Pří­běh Robi­na Swif­ta, čín­ské­ho sirot­ka ado­p­to­va­né­ho brit­ským pro­fe­so­rem Lovellem, kte­rý ho před­ur­čí ke stu­diu na Krá­lov­ském ústa­vu pře­kla­da­tel­ství při Oxford­ské uni­ver­zi­tě, by se mohl na prv­ní pohled jevit jako dal­ší z řady pří­spěv­ků ke stá­le popu­lár­něj­ší­mu dark aca­de­mia. Ale ve sku­teč­nos­ti Kuang odha­lu­je oprav­do­vý poten­ci­ál toho­to žán­ru, nachá­zí mož­nos­ti, jak lin­gvis­ti­ku, pře­kla­da­tel­ství a ety­mo­lo­gii doslo­va pře­ta­vit nejen v magii, ale i v radi­kál­ní pohled na evrop­ské a svě­to­vé dějiny.

Pře­kla­da­tel­ství v ústa­vu, nazý­va­ném také Baby­lon, je totiž neod­dě­li­tel­ně pro­vá­za­né se stří­bro­děl­stvím, umě­ním zhmo­t­ňo­vat ztra­ce­ný význam pře­kla­du za pomo­ci kou­zel­ných stří­br­ných slit­ků. Prá­vě díky této magii zís­ká­vá vik­to­ri­án­ská Bri­tá­nie náskok před svě­tem v kolo­ni­za­ci a sna­hách o roz­mach impéria.

Jádrem kni­hy je jis­tě vnitř­ní kon­flikt ute­čen­ce, kte­rý se má stát nástro­jem vyko­řis­ťo­vá­ní své původ­ní domo­vi­ny. A vyni­ká pře­de­vším díky tomu, jak Kuang pra­cu­je s posta­va­mi a jejich nejis­to­tou, což z Baby­lo­nu činí nesmír­ně zají­ma­vou kni­hu pojed­ná­va­jí­cí o hle­dá­ní vlast­ní iden­ti­ty. Zde se pro­je­vu­je autor­či­na osob­ní zku­še­nost čín­ské emi­grant­ky v Ame­ri­ce, pro­ži­tek bilin­gv­ní­ho dět­ství a také poro­zu­mě­ní tomu, jak zásad­ní je význam mateř­ské­ho jazyka.

Název romá­nu Baby­lon dopl­ňu­je také suges­tiv­ní podti­tul nebo­li Nut­nost nási­lí. Skry­té ději­ny revo­lu­ce oxford­ských pře­kla­da­te­lů, což je veli­ce pád­ný a pod­stat­ný doda­tek. Kni­ha o pře­kla­da­tel­ství totiž nemu­sí být suchá a teo­re­tic­ká (i když eru­di­ce R. F. Kuan­g v celé šíři obo­rů je nespor­ná), stá­le jde o fan­ta­sy s pořád­nou dáv­kou napě­tí a dob­ro­druž­ství. Zmí­ně­né nási­lí však nepřed­sta­vu­je jen atrak­ci, v kni­ze je pří­tomno impli­cit­ně jako útlak kolo­ni­zo­va­ných spo­leč­nos­tí, ale také jako ces­ta z tyra­no­vých spá­rů. A v době dal­ších kolo­ni­zač­ních snah ve sku­teč­ném svě­tě, kde se agre­so­ři stá­le sna­ží o vyko­ře­ně­ní lidí i jazy­ků, může být prá­vě kni­ha jako Baby­lon sil­ným varo­vá­ním i nadě­jí pro utlačované.

Na závěr je tře­ba říct ješ­tě jed­nu věc — v romá­nu i jeho ano­ta­ci se píše o pře­kla­du také jako o aktu zra­dy, v duchu rče­ní Tra­dut­to­re, tra­di­to­re. Pře­klad kni­hy o pře­klá­dá­ní, význa­mu i magii slov je nesmír­ně nároč­nou výzvou a Baby­lon v pře­kla­du Danie­ly Orlan­do nezra­zu­je ani autor­ku R. F. Kuan­g, ani čte­ná­ře jejích romá­nů. Je nesmír­ně důle­ži­té vní­mat význam jazy­ka a řeči jak v sym­bo­lic­kých, tak i abso­lut­ních hod­no­tách. A pro­to bychom měli být vděč­ní nejen za kni­hy, jež nám krá­su a sílu jazy­ka uka­zu­jí, ale i těm, kte­ří nám je umož­ňu­jí sdí­let v jejich úpl­né hloubce.

napsáno pro Kavárnu Hostu