Tak jako je pražským fenoménem Karlův most, což se pozná nejen z jeho vysoké návštěvnosti, tak za symbol Newcastlu se dá bez obav prohlásit Gateshead Millennium Bridge. Unikátním způsobem překlápějící se most ale není jediným zdejším architektonickým skvostem.
Gateshead Millennium Bridge
Zvedací mosty zná kdekdo. Pokud ne z vlastní zkušenosti z Petrohradu či Nizozemí, tak bezesporu z amerických akčních filmů, když se přes už už se zvedající díly přeřítí a přeskočí auta padouchů i klaďasů. Jenže kdo by hledal místo, kde se zdejší „zvedací most“ rozpojuje, tak by hledal marně. Když je potřeba most „zvednout“, tak dojde k jeho překlopení. Že se opravdu jedná o unikát svědčí mimo jiné i fakt, že se most dostal na jednu z variant britských jednolibrových mincí.
Noční pohled na Gateshead Millennium Bridge
Oblé mostní pole má délku 105 metrů (celková délka je 126 metrů) a šířka je 8 metrů. Není bez zajímavosti, že byl na své místo usazen pomocí „asijského Herkula II“. Tak se jmenuje jeden z největších plovoucích jeřábů světa. Akce musela být pečlivě naplánována, protože jeřáb dopravující mostní konstrukci projížděl zákrutami řeky Tyne jen s minimální rezervou. Most je uzavřen automobilové dopravě. Úchvatná je cena mostu – 22 milionů britských liber. Není divu, že most vypadá vskutku reprezentativně. Cynik by asi řekl: aby ne, za ty peníze. Nicméně drahé bylo zejména neobvyklé řešení překlápění, které se spouští v případě, že pod mostem má proplout některá z velkých lodí. Most je pro svůj tvar označovaný za „mrkající oko“, protože jeho pohyb i tvar při zvedání připomíná zavírající se oční víčka. I ve dne působí most díky zakřivení mírně neobvyklým dojmem, ale celá jeho krása vynikne v noci, kdy se mostní oblouk rozsvítí pestrobarevnými světly. Barvy v několikaminutových intervalech přecházejí jedna v druhou. Snad ještě poznámka k názvu – ačkoli se Newcastle jmenuje správně Newcastle upon Tyne, jedná se o dvouměstí rozdělené řekou, podobně jako je to kupříkladu v severomoravském Frýdku – Místku.
Podívejte se na unikátní řešení sklápěcího mostu v akci.
Už staří Římané
Začít odstavec větou, která zní jako fráze, možná není zcela šťastné. Jenže v případě Newcastle nejde jen o frázi připomínající záležitost historickou a v našem kulturním okruhu známou, ale o skutečnost, že Římané mají na založení zdejšího trvalého osídlení skutečnou zásluhu. Římští centurioni bránící svými krátkými meči hranici Římské říše došli na britských ostrovech až na severovýchod k řece Tyne. Jimi postavený most se stal strategickým bodem a není divu, že okolo něj vznikla osada Pons Aelius. Založení je připisovánu císaři Hadriánovi a jeho rodové jméno Aelius se odráží i v názvu. Spíše než osadou proslul stavbou mohutného valu, který posléze také získal jeho jméno.
Hadriánova zeď byla místem, kde končí „římský mír“ udržovaný meči a vojenskými posádkami. Za ním, podle senátorů v Římě i vojáků na hranicích, už byli jen divoši. Jak historie ukázala, Římané své pozice na britských ostrovech neudrželi, leč památky na jejich pobyt jsou stále jasně patrné. Kdo se zajímá o historii o něco mladší, ten bezesporu navštíví zdejší hrad. Jeho původní dřevěná varianta z roku 1080 postavená, tedy lépe řečeno financovaná, normanským králem Williamem I, vzala samozřejmě za své. Jenže právě onen „nový hrad“ – tedy Novum Castellum, či snad ještě lépe Newcastle, dal zdejšímu městu jeho současné jméno. Kamenná stavba, jež obdivují dnešní turisté, vznikla přičiněním Jindřicha II.
Byla vybudována v létech 1172 a 1177 a „Jindra“ za ni zaplatil 1 444 liber. Pokud se vydáte na obhlídku dávné architektury, tak bezesporu neminete Černou věž, která byla do opevnění začleněna mezi roky 1247 až 1250. Nakonec se v 19. a počátkem 20. století město proslavilo přístavem, z něhož se vyváželo množství anglického uhlí. Vozit uhlí do Newcastlu je ekvivalent českého „nošení dříví do lesa“ či řeckého „nošení sov do Atén“. Ovšem průmyslovou revoluci spláchly dějiny do učebnic dějepisu a město se začalo dynamicky měnit v centrum kultury a sportu. Ostatně zdejší fotbalový klub je pro místní fandy stejnou ikonou, jako Baník pro Ostraváky.
Na postu z instagramu jsou vidět dva mosty, přičemž ten zadní je "Most tisíciletí" a vedle něj svítí budova opery.
Národ sobě
Pokud se už do Newcastlu, rozhodně nevynechejte budový zdejší opery. Zdejší „music hall“, správně celým jménem The Sage Gateshead, je přístupný veřejnosti 14 hodin denně včetně sobot a nedělí. Díky své moderní, neobvyklé, leč pro oko příjemné architektuře se budova stala vyhledávaným cílem turistů – podobně jako třeba pražský Tančící dům. Ostatně za 70 milionů liber už musí zdejší múzám zasvěcený barák „nějak“ vypadat. Peníze byly, kromě jiného, získány pomocí loterie. S nadsázkou se dá systém popsat sloganem „národ sobě“. Otevření centra v roce 2004 bylo skutečnou událostí. Hned o rok později si v prostorách The Sage Gateshead uspořádala britská Labouristická strana svou jarní konferenci. Jak vidno, i politici dokázali využít genius loci téhle ocelovo-skleněné budovy. Aby ne, vždyť uvnitř se skrývá pět barů a několik dalších občerstvoven.
Nočně nasvícená hala opery v Newcastle
Jakmile vejdete dovnitř, snadno podle nápadných červených triček rozeznáte členy zákaznického servisu ochotných zodpovědět otázky týkající se programu, předprodeje lístků i právě probíhajících či připravovaných akcí. A nejde jen o klasická operní vystoupení. Probíhají tady dílny dětí a začínajících umělců i populární poprockové akce, které omladinu i střední věk dokáží slušně nadzvednout z křesel. Samotná budova má své zbožňovatele i zaryté odpůrce, což se v případě velké moderní stavby dá očekávat. Nejlepší ale je udělat si při návštěvě Newcastlu čas, jít se dovnitř podívat a udělat si vlastní názor.
Newcastle proslul lecčíms. Někoho oslovuje zdejší moderní i historická architektura, jiného fotbalový klub a jeho hooligans, kteří se dostali jak do policejních cel, tak do zpravodajství BBC. Mnozí vzpomínají na muziku Stinga, který tady má své kořeny. Starší si ho ještě pamatují, jak pohrával ve zdejších pubech.
Zdroje: newcastlegateshead.com, BBC
