Komentář
Můj holič mi minulý týden řekl něco, co každý ví, ale ve zdvořilé společnosti se o tom skoro nemluví. Naše spotřebiče už nefungují zdaleka tak dobře jako kdysi. Naši prarodiče měli lepší pračky, ledničky, myčky, drtiče odpadků, sušičky prádla, ohřívače vody, sprchy a mrazáky než my.
Spotřebiče dříve vydržely desítky let. Teď máte štěstí, když vám vydrží pár roků. Rychlá kontrola na platformě X a dalších fórech to potvrzuje: zkušenosti, které dnes se spotřebiči máme, jsou opravdu hrozné.
Oprava je téměř nemožná, protože nikdo neví, jak na to. A pokud spotřebiče vůbec fungují, nefungují dobře. Ve svých domovech narážíme od stroje ke stroji s velkou frustrací. Myčka běží hodiny a sklenice jsou stále flekaté. Oblečení se nevypere. Sprchy nefungují. Záchody se věčně ucpávají a vnitřky se musí neustále vyměňovat. Sušička nesuší. Výrobník ledu je věčně pokažený. Zkrátka všechno, co doma máme, nestojí za nic. Dokonce i najít žárovku, která není ovládána aplikací v mobilu, je dnes problém.
Ta změna je postupná, leč nelze ji popřít. Neobviňujte výrobce. Tato změna má jeden důvod: vládní nařízení o využívání energie. Rok od roku jsou stále striktnější a striktnější. Máme prý spotřebovávat méně energie a vody, což znamená, že stroj je systematicky degradován, zatímco jeho cena roste.
Je to zvláštní druh centrálního plánu, který nám vnucují. Ministerstvo energetiky má rozsáhlé plány na to, jak by měl být každý spotřebič vyráběn a kolik vody a energie by měl spotřebovat. Každým rokem je to vždy méně. Trvá to desítky let a postupně se to zhoršuje.
Kongres tyto změny neschvaluje. Jsou to edikty nezodpovědných byrokracií. Narušitelé naší svobody jsou bezejmenní.
Loni šéf Asociace výrobců domácích spotřebičů řekl před kongresovým panelem následující: „Musíme uznat realitu fyzikálních zákonů, které vyžadují určité množství energie a vody pro domácí spotřebiče, aby zachovaly potraviny chladné a čistily a sušily oblečení a nádobí.“
Bez legrace! Že je vůbec potřeba něco takového říkat, je naprosto šokující. A přesto bylo toto oznámení základní reality ohromující. Étos ve Washingtonu již dlouho říká, že lid se musí vyždímat, vymoženosti je třeba zničit, degradovat náš životní styl a rozbít funkčnost naší domácnosti byrokracií ve spolupráci s výrobci. O tomto základním postulátu prostě nelze pochybovat.
Letos vstoupí v platnost nové standardy. Vsaďte si, že to všechno ve vaší domácnosti zhorší. Možná nyní nastal čas na nákup, tedy pokud si to můžete dovolit. Moji bohatí přátelé říkají, že existují způsoby, jak to obejít, tím, že utratí víc peněz nebo si koupí věci v zahraničí, což nemohu potvrdit. Každopádně modely dostupné na podlaze velkých železářství jsou stále žalostnější.
Regulátoři tvrdí, že jen vynucují technologická vylepšení. To ale nedává smysl. Je to jako říkat, že běžce zrychlíte tím, že mu zlomíte nohy nebo na trať přiložíte hřebíky. Jediné, co skutečně dělají, je kladení překážek pro vylepšení a základní funkčnost.
Pokud je zapotřebí nějakých vylepšení, výrobci je jistě najdou a inzerují je, není třeba je k ničemu nutit. I z hlediska spotřeby energie spotřebitelé chvíli věřili, že ten či onen model skutečně ušetří na účtech, ale postupem času na to lidé přišli. Nyní si uvědomují, že energetická účinnost jednoduše znamená, že to či ono už nefunguje.
Jde tu o víc než jen o nekvalitní produkty. Tato degradace našich spotřebičů vypovídá o mnohem větších tématech týkajících se amerického ducha. Lidé si dnes zcela neuvědomují divoký optimismus, který tuto zemi zachvátil po druhé světové válce.
Domovy zaplavily všechny ty úžasné nové stroje šetřící čas, které jako by dokazovaly, že život může být už jen lepší. Už žádné praní ve vaně, drhnutí nádobí, rozdělávání ohně, věšení prádla na šňůry a tak dále. Nyní jsme měli stroje, které to všechno dělaly za nás, a my jsme výměnou mohli číst knihy, skotačit s dětmi a budovat komunitu.
Uprostřed studené války byla skutečnost, že Američané měli všechny tyto úžasné věci, zatímco obavy ze sovětského bloku byly za námi, hlavním bodem národní hrdosti. Ukázalo se, že kapitalismus funguje, že naše volba svobody před vládním diktátem byla správná.
Když sovětský premiér Nikita Chruščov řekl v OSN „pohřbíme vás“, myslel tím ekonomickou produktivitu. Tvrdil, že sovětský centralizovaný systém je schopen vyrábět více a lepších produktů pro spotřebitele. Časopis Sovětský život se věnoval prosazování tohoto poselství, ale postupem času bylo čím dál nepravděpodobnější, protože americký systém svobodného podnikání předčil všechny ostatní systémy na světě.
Dokladem toho byla naše auta a úžasné stroje, které ovládly naše domovy. Náš domácí život byl bodem velké hrdosti a vystupoval v mnoha televizních pořadech od 50. do 80. let. Těšili jsme se ze scének domácí blaženosti, z velké části díky vymoženostem, ke kterým měla přístup každá americká domácnost.
Naše spotřebiče byly ústředním bodem tohoto období pokroku. V roce 1987 však prezident Ronald Reagan (který v té době ztratil část své vášně pro tuto práci) podepsal zákon o energetické úspoře spotřebičů. Vypadalo to neškodně, jako další cesta k zaručení pokroku. Nikdo v tu chvíli nevěděl, co přijde.
Jakmile regulátoři dostali volné ruce, začali demontovat pokrok minulosti. Začali u toalet, pak sprchové hlavice, potom pračky a myčky, pak toustovače a ledničky. Následně decivilizační hnutí zasáhlo žárovky a všechna ostatní elektrická nebo mechanická zařízení v našich domovech. Dnes už průměrný byt nebo dům nefunguje zdaleka tak dobře jako kdysi.
A jaký je postoj na Capitol Hill? Někteří zákonodárci toho mají dost. A abych byl spravedlivý, prezident Donald Trump na konci svého funkčního období začal přísahat, že se problémem hodlá zabývat. Bylo by to vítané poselství kdykoli během jeho úřadování, kromě toho, že když to říkal, miliony podniků trpěly lockdowny a země už byla brutalizována byrokratickým záškodnictvím ve jménu kontroly virů. Takže to nikam nevedlo.
Jakmile nastoupil do křesla Joe Biden, snaha rozebrat naše spotřebiče znovu začala, tentokrát ve jménu zastavení klimatických změn. Celé tvrzení však ztratilo rezonanci, zejména s ohledem na zběsilosti ve jménu kontroly šíření virů. Kolik šílených ambicí může vláda prosazovat za tímto účelem, jen aby uvalovala další bídu na americký lid?
Co může změnit tuto trajektorii? Potřebujeme regulátory dostat z našich domovů, natrvalo. Výrobci musí mít svobodu vyrábět pro nás dobré produkty, které si můžeme svobodně koupit. To platí pro sprchové hlavice, toalety i ohřívače vody, nemluvě o sušičkách, pračkách a dalších. Potřebujeme se zcela osvobodit od těchto pochybných „řešení“, která mají za úkol dělat stejnou práci za použití mála či žádné energie.
Jaký je vlastně smysl energie? Má sloužit lidské populaci. Co to znamená? Znamená to poskytnout každému lepší způsob života. To, že taková tvrzení jsou nyní kontroverzní, vám řekne vše, co potřebujete vědět o tom, kam směřujeme s regulační bestií, která se zmocnila kontroly nad americkou velkovýrobou.
Pokud toto směřování dramaticky neobrátíme, přijde vážné zúčtování. Mohli bychom skončit tak, že si násilně zvrátíme veškerý mechanický pokrok minulého století. To už není přehánění. Můžeme se procházet v brýlích na virtuální realitu, ale aplikace a digitální udělátka nám nevyperou oblečení ani neumyjí nádobí a ani nám neočistí tělo. Digitální svět je zábavný, ale je k ničemu, když se fyzický svět všude kolem nás hroutí.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou perspektivou autora a nemusí odrážet stanovisko The Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
