Z kompostu získáme hnojivo, ze zbytků potravin energii. Smíchat je v hnědé popelnici ale nesmíme
Dřívější nástup jara uspíšil i práce na zahrádkách. Mnohé obce proto už začaly s přistavováním velkoobjemových kontejnerů na rostlinný odpad a zároveň svážením hnědých popelnic. Většinou se do nich ale nesmí házet živočišný odpad, jako třeba zbytky vařených potravin. Každý druh bioodpadu se totiž rozkládá jinak a v kompostárnách by to mohl být problém.
První jarní velkoobjemové kontejnery na bioodpad už jsou v ulicích. „Je to dobře. Šel jsem z domova na procházku a vidím, že tady stojí kontejner, tak jsem toho využil, protože jsme už trošku ořezávali,“ říká pro Radiožurnál starší pán a ukazuje, co přinesl.
Obsluha mobilního kontejneru pozorně hlídá, aby do něj lidé házeli jen rostlinný odpad, tedy větve, staré listí nebo třeba zeminu.
O pár ulic dál, před jedním z panelových domů stojí hnědá popelnice, ve které jsou ale i jiné věci.
„Vidíme tu větvičky ze stromů, zbytky zeleniny i ovoce, slupky od mandarinek a další rostlinný odpad, ale pak tu jsou věci, které dovnitř rozhodně nepatří, třeba papírová taška, nebo dokonce i plasty,“ upozorňuje Alexandr Komarnický z Pražských služeb.
Nevíme, co s odpadem, říká analytička. ‚Skládkování nahradí energetické využití,‘ oponuje ministerstvo
Číst článek
Nahnilá jablka jsou v polorozpadlém igelitovém sáčku, zřejmě z rozložitelného plastu. „I ty biologicky rozložitelné se hůře rozkládají, některé se nerozkládají úplně. Kompost pak obsahuje nežádoucí příměsi a nemá správné živiny,“ zdůrazňuje.
Červená samolepka na hnědé popelnici jasně říká, že tam nepatří ani zbytky vařených potravin nebo třeba podestýlka od morčete.
„Pracovníci Pražských služeb odvážejí bioodpad do kompostáren, kde z nich vzniká cenný kompost. Živočišné zbytky nejsou na jeho výrobu vůbec vhodné, nachází se v nich potenciálně řada patogenů a parazitů,“ vysvětluje Komarnický.
Jiný materiál, jiné zpracování
V přírodě se BRKO, tedy biologicky rozložitelný komunální odpad, dříve nebo později rozloží. V případě průmyslového zpracování ale musíme rostlinný a živočišný odpad oddělit.
„V přírodě se rozkládá za pomoci mikroorganismů a bakteriálních procesů. Máme pro to technologie, které nám to urychlí, podle toho, jestli tam je, nebo není přítomen kyslík,“ přibližuje Martin Dočkal z Katedry hydromeliorací a krajinného inženýrství Fakulty stavební ČVUT.
Pražané mnohdy hází malé tlakové nádoby do šedých kontejnerů na kov. Ne všechny tam ale patří
Číst článek
Kyslík, tedy vzduch, rozkládá rostlinný odpad. Ten se proto v kompostárnách pravidelně provzdušňuje.
„To znamená dostat kyslík do jeho spodních částí. Bakterie, které rozklad zvládají, potřebují kyslík. Jakmile jsou v kompostu nějaké zóny, které jsou málo prokysličené, tak rozklad neprobíhá správně, bakterie nejsou v optimálních podmínkách, a tím pádem to může začít třeba zapáchat, kompost kysne a děje se tam něco, co nechceme,“ nastiňuje Dočkal.
A stejné je to, pokud se tam dostane živočišný odpad, například zbytky jídla nebo odřezky masa. Pro svůj rozklad kyslík nepotřebují.
„Jsou to bakterie, které ovšem nemohu fungovat v kyslíkatém prostředí. Bez přístupu kyslíku dochází k vyhnívání, kvašení, jak to známe v močálech. Místo oxidu uhličitého vzniká metan a další chemické látky, které zapáchají, což nám může vadit, ale na druhou stranu vzniká bioplyn, který je zase energeticky využitelný,“ popisuje Dočkal.
Svět čelí záplavě plastu. Omezit množství odpadu recyklací se nedaří, je tedy třeba zredukovat produkci
Číst článek
Ze zbytků potravin tak můžeme získat teplo a energii, zatímco kompost nám slouží jako hnojivo. Pokud v jedné sběrné nádobě budou oba materiály současně, pak podle Dočkala zřejmě skončí na skládce, v lepším případě ve spalovně.
„Každý z těch materiálů zpracováváme jinými způsoby a nádoby na biodpad už nejsou znovu tříděny, už nedokážeme oddělit ty dvě složky, které bychom dokázali zpracovat,“ upozorňuje.
Právě podle možností zpracování si každá obec sama určuje, co přesně do nádoby na bioodpad můžeme vyhodit.
