Článek
Kde jinde, než u stomatologa. Tedy, pokud nějakého najdeme, neboť zubní lékař, který přijímá nové pacienty, je v zemích koruny české vzácnější, než sníh v rovníkové Africe. A pokud už se někde zázrakem zjeví nová ordinace, má plno dávno před tím, než do ní vkročí první pacient. Na stomatologické pohotovosti si nemají čas ani vydechnout, jelikož je to pro řadu našich občanů jediná možnost, jak se dobrat ošetření svého chrupu. Mimochodem, já také nemám svého stomatologa, neboť odešel v sedmdesáti letech na zasloužený odpočinek a nenašel nikoho, komu by ordinaci předal. Ano, mohu se objednat na soukromou stomatologickou kliniku, kde mne vezmou třeba hned. To je pravda, ovšem pro průměrného Čecha, to jest pracujícího člověka s podprůměrným platem, je jakýkoliv zákrok na takové klinice finančně nedostupný. I když, co si budem povídat, i v běžné ordinaci platíme, sotva vezmeme za kliku a otevřeme ústa, nikoli však takové astronomické částky. A co to zkusit v zahraničí? Zkusit to můžete, ale s obdobným výsledkem jako na zdejších prestižních klinikách.
Nedávno mě doslova zvedla ze židle debata s panem doktorem Šmuclerem, v níž pravil, že za tuto situaci si můžou pacienti sami, protože se o svůj chrup nestarají. Hm, takže kupříkladu děti mohou za to, že jim rostou zuby nakřivo a potřebují rovnátka? To opravdu žádnou péčí neovlivní! Co vy na to, pane doktore? A když máte takové děti dvě, můžete si hodit mašli. Pro zajímavost uvádím náklady na jedno dítě: aplikace klasika 50 000 Kč, neviditelná 100 000 Kč. O čekací době a shánění ortodontisty ani nemluvě. Uvádím průměrné ceny, jinak se mohou vyšplhat až na 150 000 Kč. Plus další platby za pravidelné návštěvy v ordinaci. Samozřejmě zdravotní pojišťovny tyto úkony ani materiál nehradí. Hm, co dál? Prodám byt, auto, budeme bydlet v zahradním domku a chodit pěšky, zato se budu pyšnit běloskvoucím věčným chrupem z prestižní stomatologické kliniky a děti rovnátky, která nebudou vidět. Šílená představa, že?
Raději pojďme dál. Přesuneme se k očnímu lékaři, neboť potřebuji nové brýle. Vzhledem ke své práci musím dobře vidět na všechny vzdálenosti zároveň, to jest na dálku, blízko i na počítač. Tudíž potřebuji tak zvaná multifokální skla, respektive čočky. Takže to bude taky pěkná pálka. Nejprve absolvuji precizní asi půlhodinové vyšetření na nejmodernějších přístrojích a kupodivu zdarma.
Zato v optice mě čeká „darda“. A to mám štěstí, jelikož jsem zrovna natrefila na 50% slevu na multifokály. Takže mě vyjdou na „pouhých“ 22 500 Kč, místo původních 45 000 Kč. A správně bych měla mít brýle dvoje. Když bychom počítali bez slevy + obroučky, jsme na sto tisících! Čekám, kdy nějaký „odborník na slovo vzatý“ vyrukuje s názorem, že si za oční vady můžeme sami, jelikož o své oči důkladně nepečujeme. Ani bych se nedivila.
Další specialisty vezmeme jen letem světem, aby nám zbylo alespoň na svačinu. Ono taky nebude jednoduché kvalitní odborné lékaře najít. Ti méně zdatní si udržují své stálé portfolio nemocných, které jim zajistí stabilní příjem od pojišťoven, tudíž nemají zájem o vaše vyléčení. Jejich krédem je pacienta udržovat při životě, ale neléčit. Co kdyby se nedej Bože uzdravil a oni museli hledat nové klienty. Jindy si vás specialisté přehazují jak horký brambor, aniž by zjistili, co vám je a jejich počínání připomíná pohádku o kohoutkovi a slepičce. Nebo vás pasují do role pokusného králíka, cpou do vás medikamenty horem dolem a jediný, kdo to pocítí, je vaše konto, neboť není léku bez doplatku.
Když pomineme finanční stránku, vyvstává v našem nemocném zdravotnictví další problém. Kvalitní specialisté odcházejí za lepšími životními i pracovními podmínkami do ciziny a vůbec se jim nedivím. Hrstka špičkových odborníků, kterým vlastenecké cítění nedovoluje přesídlit za hranice české bídy, tuto tristní situaci nespasí a běžný smrtelník nemá šanci se k nim dostat. Pokud se mu přeci jen poštěstí, jsou čekací doby delší než za totáče na nové auto, takže člověk může umřít dřív, než na něho přijde řada.
Jistě, máte možnost volby, můžete se nechat ošetřit v privátním zařízení, kde vás vezmou bez čekání a ještě se vám budou klanět, ovšem tato alternativa je opět běžným smrtelníkům finančně nedostupná. A když celý život poctivě platím zdravotní pojištění, proč bych měla platit ještě jednou?
Setkala jsem se i s názory volajícími po zrušení povinných odvodů na zdravotní pojištění a byla bych také pro. Chcete se pojistit? Sjednejte si komerční pojištění podle svého přání. Nechcete? Tak si plaťte lékařskou péči ze svého. Je mi jasné, že takovýto návrh nikdy neprojde, protože kdo by pak financoval léčbu všech těch hypochondrů, flákačů, notoriků, drogově závislých, když ne my, kdož využíváme lékařské služby zřídka. Nehodlám dál přispívat na něčí prochlastaná játra, prohulené plíce, ochablou imunitu a sama platit desetitisíce za nové brýle a stomatologické zákroky.
Ne, v žádném případě nejsem zastáncem minulého režimu a doufám, že už se žádný „mus“ nevrátí, ale lékařská péče byla u nás před „sametem“ na vysoké úrovni a dostupná všem. A dnes? Nemáte-li vlivné známé a tučné konto, nemusíte se potřebného lékařského zákroku ani dožít.
