Chrápání vyhnalo mou ženu z ložnice. Co vás čeká na vyšetření a proč s ním neotálet?

Je mi skoro 45. Mám dvě děti, zvýšený cholesterol, mírnou nadváhu a úžasnou ženu. Občas bývám v práci ve stresu. A chrápu. Chrápu hodně. Chrápu tak, že v mojí blízkosti vydrží spát málokdo.

„Spánek by měl být okamžikem oddechu pro celý organismus,“ říká lékařka Nemocnice Agel v Novém Jičíně Lucie Režná. Tak to u mě neplatí. Já spím tvrdě, ale evidentně špatně. Moje problémy se v posledních letech rychle zhoršují a nejde jen o to, že chrápání je stále hlasitější. Občas se během noci probudím s pocitem, že nedýchám, a ráno mám dojem, jako by mě někdo několik hodin mlátil po hlavě lopatou.

Čeká mě přenocování ve speciálním pokoji, který je izolovaný od zvuků i světel zvenčí. Sestry mi nasazují hadičky do nosu, na prst dostávám „kolíček“ a na krk mi věší přístroj velikosti mobilního telefonu z minulého století. Tahle sestava bude v noci sledovat, jak dýchám, jak mi obíhá krev a jak je okysličená, jestli se nedusím – nebo spíš jak moc se dusím.

Měl bych dodržet obvyklý režim, takže si večer čtu, usínám kolem jedenácté. Nebyla to nejpohodlnější noc, mám pocit, že s hadičkami kolem sebe jsem nespal tak tvrdě jako doma.

„Většinou platí, že čím tvrději spíte, tím více zástav v noci nastane,“ říká Lucie Režná. To už jsem po týdnu zpět v její ordinaci, abych si vyslechl výsledky, které mi přístroj pro limitovanou polygrafii během noclehu na spánkové jednotce naměřil. Výsledek? Přes třicet zástav dechu za hodinu. Zhruba 40 procent úplných pauz, kdy jsem nedýchal, zbytek takových, že nádechy byly významně omezené. „To už spadá do kategorie těžkého syndromu obstrukční spánkové apnoe,“ upozorňuje mě Lucie Režná. Zatímco u lehčích případů nebo u pouhého chrápání může pomoci konzervativní terapie (například úprava životního stylu vedoucí k redukci hmotnosti, polohová terapie při spánku nebo vyhýbání se alkoholu), můj stav to nevyřeší.

Chrápačům a lehkým apnoikům mohou pomoci i méně či více invazivní operace, při kterých lékaři upravují povislé patro, patrový čípek, kořen jazyka, nebo dokonce čelist tak, aby překážka zmizela. Pro těžší případy, jako je ten můj, doporučuje lékařka léčbu přetlakovou ventilací, tedy takzvaným CPAP přístrojem, který přivádí konstantní přetlak průtoku vzduchu do hrdla, aby dýchací cesty zůstaly během spánku otevřené.

„Masek je celá řada, některé jsou menší, jen přes nos, jiné přes pusu. Záleží, jak pacient v noci dýchá,“ popisuje Lucie Režná. Čeká mě zkoušení. Dostanu přístroj a pár nejvhodnějších masek domů a během týdne budu testovat, co mi nejvíc sedí. Přístroj zároveň zaznamená, jaký tlak musí vyvinout, aby moje dechové pauzy eliminoval. Podle toho mi pak nastaví na míru můj vlastní přístroj, který proplácí pojišťovna.

Spát s maskou? Popravdě, udělám cokoli, abych se zase jednou vyspal dobře.