RECENZE: Tim Weaver, Muž bez minulosti

Letos tomu bude už osm let, co nakladatelství Mystery Press českým čtenářům poprvé představilo britského autora Tima Weavera. Tehdy tak učinilo dost netradičním způsobem až čtvrtým dílem jeho série o pátrači Davidu Rakerovi. Tenkrát se to možná nezdálo, ale dneska už to můžeme s naprostou jistotou potvrdit, nakladatelství se podařila trefa do černého. To zcela jednoznačně dokazuje skutečnost, že série se letos rozroste o třináctou knihu (Poslední sbohem). Pokud tohle není důkaz úspěchu, pak už nevím, zvlášť v zemi, kde se detektivkám drsné školy, kam série s Davidem Rakerem patří, jinak moc nedaří. Ano, třináct knih na českém trhu, to už je úspěch, pokud se nejmenujete Nesbo nebo Bryndza, jimž Weaver co se týče kvalit, šlape na paty. A možná i do prodejů, ale nejsem nakladatel, nemám v ruce čísla, takže mohu mluvit jenom o kvalitách, které jsou nezpochybnitelné. Než se na stránkách Sardenu postupně propracujeme k onomu Poslednímu sbohem, máme před sebou ještě pět zastávek. Tou první je Muž bez minulosti.

Možná si vzpomenete na mou docela vlažnou recenzi na Zlomené srdce (D. R. 7.), ve které jsem knize vyčítal, že zvratově je to přepálené a přišlo mi, že autor už se opakuje. To byl ostatně taky důvod, proč jsem s touhle sérií na pár let skončil. Po delší době jsem zatoužil přečíst kvalitní detektivku a její zárukou pro mě býval právě Tim Weaver, který se třeba na rozdíl od Dennise Lehanea dokázal na českém trhu udržet a to už něco znamená. A dobře jsem udělal, protože Muž bez minulosti se v rámci autorovy tvorby vymyká už jen samotnou výchozí situací. David Raker tentokrát nepátrá po pohřešovaném člověku či lidech, ale pátrá po vzpomínkách a životě člověka, který ztratil paměť. Pokud vám tenhle námět připomíná sérii o jistém agentovi, tak buďte v klidu, nic podobného se tu nekoná.
David Raker na základě několika informací, které mu klient Richard Kite dá, rozjíždí pátrání. A než se nadějete, Weaver vytahuje první zvrat a po něm další, až se dostanete k příběhu o dvou sestrách, které se na jednom ostrově dostanou na území, v němž žije cosi nebezpečného. A vy jen sedíte přikurtování ke knize. Říkáte si, jak to všechno souvisí dohromady, necháváte se unášet příběhem a užíváte si ho se vším všudy, až je najednou je konec.

Tahle kniha je pro sérii takovým novým impulsem. Důkazem, že Weaver umí příběh pojmout z jiného úhlu, podívat se na něj jinak a pracovat s ním dál. Což je přesně to, co jsem já jako čtenář po předchozích eskapádách potřeboval, abych se k těmhle dobrodružstvím zase rád vracel. Podobně jako v předchozích dílech autor ukazuje cit pro hororovou atmosféru, jen záporák se tentokrát příliš nepovedl a ve finále působil spíš směšně než nebezpečně. Naštěstí to hlavní hrdina zase zachraňuje svojí tvrdohlavostí a všemi dalšími vlastnostmi, které jsou pro něj a tuhle sérii příznačné. A i tentokrát by si knížka zasloužila střihače, protože by v polovičním rozsahu šlapala o něco líp, což je přirozeně něco, s čím český nakladatel nic neudělá. Na rozdíl od obálky, která bohužel nepůsobí tak atraktivně jako ty předchozí a následující.

Řadě čtenářů v knihkupectví* jako start série doporučuji Údolí mrtvých (D. R. 2), která na rozdíl od Honu na mrtvého (D. R. 1) funguje na výbornou a nemá debutantské mouchy. Nyní bych k tomu přidal z fleku i Muže bez minulosti, kterého lze v rámci série číst samostatně, protože se tu neřeší Rakerova minulost. Je tak naprosto ideální zkušební jízdou pro všechny, kdo se sérií neměli doposud ještě tu čest.

Tim Weaver: Muž bez minulosti (I am Missing)
Překlad: Alžběta Lexová
Nakladatelství: Mystery Press
Formát: vázaná s přebalem, 145x205 mm
Počet stran: 464
DPČ: 449 Kč

*pozn. redakce: autor recenze je knihkupec