Článek
Blížila jsem se ke konečné na začátku Prahy. V autobusu, kolem půl šesté ráno, jsem nemívala chuť na studium. Napadaly mě písničky a to šlo samo. Těsně před posledními zatáčkami hlásí mé lepší já, ať s tím přestanu a začnu něco dělat! Ten nátlak na mne měl stejný vliv, jako měla na Mozarta, ve filmu Amadeus, jeho ječící tchýně! Začal v tom hlučném přídělu slov slyšet svoji budoucí operu! „Málo písní jsem měl, teď prý se loučit mám, abych šel, kdejaký sýček už chtěl mi říct, nezpívej víc!“ Jejda, Karel! Ani nevím, kdy se mi ten slavný Kája připojil do hlavy, ale možná to bylo právě tehdy a tam, nedaleko Zličína!
Na problémy s jídlem už jsem byla tenkrát trochu stará, ale mužská část populace mi dělala potíže dál. Jednou to došlo tak daleko, že mě bolelo břicho, hubla jsem a k tomu vymýšlela fígle, které neúčinkovaly! Nějaký výsledek se ale dostavil - dole, pro běžnou smrtelnici, tuze úzké džíny a nahoře, katakomby!
Najednou v rádiu hlásí, že Karel má rakovinu! Útroby nějak nechtěly uvěřit, ale mistr mi v mozku okamžitě diktoval hudební otextované prohlášení. Bylo optimistické, a tak nám trochu umožnilo plánovat, v naší společné hlavě (v mé), velký návratový hit. Na něj, u skutečného Karla, naštěstí i brzy došlo!
To, co budu popisovat, je asi poněkud morbidní, ale bez toho nevylíčím, co se přihodilo! Byla jsem nešťastná - s přítelem jsme se přechodně rozhádali a já jsem, jako už vícekrát, hledala štěstí v písních. Jakou hudební lahůdku byste tak řekli? Nějakou od Annie Lennox? Miracle of Love? To si pište!
Tak se asi stalo, že jsem se probudila z polospánku a v hlavě mi zní „Nepůjdu s tebou spát ….“ Byl to lehounce pokroucený refrén již zmíněného songu. Krásná písnička se smutným textem. Melodie, která měla zahojit všechny rány!
Tak jsme s reálně nepřítomným Karlem a v imaginárním nemocničním pokoji vytvořili vlastní hit. Nachystali jsme si i neexistující videoklip. Měla k nám vejít slečna Zubatá, což sice bývá, v zobrazeních, kostra, my jsme ale chtěli hubené stvoření s krásnýma očima! Tak jsme vymysleli posmutnělou anorektičku s kloboukem a kosou. Řekli jsme jí, že s ní nepůjdeme spát - a možná by jí bylo lepší říct, že se s ní preventivně nevydáme nikam, ale že nás to moc mrzí! Proto jsme vybrali krásnou písničku - aby věděla, že ji máme moc rádi a že nám na ní záleží! Tím se nám, jak jsme se domnívali, podařilo jí dát tak trochu hodně a přitom nic!
Chystali jsme se zpívat a vůbec jsme nevěděli, co nám hlasivky a síly dovolí! Věděli jsme, že píseň musí být, pro jistotu, na kvalitě našeho zpěvu výrazně nezávislá. Tuhle vlastnost, podle našeho názoru, námi zvolená písnička měla. Hlasitě zazní první instrumentální tóny a jeden už ví, že chce poslouchat dál, i když se zpěvák ještě ani zdaleka svým snažením k melodii nepřidal. Pak už následovaly jen nějaké technické úpravy. Slavný začátek „Ta da da da da dá“ nešel, pochopitelně, autorům ukradnout - přidali jsme tedy tři své tóny a trochu jsme zvolnili tempo. Následovalo, k rockovému rytmu pozvolna klesající, pro čtenáře mých alternativních tadadada-not jistě zcela omračujícící, „Tadýdadádada tádadá, dadádá, …tada dada, tada dada, tada dada:“
Prý, zaprvé je žena,
a navíc, ozbrojená,
a já jí na to říkám,
nerad bych se zmýlil!
Tím spíš, abych se usmál
- já o to právě nestál,
abych se tak vážně
dobrým mravům vzdálil!
Nepůjdu s tebou spát,
nechám tě ve tmách stát,
já mám tak jiný vkus,
nestojím za pokus,
jsem věčný amatér
tvých her záletných!
Text a píseň jsou delší, ale vím, že tohle nemůže čtenáře dostatečně zajímat. Mistr nemohl vědět, že si v něčí hlavě zase jednou zpívá něco, jako byla jeho hitovka Je jaká je!
Tak jsem si darovala melodii s jakýmsi utěšujícím laskavým sdělením. Od té doby už mě nikdo v lásce nijak zvlášť nezraňuje. Dokonce ani žádná napodobenina Casanovy či Dona Juana! Ten můj tajný Karel, ten Kája Gott, možná přetrvávající v mnohém z nás, ten s úctou přezdívaný Božský Kája, mi stále, tu a tam, v duchu zpívá moji vlastní verzi Miracle of Love! Když mě ta myšlenka na ni napadla, neměla jsem ani tušení, k čemu povede!
Tak jsem ukradla píseň, bez dovolení jsem si vypůjčila sympaťáka, který vždy hýřil dobrou náladou, energií, talentem a šarmem, a kdybych to na sebe teď nenapráskala, nikdo by se býval nic nedozvěděl! Moc se omlouvám těm, kterým pan Karel doopravdy patřil a kteří na něj jistě vzpomínají více a lépe než já, protože ho skutečně znali a on znal je! Jsem moc ráda, že mám to štěstí žít v době, v níž mě jeho písně provázejí od dětství!
Snad není problém, že jsem si dovolila vzpomenout na našeho slavného a vítězstvím tak často překvapeného Zlatého Slavíka! Snad nevadí ani to, že se objevil i v mém přiznaném a doposud tajném receptu na klid, štěstí a pohodu. Zároveň také v tajném návodu na hlubší, méně závislou lásku, a snad i lásku méně sobeckou, než jakou jsem byla schopná dávat dřív!
