Lidská zoo?
Dlouhokrké ženy můžete potkat v Barmě či Thajsku. Když jako turista zavítáte do vesnice, kde žijí nebo alespoň prodávají své výrobky „žirafí ženy“, logicky dojde na „zvědavé okukování“. Je to normální, protože jejich dlouhé krky působí opravdu velmi neobvykle. Krk vypadá jako naprosto vytažený nahoru, ale ve skutečnosti jsou klíční kosti zatlačeny vahou mosazi nepřirozeně dolů, což zvýší optický efekt „dlouhého krku“. „Je pravda, že kdyby ženy neměly příjmy z cestovního ruchu, tak by toto zdobení nejspíš zaniklo,“ píše cestovatel David Švejnoha na svém blogu.
S tím souhlasí i autor fotografií a průvodce David Hainall. „Snímky jsem udělal v Thajsku, kde se jedná o ekonomické migranty. Během covidu byli na okraji zájmu, a tak se vrátili do Barmy, nicméně jakmile se situace trochu stabilizovala, z ekonomických důvodů jsou zpět. V Thajsku si totiž vydělají víc. Kroužky nejsou nastálo, občas je potřeba si je sundat a ošetřit otlačeniny. Ale k tomu dochází v soukromí. Navíc je potřeba mít polštář na spaní a pít se dá jen pomocí brčka, protože s mnoha kroužky na krku není možné zaklonit hlavu.“
Podívejte se, jak nepřirozeně vypadají ženy s klíčními kostmi vraženými hluboko do hrudi.
V Barmě se „žirafí ženy“ objevují například v historickém městě Bahan nebo vás k nim zavezou lodičky, které nabízejí své služby v rámci plaveb po jezeře Inle. V obou případech návštěvník skončí v krámcích, kde Karelky nabízejí své produkty. „Dlouhokrcí domorodci kmene Karen (také známý jako Kayan nebo Padaung ) pocházejí z Myanmaru (Barmy). V Thajsku poprvé hledali útočiště před politickými nepokoji koncem 80. a začátkem 90. let. Bez státní příslušnosti a vázáni obrovskými omezeními thajské vlády se zaškatulkovali a vystavovali se turistům v naději, že budou profitovat z ručně vyráběných drobností,“ vysvětluje Sue Bedford v Outpost Magazine. Bohužel, Karenové nejsou jedinou domorodou skupinou využívanou pro turistiku, totéž lze vidět v případě Masajů v Africe nebo domorodých Indiánů v Amazonii.
Kde se vzala tradice?
Na to, kde se vzala tato podivuhodná tradice stále hledají antropologové odpověď. Existují rozdílné, dnes už neověřitelné verze a jediným faktem zůstává, že jde o předávanou tradici. Kruhy na krku nosily matky i babičky. Ale proč? Podle jedné verze je to obrana před útokem tygra, který útočí na zátylek, podle jiné je ve hře krása, pro kterou je nutno trpět. Prý se mladé Karenky chtěly připodobnit božským labutím. V dějinách to zdaleka není jediný případ deformace lidské postavy z důvodů „krásy“. Mladé Číňanky si deformovaly nožky, Mayové destičkami miminkům deformovali lebky.
Jeden z okrašlujících prvků sahající do hluboké historie vydržel v běžné populaci dodnes. Probodávání nosu a tváří a vkládání větších či menších kousků kovu můžeme vidět na ulicích běžně. Stejně běžné je i vbodávání jehel pod kůži, aby inkoust zanechal trvalou stopu.
Karenky z Barmy a Thajska běžně používají mobilní telefony, trička z Číny a plastové hračky. Ale zároveň vědí, že předvádění „tradičního zjevu“ je způsobem, jak v rámci turistického ruchu získat nějaký příjem. S deformovaným krkem a mnoha kily kovu na krku moc jiných pracovních příležitostí nemají.
Zdroje: Planeta lidí, Outpost Magazine, idnes.cz
