MINIROZHOVORY: Smečka, část druhá

Minulý týden jsme vám formou medailonků a minirozhovorů představili čtyři autory, již přispěli do chystané české sbírky Smečka, která vyjde u nakladatelství Golden Dog koncem dubna 2024. Jak se s tématem „horor a pes" popasovala další čtveřice přispěvatelů? Dnes se těšte na Madlu Pospíšilovou Karasovou, Veroniku Fiedlerovou, Přemysla Krejčíka a samotného majitele nakladatelství Martina Štefka.

Madla Pospíšilová Karasová (*1981)
Madla Pospíšilová Karasová pochází z oblasti proslulé čarodějnickými procesy. Už jako čtyřletá o sobě prohlašovala, že bude spisovatelkou. Trvalo jen pětatřicet let, aby svého snu dosáhla. Stačilo jen obětovat panenskou krev a černého Kozla. Knižně debutovala v roce 2020 černohumornou Kronikou rodu Příšeráků, nactiutrhačským souborem povídek o počátcích vlastního manželství a sžívání se s mateřskou rolí. Postupem času se její povídky objevovaly jak v tištěných časopisech (Pandora, XB-1, Krátký řez), tak i v elektronických médiích (LUK, Sarden, HororrCon, České detektivky). Ve svých textech se často zabývá těžkými tématy a zároveň ji baví pracovat s reálnými případy, z čehož vychází i novela V pekle jsme všichni Hébert (2023). Na svých facebookových stránkách Zápisky zhrzené spisovatelky si ráda chodívá humoristicky uprdnout.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Okamžitě jsem si vzpomněla na Cuja, legendární román, který napsal Stephen King tak sjetý koksem, že ani nevěděl, o čem byl. Další na řadě byla černobílá doga, která si během mého dětství každou cestu do školy našla způsob, jak na mě štěknout tak, aby mě vyděsila k smrti.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Samozřejmě. Byla to pro mě výzva. Hrozně mě baví přesně daná témata, čím jsou ohraničenější, tím lépe. Tetelím se při představě, že mi někdo řekne: „Napiš hororovou zombie povídku o pandě měnící se v lilek.“ Ale to by nemohl být editorem Jiří Sivok.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Skvěle! V podstatě jsem měla volnou ruku, protože mantinely byly stanoveny velmi volně a pes nemusel hrát ani hlavní roli. Příběh se mi začal v hlavě odvíjet velmi rychle a strašně mě bavil. Pak jsem ho poslala Jirkovi, který k němu měl pár poznámek, za což jsem ráda, protože pomohly text ještě rozvinout. Byla to učiněná radost!
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je vaše oblíbená rasa?
Francouzský buldoček! Anebo mops! A vůbec ze všeho nejvíc se mi líbí baseti. Myslím, že lidi se dělí na psí a kočičí a já jsem rozhodně v psím týmu. A není to jen kvůli tomu, že vydávám u Golden Dogu.

Veronika Fiedlerová (*1985)

Rodačka z Moravské Třebové vystudovala žurnalistiku a mediální studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. První literární díla publikovala už jako náctiletá. Návrat k psaní odstartovalo vítězství v literární soutěži Vidoucí 2017 s povídkou Kozlí pramen (Pevnost 03/2019), v témže roce získala v soutěži O nejlepší fantasy titul Lady řádu fantasy. Její povídky lze najít v antologiích Mlok (2018), Krajina háďat (2019) a Hlubiny města (2023) či ve sborníku Honzy Vojtíška Sešívance: Druhý steh (2023). Knižně debutovala v roce 2021 v nakladatelství Golden Dog duchařskou detektivkou Pozdravy záhrobí, na něž o rok později navázaly Ozvěny záhrobí. Aktuálně pracuje na závěrečném díle trilogie Steny záhrobí. V červnu 2023 vyšla u Golden Dog v rámci edice Zrnka temnoty její dekadentní novela Pomiluj smrt.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Zakrvácené tesáky, sliny, lámané kosti, animální pudy, zuřivost. Kerberos, strážce vchodu do podsvětí. Zlo skrývající se v nicotě.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Určitě ano, jinak bych do antologie nepřispěla. Ještě lákavější než téma pro mě byla možnost stát se součástí projektu jako takového. Přispěl do něj okruh lidí kolem nakladatelství Golden Dog, z nichž většinu považuji za své dobré přátele. Existovali jsme jako smečka ještě před Smečkou.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Bezproblémově. Jirka Sivok se s nápadem na antologii ozval s velkým předstihem s tím, že by byl rád za příběh z univerza mé záhrobní trilogie. Netrvalo dlouho a poslala jsem mu povídku Případ Čertovy rokle. Prakticky vzápětí jsem dostala reakci, že ji bere. Doslova mi napsal: „Je to děsivé, nelítostné. Moc se mi to líbí. Navíc je to Benedikt! Úpravy nebudou třeba.“ Dá se říct, že to proběhlo jako ukázka ideální spolupráce mezi autorem a editorem.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je vaše oblíbená rasa?
V dětství jsem si přála kolii nebo německého ovčáka, podle Lassie a Komisaře Rexe, chytrého, přátelského psího parťáka. Kdybych si dnes měla pořizovat psa, přemýšlela bych asi o retrívrovi. Obecně jsem ale spíš kočičí člověk.

Přemysl Krejčík (* 1991)
Píše prózu, poezii, ale též odborné literárně-vědné knihy a studie zabývající se literární fantastikou. Živí se jako vysokoškolský pedagog a nakladatelský redaktor. V letech 2015–2021 vedl jako šéfredaktor literární revue Partonyma. Věnuje se také literární a audioknižní publicistice. Je členem Asociace spisovatelů. Obdržel několik tvůrčích stipendií od Českého literárního centra a Mezinárodního Visegrádského fondu (Kraków, Worpswede, Broumov) a své texty představil i zahraničnímu publiku (Kraków, Melbourne). Za román Malej NY (2019) byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Přispěl do několika básnických i povídkových antologií, prózy publikuje i novinově a časopisecky. V dubnu 2024 vychází jeho jedenáctá kniha a zároveň pátý román Rochus, kde snoubí svůj zájem o žánrovou i nežánrovou literaturu, postmoderní principy, magický realismus, městskou fantasy, románový bedekr a thriller. Zní to jako blbost… ale není.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Pes baskervillský, ne tedy Doyleova kniha, tu jsem četl až mnohem později, ale starý britský film Terence Fishera z roku 1959, dobarvená verze. Viděl jsem ho ještě jako předškolní dítě a spolu s Coppolovým Draculou to byl velmi pravděpodobně můj první horor. Měli jsme ty dva filmy doma na stejné videokazetě.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Byla to výzva, nikdy jsem horory nedělal, vždycky jsem říkal, že žádný ani nikdy nenapíšu, protože vlastně nevím jak. Když jsem loni napsal povídku Malézmrtvývstání do Pevnosti a v časopise ji označili za horor, řekl jsem si, že to možná zvládnu.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Mám tam společnou povídku s Lukášem Vavrečkou. Jsme dobří přátelé a jednou za čas nás napadne napsat něco spolu. Vždycky tečou nervy a lítají nadávky, a když se potkáme na ulici, několik měsíců předstíráme, že se neznáme... takže pak několik let zase na ničem společném neděláme. Dokud nezapomeneme, jaké je to vždycky drama.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je vaše oblíbená rasa?
Nejsem rasista, zvířata mám rád jako celek.

Martin Štefko (*1986)
Autor a nakladatel. V roce 2014 si splnil sen, když vydal knihu Mrtví kráčí po zemi, která se stala jeho románovou prvotinou. Od té chvíle věděl, že chce vydávat knihy, především tedy vlastní, ale také knihy jiných autorů. Proto založil nakladatelství Golden Dog, díky němuž se dala dohromady i tahle skvělá Smečka.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Na první dobrou mě toho moc nenapadlo, pak jsem si vybavil knihu Cujo a nakonec jsem to nechal na Jirkovi Sivokovi, s kterým jsem společnou povídku psal, aby s něčím přišel. Já jsem jen chtěl, aby to bylo něco drsnějšího. To se povedlo. Pes, zuby trhání, to přece jde k sobě. Zajímavé je, že v naší povídce ten pes zuby ani tolik nepotřeboval.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Ze začátku vůbec, a to říkám i jako vydavatel. Nedovedl jsem si představit, že by vzniklo velké množství povídek na takové téma, které budou dobré. A ejhle, ono se to podařilo.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Skvěle. Všichni zúčastnění přispěli specifickou povídkou. A Jirka vybral opravdu dobře. Naše společná práce na povídce pak byla až nečekaně příjemná a chce se říct jednoduchá. Párkrát jsme si povídku přehodili a bylo hotovo. To zjednodušuji, ale fakt to šlo dobře. A spolupráce s ilustrátorem Pavlem Pavelkou je vždy příjemná. Nemám fakt co vytknout.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je vaše oblíbená rasa?
Vlkodav.

(*Medailonky jsou aktuální, poskytnuté buď samotnými autory, nebo nakladatelstvím.)