčeho s rozmyslem vzdáváme, lze prožít jako jednu z nejdůležitějších etap liturgického roku i našeho všedního života.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
