Ženitba se odehrává v časech, kdy námluvy připomínaly spíš obchodní transakci dohodnutou pomocí zákulisního vyjednávání a ke zdárnému dotažení celé záležitosti bylo třeba najmout profesionála nebo profesionálku. To už je pro nás vzdálená představa patřící minulosti. Přesto rozumíme lidem, kteří takový proces museli podstoupit včetně jejich rozpakům a strachům. A hlavně jsme ochotni se jimi bavit. Zvláště, když z našeho dnešního hlediska jsou všichni ve věku, kdy už jim ujel vlak.
Jsou to především nápadníci, tedy mužské postavy, které se v Gogolově hře předhánějí v trapnostech. Je tu načrtnuto několik mužských typů, nebo spíš karikatur. Úředník Omeleta si přišel hlavně zkontrolovat věno. Michal Bumbálek jej s humorem hraje jako omezeného protivu. V roli velkohubého vysloužilého námořníka Semeleva na sebe přitáhnul pozornost Petr Bláha spolehlivě zahraným fanfarónstvím. V kontrastu s rádoby světáckým Semelevem působí ušlápnutý Onučkin, kterého vtipně ztvárnil Ivan Dejmal jako človíčka, který se snaží vhodnou partií pozvednout svoji společenskou a kulturní úroveň. Evidentně marně.
Tyto adepty manželského štěstí vytipovala zkušená dohazovačka Tekla. V přesvědčivém podání Petry Lorenc je to suverénní dáma s obchodnickým talentem, která dokáže své zboží patřičně vychválit. Ústřední trojící příběhu, která udává inscenaci tón, je ovšem nevěsta Agáta, nápadník Podkolesin a jeho přítel Kočkarev. Ten si vezme do hlavy, že věčně nerozhodného úředníčka Podkolesina ke svatbě dokope. Tomáš Šulaj hraje Kočkareva jako temperamentního manipulátora. V přesvědčovacích schopnostech předčí i profesionálku Teklu a s výřečností koňského handlíře neváhá namluvit komukoliv cokoliv.
Starý mládenec Podkolesin, v podání Bedřicha Výtiska, je sice na jedné straně směšně trapnou figurkou, ale zároveň je v jeho čisté hrůze z blížící se svatby, která obrátí jeho život naruby, i něco pochopitelně lidského. Podobně je na tom i Agáta, která na vhodného ženicha čeká už hodně dlouho. Tereza Groszmannová dokázala podobně jako Výtisk uplatnit svůj komediální talent a vytvořila postavu komickou a přitom divákovi ve svých rozpacích blízkou.
Kostýmy Lindy Boráros posouvají děj víceméně do současnosti. Výrazně také podtrhují komičnost postav. Zejména paruky mění herce téměř k nepoznání. Scéna Dragana Stojčevského tvoří interiér, který se skládá jen z několika rekvizit. Ty lehce navozují dojem šedesátkového retra.
Zejména v prvním dějství má hra tempo a nápady. Umí být vtipná a vcelku přímočarý děj posouvá hladce kupředu. Po přestávce se ale začnou gesta opakovat, postavy jsou přece jen komediálně ploché, a jejich možnosti se časem vyčerpají. Také zámlky, které zdůrazňují trapnost situací, začnou děj nefunkčně prodlužovat. I přesto, že inscenace nakonec poněkud ztratí tempo, je Ženitba slušnou komedií na téma, které se nás bude vždycky nějak dotýkat.
DIVADLO: ŽENITBA
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Režie: Štěpán Pácl
Dramaturgie: Vít Kořínek
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Linda Boráros
Premiéra: 22. 3. 2024
Národní divadlo Brno, Mahenovo divadlo
Hrají: Tereza Groszmannová, Jana Štvrtecká, Petra Lorenc, Bedřich Výtisk, Tomáš Šulaj, Michal Bumbálek, Ivan Dejmal, Petr Bláha, Jan Grygar, Michaela Skalová – J.H., Roman Nevěčný
