Německo sípe, bankrotů přibývá. Evropská velmoc nám ukazuje, kudy se (ne)vydat

O Česku se říká, že je dalším spolkovým státem Německa. Po stránce obchodu a investic je na tom velký kus pravdy. Německo je pro nás přirozeným měřítkem prosperity a do značné míry vzorem.

Co paměť sahá, Němci byli vždy bohatší než Češi. Dnes, kdy Německu dochází dech, bychom se ale měli zamyslet, co Němci v historii dělali dobře. A najít v tom inspiraci.

Ponechme proto nyní stranou krátkodobé konjunkturní ukazatele a podívejme se na téma trochu z nadhledu: jak se vlastně stalo, že Německo je nejvýznamnější ekonomikou Evropy navzdory dvěma prohraným světovým válkám?

Vědeckotechnická supervelmoc

Německo bylo minimálně během posledních dvou až tří století šampionem ve vědě a výzkumu. Když Američané a Sověti v roce 1945 prováděli soupis německých technologií a verbovali německé vědce a techniky, byli překvapeni tím, co všechno našli.

Jen na výzkumu polovodičů pracovalo v Německu ne méně než devět týmů, z toho dva na území dnešní ČR. V učebnicích stojí, že tranzistor vynalezli Američané, ti však využili prací svých německých předchůdců.

Mimochodem, česko-německý vědec Helmar Frank byl vyňat z odsunu v roce 1945 jakožto živá součást válečných reparací; v 50. letech hrál významnou roli v úspěšném československém programu vývoje polovodičových součástek.

Michal Hron / Midjourney

Němci dali Česku novou nálepku, „nemocného muže Evropy“ přitom nakazili sami

Nemocný muž Evropy. Tak nedávno označil německý deník Die Welt českou ekonomiku. A něco na tom tom je, protože Česko si opravdu nevede dobře. Otázkou ovšem zůstává, co s tím? V komentáři hledá odpovědi Marek Hudema.

Připomeňme, že první polovodičovou součástku v historii (diodu) vynalezl Karl Ferdinand Braun už v roce 1874.

Německý náskok byl ohromující. Podle klasického díla o hospodářských dějinách Petera Mathiase The First Industrial Nation (První průmyslový národ) se v roce 1872 na Cambridgi připravoval na studium přírodních věd pouhý tucet studentů. V Německu bylo mezitím celých 11 univerzit, které se věnovaly vědě a technice.

Historii německy mluvících vědců a vynálezců sepsal Todd H. Rider v knize o neuvěřitelných 5 500 stránkách s názvem Forgotten Creators, Zapomenutí tvůrci. A skutečně, ačkoli kniha obsahuje i slavná jména, často se zapomíná, že Německo vděčí za svůj hospodářský úspěch přinejmenším z poloviny dnes už zapomenutým objevitelům.

A také příznivým podmínkám, které jim poskytl stát. Císařské Německo zkrátka nebylo jen agresivní militaristickou mocností (ačkoli i to je pravda), ale rovněž mimořádně příznivým prostředím pro objevování a vynalézání. A do značné míry to platí doposud.

Když už hovoříme o státu a hospodářské politice, nelze opominout další zásadní důvod, proč Němci tolik předstihli sousední Rakousko-Uhersko. Hospodářská politika Rakouska-Uherska a německých států v 19. století vykazovala některé podobnosti i významné rozdíly. Oba celky procházely procesem industrializace a modernizace, lišily se však jejím tempem, zaměřením i rolí státu v ekonomice.

Co se starému Rakousku nepovedlo

Rakousko-Uhersko bylo agrárně-průmyslovou ekonomikou s významným podílem zemědělství. Industrializace zde postupovala pomaleji než v německých státech a byl pro ni typický větší vliv státu a šlechty. Habsburkové podporovali rozvoj infrastruktury, například výstavbu železnic, a udržovali celní unii v rámci monarchie.

josefkubes / Shutterstock.com

Zákazy, příkazy, dotace a teď ještě zestátnění ČEZ. Evropa si reguluje cestu na dno

Čísla nejsou příznivá. Česko ekonomicky zaostává za EU a ta zase zaostává za USA. Proč tomu tak ale je? Proč chce Fialova vláda zestátnit ČEZ? A nešlape si náhodou Evropa sama po štěstí? Čtěte v komentáři Pavla Kohouta.

Vídeň byla hlavním finančním a obchodním centrem, ale průmysl se rozvíjel i v českých zemích, zejména textil a těžba uhlí. Uhersko zůstávalo převážně agrární a méně rozvinuté.

To na druhé straně hranic byla situace jiná. Státy Prusko a Sasko byly v čele německé industrializace. Jejich hospodářskou politiku charakterizoval ekonomický liberalismus a volný obchod v rámci celní unie. Prusko prosazovalo svobodné podnikání a odstranění cechovních omezení. Sasko se stalo jedním z center textilního průmyslu. Rychle se rozvíjela těžba uhlí, hutnictví, strojírenství. Industrializaci podporovala hustá síť železnic. Zemědělská výroba byla modernizována a rostla produktivita.

Odlišný byl také přístup k sociálním otázkám. Rakousko udržovalo paternalistický režim, kdy stát a šlechta pečovaly o chudé. Bismarckovo Prusko zavedlo první systém sociálního pojištění. Německé státy tak dříve reagovaly na sociální dopady industrializace.

Celkově vzato probíhala industrializace v německých státech, zvláště Prusku a Sasku, rychleji a důsledněji než v Rakousku-Uhersku. Roli v tom hrál liberální přístup státu k podnikání, volný obchod v rámci celní unie, dostupnost surovin i pruská racionalita a disciplína. Rakousko-Uhersko částečně brzdila jeho agrární povaha, pomalejší zavádění inovací i národnostní třenice.

Obchodní vztahy mezi Německem a Rakouskem-Uherskem po sjednocení Německa po roce 1871 fungovaly na bázi vzájemných obchodních smluv, které postupně snižovaly celní bariéry, ale nezajišťovaly zcela volný pohyb zboží. Intenzivní hospodářská spolupráce a provázanost přesto existovala, například v podobě německých investic v habsburské monarchii, exportu průmyslového zboží či dovozu rakousko-uherských surovin a potravin. Německo se postupně stalo největším obchodním partnerem Rakouska-Uherska.

Podle odhadů ekonomických historiků byla ekonomická úroveň českých zemí (Čechy, Morava, Slezsko) kolem roku 1900 srovnatelná s průměrem Rakouska-Uherska, ale nižší než v nejrozvinutějších německých státech, jako byly Sasko či Prusko.

Rakousko-Uhersko jako celek dosahovalo kolem roku 1900 zhruba 60 až 70% ekonomické úrovně Německa. České země patřily k nejrozvinutějším částem monarchie, jejich HDP per capita se odhaduje na 70 až 80 % německé úrovně. Naproti tomu Sasko a průmyslové oblasti Pruska (Porúří, Slezsko) patřily k ekonomicky nejsilnějším regionům Německa.

Konkrétní odhady HDP per capita (v USD podle parity kupní síly z roku 1990) pro rok 1900 činí:

• České země: 2 000 až 2 200
• Rakousko-Uhersko celkem: 1 800 až 2 000
• Německo celkem: 2 900 až 3 100
• Sasko a pruské průmyslové oblasti: 3 200 až 3 500

Je však třeba brát tyto odhady s rezervou, neboť historická ekonomická data jsou často neúplná a obtížně srovnatelná. Celkově vzato české země svou ekonomickou silou převyšovaly uherskou část monarchie i méně rozvinuté rakouské provincie, za nejvyspělejšími německými státy však stále značně zaostávaly.

Dnešní Německo: zátěž sociálního státu

Pověstnou koulí na noze každé ekonomiky jsou vysoké veřejné výdaje. Německý sociální stát patří v mezinárodním srovnání k těm největším a nejvíce přerozdělovacím. Podle údajů OECD činily v roce 2021 sociální výdaje v Německu celkem 27,8 % HDP, což je výrazně nad průměrem OECD (20,1 %) a řadí Německo na čtvrté místo za Francii, Belgii a Finsko.

Nejvyšší podíl na výdajích mají důchody (10,7 % HDP), následované zdravotnictvím (8,2 % HDP) a podporou v nezaměstnanosti a aktivní politikou zaměstnanosti (2,1 % HDP). Celkové daňové zatížení práce, včetně odvodů na sociální pojištění, dosahuje v Německu 49,7 %, což je druhá nejvyšší hodnota v OECD po Belgii.

Štědrost sociálního systému ilustruje i čistá míra náhrady v nezaměstnanosti (podíl podpory k předchozí čisté mzdě), která v Německu činí v průměru 59 % oproti 45 % v rámci zemí EU. Doba pobírání podpory v nezaměstnanosti je také nadprůměrná - až 24 měsíců pro starší pracovníky.

Udržitelnost systému ohrožuje zejména demografický vývoj. Podíl osob nad 65 let se má zvýšit z 22 % v roce 2020 na 28 % v roce 2040. Bez reforem by podíl důchodových výdajů na HDP vzrostl ze současných 10 % na 12,5 % v roce 2050.

Celkově vzato, německý sociální stát přerozděluje značnou část HDP a poskytuje štědré dávky i v mezinárodním srovnání. To zatěžuje ekonomiku vysokými odvody a daněmi a může oslabovat motivaci k práci. Největším budoucím problémem Německa je proto udržitelnost systému v kontextu stárnutí populace.

Ale podobné problémy (zejména penzijní systém a demografie) se týká i České republiky. Nicméně daňová zátěž je zde o něco nižší a sociální stát méně obézní.

V některých oblastech bychom si zkrátka z Německa měli vzít poučení; v jiných by nám ale mělo být naopak odstrašujícím příkladem.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Jak důležité je míti Německo. Posílení vztahů s Berlínem přichází právě včas

• Německo buduje něco velkého. Pod ochranný deštník láká i Česko

• Český pronajímatel karavanů chce dobýt Evropu. Pomoc našel v Německu

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag