Kdo pomůže, když přijde bod zlomu? Vysvětluje šéfka paliativní kliniky

„Řada pacientů má obavu vyslovit úplně obyčejné věci. Třeba, že by byli rádi, kdyby jim někdo přišel přečíst knížku. Nebo aby se s nimi zdravotníci nebavili jenom o nemoci. Pro řadu lidí ta možnost naplnit malý cíl - za sebe jako za člověka - je něco, co považují za jednu z nejdůležitějších věcí, která jim pomáhá zvládnout třeba náročnou hospitalizaci,“ říká v podcastu MUDr.ování docentka Kateřina Rusinová.

Sama se paliativě začala věnovat i díky zkušenostem ze zahraničí. Dnes vede Kliniku paliativní medicíny 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. První takto zaměřenou kliniku v Česku.

Povědomí o paliativní medicíně se podle Kateřiny Rusinové neustále zlepšuje a přibývá i pacientů, kteří si o tuto péči v nemocnici aktivně říkají. Dlouhodobě se podle ní daří bořit představu, že se paliativa zaměřuje výhradně na závěr života pacienta a že jde o obor, který přichází na řadu, až když ostatní obory udělaly vše, co by bylo přínosné.

„Paliativní medicína prokazatelně zvyšuje kvalitu života pacientů se závažným onemocněním. A to tím, že se soustředí na naplnění jejich potřeb. Ať už jsou to potřeby fyzické, psychologické, sociální nebo spirituální. Ukazuje se, že přináší do života pacientů se závažným onemocněním zvýšení kvality právě v těch dimenzích, které jsou pro ně důležité,“ popisuje lékařka.

Paliatr mívá na pacienta více času než jiní odborníci. Klíčovou roli ale hraje i schopnost vytvořit tzv. hodnotovou anamnézu a nezůstat jen u tělesných obtíží. Tento přístup Kateřina Rusinová vyučuje i studenty medicíny.

„Jde o to, aby se začali ptát, jak pacient své nemoci rozumí, jaké informace o své nemoci on a jeho blízcí potřebují, kdo jim s tím vším pomáhá a co je pro ně důležité. Doufáme, že vychováváme příští generaci lékařů, kteří už budou i do kteréhokoliv svého oboru vnášet soustředění na pacienta jako člověka, nejen na pacienta jako onemocnění,“ přibližuje docentka Rusinová.

Je podle ní přirozené, že má řada lidí nejdříve strach o své situaci mluvit. Právě sezení s paliatrem jim ale může přinést potřebnou úlevu. „Často to bývá bod zlomu. Když můžeme dát skutečně otevřeně na stůl svoje obavy, kvůli čemu v noci nespíme, co nás trápí, na co se bojíme zeptat,“ pokračuje lékařka.

O své práci mluví s maximálním respektem a entuziasmem. Každý den se přitom setkává s lidmi v nejtěžších životních situacích. Co jí dodává energii? „Když opravdu naslouchám pacientům a jejich životnímu příběhu, tak mám možnost zažívat pokoru, trpělivost. Příběhy, které slyším, jsou většinou příběhy velké statečnosti a odvahy. A to právě vůči těm nejtěžším životním situacím. Je to velmi inspirující,“ říká Kateřina Rusinová.

„Když odcházím z práce a pacient, o kterého se starám, nebo jeho blízcí, mi řeknou: Děkujeme. Tohle nám strašně moc pomohlo, že jsme tomu věnovali čas. Tak si nedovedu představit větší odměnu za svoji práci,“ dodává.

Jaké vlastnosti by měl paliatr mít? Jak se k oboru staví mladé studentky a studenti medicíny a jak vše vypadá v praxi? To se dozvíte v dalším dílu podcastu MUDr.ování.

Kateřina Rusinová vystudovala souběžně 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze. Jejím základním oborem je anesteziologie a resuscitace, této oblasti se věnovala 20 let. Absolvovala pracovní pobyty v Paříži či americkém Seattlu. Od roku 2021 je přednostkou Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze, první takto zaměřené kliniky v Česku.