Jubiläumsgrat nebo také jak říkají místní „Jubi“ je nádherný, velmi dlouhý exponovaný hřeben v alpském masivu Wetterstein. Nachází se mezi Zugspitze (N 47°25.272′, E 10°59.177′), která je nejvyšší horou Německa a čtvrtou nejvyšší horou Severních Alp a Alpspitze (N 47°25.769′, E 11°2.868′), která je snad nejatraktivnější horou ve zmíněných Severních Alpách.
Jak a kde hřeben přejít?
Hřeben lze přejít dvěma směry. První variantou je z Zugspitze na Alpspitze. Tato trasa je méně náročná, opačně si dáte více do těla. Pokud chcete uskutečnit přechod v jednom dni, počítejte určitě s využitím lanovky jak na Zugspitze tak pod Alpspitze. Na druhém zmíněném vrcholu počítejte ještě 15 minut nástup pod ferratu a plus zhruba další dvě hodiny ferratou na vrchol.
Nenechte si ujít tento článek
Jak bezpečně naplánovat horolezecký výlet?
Těch variant je opravdu hodně a také je dobré přemýšlet, kde budete nechávat vozidlo tak, abyste se k němu dostali v pohodě zpět. Hřeben je dlouhý 8 kilometrů, takže je to hezký výkon. Z hřebene se dá na několika místech uniknout.
Nu a co jsme tedy provedli my? To se dozvíte níže.
Na vrchol Zugspitze jsme nespočetněkrát koukali, když jsme jeli nebo se vraceli přes Garmisch-Partenkirchen z Alp. Ten kopec vás učaruje. Jen teda z té obrovské konstrukce a lanovky na vrcholu nadšeni příliš nejste.
Takže, dohodli jsme se, že podnikneme přechod zmíněného hřebene. Už v minulosti jsem si to plánoval a teď nastala skvělá příležitost. Nutno podotknout, že náš výlet je plánován v půli srpna, kdy většina z nás má neskutečně práce. Takže volíme z časové tísně odjezd až v sobotu k večeru s návratem v neděli v noci.
Sobotní odjezd
Vyrážíme až po osmé večer z Plzně. Jedeme ve třech. Denny, Dan a mé unavené já. Zabalit se na tento „výpad“ bylo velice snadné. Na spaní u auta pěnovou skládací karimatku a spacák. Trochu oblečení. Mikinu, kalhoty, šortky, nějaké to merino tričko. Lehký batoh, lékárničku, spolehlivý opalovák, sluneční brýle a pokrývku na hlavu včetně helmy a lezeckého sedáku. Nějaké HMS karabiny, ferratový set a kus lana, protože nevíme, co konkrétně nás čeká.
Na takový přechod se hodí mít
Večer tedy nakládám své unavené tělo na zadní sedačky a usínám. Řízení nechávám Danům. Probírám se jen na takovém malém parkovišti (N 47°43.689′, E 11°19.235′) třičtvrtě hodiny před Garmischem. Zde složíme svá těla. Ráno už to bude jen kousek do cílové destinace.
Neděle
Takže, ranní procházka, než se ostatní probudí. Pak hned přejíždíme na parkoviště pod Zugspitze (N 47°27.434′, E 10°59.505′) k lanovce Seilbahn Zugspitze. Jsme tu krásně před osmou ráno, a tak stíháme připravit věci a vyrazit pomalinku pro lístky. Lanovkou se necháme vyvézt na vrchol, kde začne naše putování.
Po výstupu z lanovky obcházíme horní stanici lanovky a vychutnáváme si první výhledy, ale už teď vím, že jich bude na naší cestě ještě mnoho. Na terase směrem k vrcholu přelézáme zábradlí ochozu a vycházíme k vrcholu Zugspitze, našeho dnešního nejvyššího vrcholu. Tři minuty na to stojíme u vrcholového kříže 2962 m n.m. Nejrychlejší vrchol, co jsme kdy dal :D. Pro nás to zde začíná. Značka s nápisem Jubiläumsgrat je velice patrná. Svižným tempem vyrážíme vstříc celému hřebenu.
Hřeben není nijak značený, cesta je jasná a když už tak se tu a tam objeví nějaká šipka či značka, kramle nebo zbytek ocelového lana.
Nechceme se zdržovat kvůli ostatním
Chvilku sestupujeme, chvilku stoupáme, místy i popolezeme po skále. Snažíme se utrhnout skupinám kolem nás, aby nás nezdržovali. Občas přibrzdíme na fotku či pěkný výhled. Z hřebenu je vidět krásně trasa Höllentalsteig vedoucí v jihovýchodní stěně pod vrcholem Riffelköpfe 2389 m n.m. I ledovec Höllentalferner (N 47°25.448′, E 10°59.614′). I zde na této trase vidíme větší počet stoupajících lidí. Z ledovce je v dnešní době spíše sněhové pole, neříkám, že tam není led. Je to každopádně smutný pohled. Po naší pravé ruce pak vidíme další parádu, údolí Brunntal a za ním vrcholy jako Schneefernerkopf 2874 m n.m., Wetterspitzen 2746 m n.m. a celý hřeben Teufelgrad s dalšími vrcholy. My se pomalinku blížíme k našemu prvnímu většímu vrcholu Innere Höllentalspitze 2741 m n.m. S časem na trase cca 2 hodin.
Na vrcholu dáváme zastávku, nezdá se to! Sice valíme, samozřejmě tak abychom z toho něco měli, ale to, co vidíme před námi je teda ještě pěkná štreka. Máme dobrý čas, a tak nemá cenu extrémně spěchat. Posedávat každopádně také nemá cenu. Ač je krásně, tak studenější vítr zde nahoře přivodí občas husí kůži. Pohybem se tedy udržíme zahřátí.
Svačina a jdeme dál
Po malé svačině pokračujeme vstříc dalšímu úseku. Dalším vrcholem v hřebenu je Mittlere Höllentalspitze. Není tak daleko, za zhruba 40 minut jsme na jeho vrcholu. Už na cestě narážíme i na hezké tak trochu lezecké úseky a cesta oproti začátku začíná být zajímavá. Výhledy samozřejmě bezkonkurenční, i když jsme takto na kraji Alp. Po zmíněném vrcholu klesáme příjemným terénem k bivaku Grathütterl (N 47°25.252′, E 11°1.576′) pod vrcholem Aussere Höllentalspitze v nadmořské výšce 2684 m n.m. Bivak je krásně vidět. Je celý červený. Z předchozího vrcholu to vypadalo, že je jen takový kousíček od nás, ale to je omyl. U bivaku zastavujeme, další sváča a průzkum parádní horské boudy. Musíme nabrat trochu energie, dostáváme se k nejtěžšímu úseku celé trasy.
Za vrcholem Aussere Höllentalspitze (N 47°25.256′, E 11°1.673′) sestupujeme. Nacházíme zde i slaňovací oka a borháky a když se dostaneme do malého sedla objeví se před námi zajištěná cesta obtížnosti D. Neleníme a ihned od ní nastupujeme. Jeto jen kousíček. Krátký zajištěný úsek. Není nijak těžký, ale asi chápu, proč se udala tato obtížnost. Člověk může být dosti znavený, a tak tento krátký úsek může tělu i trochu naložit. Zde poprvé a dnes i naposled používáme ferratový set.
Po tomto výšvihu se nacházíme na Vollkarspitze ve 2630 m n.m. po hřebenu pokračujeme dále takovým „hravým“ terénem až k sestupu do takového traverzu. Doporučuji jít touto cestou a nevymýšlet nic jiného. Sejdeme pár výškových metrů znatelně vyšlapanou cestou, která končí a dále se nastoupí do takového úžlabí skály a tím se smýkáme, popolézáme vzhůru na hřeben (N 47°25.461′, E 11°2.419′). Odtud už vidíme krásně náš dnešní cíl Alpspitze 2628 m n.m.
Z hřebenu scházíme do sedla Griessarscharte ve výšce 2465 m n.m. Sestup není zrovna jednoduchý, dáváme pozor, kam šlapeme, aby nám to na volných kamenech nepodklouzlo. Pod sedlem musíme opět vyjít několik desítek výškových metrů. U rozcestníku v sedle se radíme, jestli budeme sestupovat pak zpět ferratou Mathaisenkar Steig obtížnosti C na jejíž konci nyní stojíme. Po krátké debatě necháváme rozhodnutí až na vrcholu.
Dan nabral druhý dech
Závěrečný hřeben Südweststeig k vrcholu zdolávám zhruba do 40 minut. Dan chytil asi druhou mízu, a tak vyrazil raketovým tempem vzhůru. Náš zbytek tedy Denny a já šetříme síly a v klídku vystoupáme k vrcholovému kříži jen o pár minut déle než náš zbytek mladého kolektivu.
Výhledy z Alpspitze jsou parádní. Vidíme celý hřeben Jubiläumsgrat a trasu kterou jsme od rána zdolali. Jsou samozřejmě i krásné výhledy do údolí severovýchodním směrem. Alpspitze rozhodně stojí za návštěvu! Také si prohlížíme další část naší cesty, tedy spíše sestup. Cílem jsou horní stanice lanovek pod Osterfelderkopfem 2060 m n.m. (N 47°26.316′, E 11°3.014′). Cestu volíme po trase Alpspitz-Ostgrat č. 834 (N 47°25.673′, E 11°3.147′). JE to takové sbíhání po „kozí“ stezce. Terén je přívětivý, a tak se dá docela dobře udržet tempo.
Pak přecházíme u rozcestníku (N 47°25.741′, E 11°3.326′) na sestupovou cestu či ferratu Nordwandsteig obtížnosti A, ale je to spíš horská pěšina s jedním místem, které je zajištěno pevným žebříkem na jednom místě. Pár kramlí vás taky nemine, ale jsou to malinké úseky. Z této cesty je krásně vidět na východ od vrcholu a cesta je okořeněná tunely, které zbytek cesty krásně okoření. Na konci Nordwandsteigu protínáme takové ty otáčivá vrátka a po 50 metech přicházíme do civilizace.
Pivko na oslavu krásného výletu
Občerstvení je ještě otevřeno! Jedno pivko na přípitek krásného výletu, který bohužel ještě nekončí. Denny pro jistotu kvůli dřívějšímu zranění volí cestu lanovkou dolů, ale já Danem volíme cestu pěší. Bude to tak i lepší. První dole se pokusí dojet nebo dojít pro auto a zbytek se bude trmácet z kopce na domluvené parkoviště.
Tak tedy jízdenka koupena, pivo dopito, nohy a hůlky připraveny na sestup. Trasa je zvolena na spodní stanici lanovky Alpspitzbanu viz https://mapy.cz/s/hohasemezu.
Teď už to odsýpá. K trase samotné není už co dodat. Jdete po cestách z kopce dolů lyžařským areálem. Vše je upraveno, a tak si držíme rychlé tempo tohoto dlouhého sestupu. Úsek je dlouhý 8 kilometrů a za necelé dvě hodiny vycházíme přímo na parkovišti pod kopcem. Odtud už kontaktujeme Dennyho, jak je na tom. Jemu zbývá zhruba 30 minut k autu na parkoviště u Eibsee.
Využíváme této chvilky a sundáváme ze sebe všechno vybavení a oblečení. Přímo středem parkoviště teče potok tak máme na těch 40 minut chladivé vyžití. Pak už se objevuje Denny s autem. Rychle naskákat do vozu a vyrážíme k domovu.
Výlet za to rozhodně stál
Parádní rychloakce. Výjezd, který za to stál. Přechod hřebenu je krásným zážitkem. Je jedno jestli to půjdete tak či onak, ale stojí to za to. Jestli máte čas zvažte tento přechod i s přespáním. Je to opravdu krásný zážitek v horách. Držím všem palce, co se do této krásné cesty pustí.
Žádné komentáře