Pavlína Adam tráví většinu času na horách, zdolává jeden kopec za druhým a vydává se na dálkové traily. Takový způsob života se občas neobejde bez nějaké zdravotní komplikace. Před pár dny tak musela uprostřed ničeho na severu Mongolska použít SOS tlačítko pro přivolání pomoci.
Co se stane po zmáčknutí SOS tlačítka?
Redakce
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
„Mačkám červené SOS tlačítko na satelitním komunikátoru…
Vždycky jsem si říkala, co se stane po zmáčknutí toho kouzelného tlačítka, kterému jsem poslední 3 roky svěřovala svůj život.
Jsme patý den na jezeře a kdosi v Británii mi říká, že záchranka by měla být na místě. Záchranku, kterou jsem před hodinou zavolala někam na sever Mongolska na hranici s Ruskem.
Jsme uprostřed jezera. Koukám napravo, 70 km nic. Nalevo, 63 km nic. Hmm. Jediný vrtulník je někde na výstavě a odmítá přiletět (tomu v ten moment samozřejmě rozumím). Po 3 hodinách přijede malá Toyota, ze které vyskáče 6 lidí. Vrtá mi hlavou, jak se tam vešli, ale po tom co si plynulou mongolštinou, kterou mluví jen oni, vysvětlíme, že jejich cílem nebylo přijet nás pozdravit, ale odvézt, sedíme společně s jedním marodem na zadním sedadle, kde se mačkáme ve 4.
Místo, kam nás dovezli bych nazvala zdravotnické zařízení, kde se můžete sami zdarma o své pacienty postarat. Sestřicky mi ukazuji, jak si zatopit, v jakém supermarketu nakoupit jídlo, no a první pomoc natrénovanou už máte, že?
Vse zachraňují podáním brufenu, který víc než že by pomohl aktuálnímu stavu pacienta, pomáhá mé psychice. Pro jistotu do sebe jeden taky házím.
V tento moment přichází do hry konzulát, který ochotně zařizuje noční převoz do Ulaanbaataru. Mongolci to vidí jinak a tak místo 16 hodinové cesty do hlavního města, prohlásí po 2 hodinách cestu za ukončenou v provinční nemocnici v Murunu.
Ze soukromé sanitky se mezitím stal taxík, který je až po strop napěchovaný lidmi a nákupy.
V nemocnici se chtějí předvést a tak provádějí nejmodernější vyšetření, rentgen plic. K brufenu to dáváme na seznam dalších zbytečných kroků ten den. Ale co už, dáváme body za snahu. Ty následně odečítáme za doporučení si pacienta odvézt do Ulanbaataru sami. Po konzultaci s českými lékaři s tím sice nesouhlasíme, ale je to asi tak všechno, co můžeme.
Závěr: Při tomto neplánovaném experimentu nebyl pacient již více zraněn. Utrpěla jen moje psychika. Díky Tomovi za podporu a pomoc na místě, českým lékařům za konzultace, konzulátu za organizaci na místě a @expeditionclub.cz za to, že bere lidi do míst, co nejsou pro každého, ale umí je z nich i dostat!“
Pavlíny jsme se zeptali i na další podrobnosti:
Kde jsi byla a co stalo?
Byli jsme zrovna na výpravě v Mongolsku, jejímž cílem bylo přejít zamrzlé jezero Khovsgol. Z celkových 150 km a plánovaných 6 dní na ledu jsme byli lehce za půlkou. Pátý den jsme se probudili do mrazivého rána. Jeden z členů výpravy se ocitl v závažném zdravotním stavu, který si vyžadoval okamžité přivolání záchranné služby. Stav, který by byl komplikovaný v civilizovaném světě natož v místě, kde teploty pravidelně klesaly pod -30 stupňů.
Jak dlouho jste na pomoc čekali?
Nenechávala jsem nic náhodě a paralelně rozjela tři záchranné operace. Měla jsem domluvené kontaktní osoby v Mongolsku, kteří v případě potřeby byli dostupní a připraveni pomoci. Vzhledem k odlehlosti místa dorazila pouze jedna, přes Garmin. Od prvotní myšlenky zavolat SOS trvalo 3 hodiny, než pomoc dorazila, další 3 hodiny, než jsme se dostali na pevninu do zdravotnického zařízení (nenazývala bych nemocnicí). Vzhledem k odlehlosti místa jsem byla mile překvapena.
