Nový tank Kim Čong-una: posádka je čtyřčlenná, má reaktivní pancíř. Obrněné síly Severní Koreje představují hrozivou sílu
Vládní média Korejské lidově demokratické republiky 14. března informovala, že nejnovější tank Kim Čong-una a Korejské lidové armády, na Západě označovaný jako M2020, byl poprvé na střelnici během vojenského cvičení. Nový tank potenciálně překonává nebo se vyrovná řešením z Ruska, píše server Army Recognition.
Kimova pýcha
Tank, známý jako M2020, měl premiéru během noční vojenské přehlídky konané v říjnu 2020 u příležitosti 75. výročí založení Korejské strany práce. Tank tehdy vzbudil značný zájem, protože vizuálně připomínal americký Abrams (věžová nástavba) a ruský tank nové generace T-14 Armata (korba, uspořádání prvků systému aktivní ochrany). Podlouhlý masivní podvozek naznačoval hmotnost přes 50 tun.
Celkové konstrukční uspořádání je klasické, s řídicím prostorem vpředu (řidič zaujímá víceméně centrální pozici), bojovým prostorem ve střední části podvozku (s věžičkou pro posádku) a pohonným prostorem vzadu. Výkon motoru a typ a druh systému přenosu výkonu nejsou známy. První z nich měl být 1200-1500 k/883-1103 kW a motor byl údajně čínského původu.
Čelní pancéřování (zejména trupu) se zdálo být masivní, i když o jeho skutečné kvalitě mnoho nevíme. Boky tanku chránily lehké zástěry na úrovni řídicího a bojového prostoru, motorový prostor byl navíc pancéřován lamelovým pancířem účinným proti kumulativním hlavicím (podobný chrání i výklenek věže). Zdá se, že ani věž není špatně pancéřována, a navíc byly na věž instalovány prvky systému aktivní ochrany vozidla podobného ruskému systému Afganit, podobně jako u ruského tanku T-14, píše server Military Factory.
Výzbroj M2020
Výzbroj tvoří 125mm kanon s delší hlavní než kanony rodiny 2A46 (48 ráží). Na hlavni je namontováno zařízení pro kontrolu výchylky. Pravděpodobně je s ním spojen 7,62mm kulomet. Další 7,62mm kulomet, zřejmě ručně ovládaný, je namontován u poklopu střelce. Na pravé straně věže je namontováno dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel.
O parametrech systémů řízení palby a komunikace není nic známo, ale před velitelským poklopem na pravé straně věže byl umístěn kryt, připomínající panoramatický přístrojový kryt. Jediné antény radiostanice svědčily o absenci speciální velitelské verze. Na bocích věže bylo místo pro krabicovité štíty, které mohly být kryty senzorů ASOP. Posádka měla čítat tři vojáky. Do dnešního dne bylo vyrobeno nejméně devět kusů.
Dnes víme o něco více. Posádka je čtyřčlenná, což vylučuje použití automatického nabíječe. Osádka věže by byla uspořádána podobně jako u Abramsu, tedy nabíječ vlevo a velitel a střelec vpravo. Na stropě výklenku (nebo pseudozásobníku, což je jen připojený zásobník) je záhadná klapka, která by mohla být vyřazeným „slabým článkem“ v případě zásahu (u pseudozásobníku by to byla jen klapka, která uzavírá schránku).
V poslední iteraci dostal tank navíc reaktivní pancíř podobný nepříliš mladému ruskému Kontaktu-5, i když méně masivní, a proto pravděpodobně méně účinný.
Důvodem k ostudě pro Rusko je, že Korejci předvedli fungování svého systému aktivní ochrany, což je významný úspěch, i když fungoval jen zkušební vzorek. Senzorovou funkci zajišťují dvě sady přístrojů pro ozařování laserovým paprskem a čtyři radary (snad i optoelektronické hlavice?), efektory je 12 protiraketových odpalovacích zařízení.
Systém řízení palby je stejně zajímavý. Teoreticky je nejmodernější, se dvěma podobnými pozorovacími a zaměřovacími přístroji pro velitele a střelce, kde každý má termokameru.
Poněkud připomínají ruské přístroje Sosna-U, používané například na nových a modernizovaných ruských tancích. Zádrhelem je, že přístroj velitele je zřejmě stacionární, což by bylo přijatelné před 50 lety, ale ne dnes. Motor má údajně výkon 1 200 koní, což by mělo tanku zajistit uspokojivou, i když ne vynikající pohyblivost.
Propagandistický rozměr
M2020 vypadá navenek moderně, ale ve skutečnosti se v mnoha ohledech liší i od nikoli nejnovějších ruských nebo čínských vozidel. Přesto však představuje výrazný pokrok oproti tomu, co měla Severní Korea k dispozici doposud, píše server Mil.
Základem obrněné síly Severní Koreje je:
- cca. 970 nemodernizovaných a asi 2 000 modernizovaných tanků T-62 (Čonma-ho-1/2/3, původně ve službě od roku 1961);
- 2200 ještě starších tanků T-54 a čínský klon tanku T-55 T-54A, typ 59;
- neznámý počet tanků T-72;
- více než 600 starých sovětských lehkých tanků PT-76 (ve službě od roku 1951) a místních tanků M1981/PT-85.
Početně se jedná o hrozivou sílu – severokorejské obrněné zbraně však většinou představují technickou úroveň přinejlepším SSSR z období kolem roku 1980. Pro srovnání, hlavní protivník Severní Koreje, Jižní Korea, vyrábí od 80. let 20. století docela slušné tanky, v čele s nejnovějšími tanky K2, které neustále vyvíjí a způsobuje, že jihokorejský obrněný průmysl po letech úsilí dohání světovou špičku. Je jich však mnohem méně než vozidel Kim Čong-una.
Zdroj: redakce, militaryfactory.com, mil.in.ua, armyrecognition.com