Místo šesti týdnů jen sedmnáct dnů. Češi museli zkrátit bádání na Antarktidě, přesto hlásí úspěch
Tání ledovců, vysušování půdy, prachové bouře a extrémní formy života. To vše už podvacáté zkoumali vědci z Masarykovy univerzity na ostrově Jamese Rosse u Antarktidy. Ještě než tam ale dorazili, museli se vypořádat s mořskými bouřemi anebo s poruchou lodi. Na výzkumné stanici tak nakonec nestrávili ani polovinu doby, jakou plánovali. Přesto však hlásí úspěch.
„Je to taková naše zahrádka. Tam se začínají už dnes projevovat procesy, které i v budoucnu budou v Antarktidě mnohem častější,“ vysvětluje vedoucí Českého antarktického výzkumného programu Daniel Nývlt, proč se vědci z různých oborů už podvacáté vydali na ostrov Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova.
„Studujeme nejenom to, jak ubývají ledovce, jak se mění permafrost, ale i jak na to reaguje biota v té okrajové části Antarktidy,“ říká.
To vědci zkoumají dlouhodobě. Letošní, dvacátá expedice Masarykovy univerzity ale byla nejkratší. Kvůli bouřím, poruše lodi a nakonec i silné vrstvě ledu okolo ostrova vědci bádali na stanici Johanna Gregora Mendela namísto plánovaných šesti týdnů jen sedmnáct dní. I to jim ale stačilo a pro ně nejdůležitější věci zvládli.
„To neznamená, že by ta práce jakkoliv skončila, protože naprostá většina vědních disciplín si přivezla obrovské množství vzorků z Antarktidy, které budou další měsíce analyzovat v laboratořích,“ popisuje Nývlt.
Reakce organismů
Prodej suvenýrů i sčítání tučňáků. Britská organizace nabízí práci na Antarktidě jako ,životní výzvu‘
Číst článek
Například biolog Miloš Barták z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity si přivezl mechy, řasy anebo sinice. Chce zjistit, jak se přizpůsobují změnám na Antarktidě.
„Jedná se jak o dlouhodobé změny klimatu, to takzvané globální oteplování. Ale zároveň zkoumám, jak reagují tyto organismy na takzvané extrémní události. To znamená rychlý přímrazek, výrazné UV záření a podobně,“ vysvětluje Barták.
Jsou to totiž takzvané extremofilní druhy – daří se jim v extrémním prostředí. Biologové tak budou v laboratořích zjišťovat, co vše vydrží.
„Jak ty mechy a lišejníky odolávají cyklům zamrazování a rozmrazování. Překvapivě i takzvané prudké šokové zchlazení na teplotu hluboce pod bod mrazu je nedokáže zabít,“ doplňuje Barták.
Na Antarktidě je i kvůli ozonové díře silné ultrafialové záření. I s tím si ale život musí poradit. A jak to dělá, opět zjišťují brněnští biologové.
Z Brna vyrazila na Antarktidu už podvacáté vědecká výprava. Zkoumat bude vlivy změn klimatu
Číst článek
„Budeme vystavovat naše vzorky různým dávkám UV-B záření po různě dlouhou dobu. A pomocí takových biofyzikálních přístrojů budeme pozorovat, jak to zvýšené UV-B záření ovlivňuje negativně fotosyntézu. Jinými slovy jestli ty druhy na tom daném místě budou spíše setrvávat, nebo z těch stanovišť budou mizet.“ vysvětluje Barták.
Takové testy pak vědcům ukážou, jestli se život na Antarktidě dokáže adaptovat na změnu klimatu.
Rychlejší tání ledovců
Ostrov Jamese Rosse se podle pozorování klimatologa Kamila Lásky z Masarykovy univerzity rychle otepluje. A to mimo jiné vysušuje půdu.
Prach dopadá na ledovce, ty tmavnou a odrážejí méně světla. „Vlastně díky tomu vysušení při vyšších rychlostech větru dochází ke vznosu prachových částic. Ty prachové částice přijímají větší množství slunečního záření a spolupůsobí při rychlejším odtávání ledovců jako takových,“ objasňuje Láska.
Na Antarktidě bylo letos o čtyři stupně tepleji než loni. Kontinentu škodí turismus nebo rybolov
Číst článek
Na expedici nesměl chybět lékař. Bronislav Stibor ale neměl na starosti jen zdraví polárníků. Sbíral také data o reakci tělesných funkcí na extrémní antarktické podmínky. Zaměřil se ale i na výzkum trvanlivosti léků, které na stanici zůstávají několik měsíců zmražené.
„Dá se předpokládat, že u některých léků, ať už perorálních nebo injekčních, dojde k porušení těch tabletových forem. A to může způsobit třeba zhoršené uvolňování té účinné látky v lidském organismu. Takže my chceme zjistit, zdali to skladování na polární stanici má nějaký zásadní negativní vliv,“ říká Stibor.
Vědci se tak z Antarktidy vrátili se vzorky a daty, které budou zkoumat možná i rok, než se – jak doufají – na Antarktidu vydají pojedenadvacáté.
