Arcibiskup Graubner: Jsme zaměření na přítomnost. Chybí nám zodpovědný pohled do budoucnosti
Velikonoční svátky jsou pro nás svátky jara, pracovního volna a možností strávit čas s rodinou a přáteli. Mohou být pro nás také příležitosti k zamyšlení a k reflexi povznesené nad každodenní úkoly a starosti. „Zkuste mít přístup, aby na konci mohla být radost nikoliv z našeho vítězství, ale z vítězství dobra, pravdy, lásky, z vítězství Božího v nás,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Jan Graubner, arcibiskup pražský a primas český.
Už jsem naznačil, čím vším mohou velikonoční svátky být. Kdybychom si řekli, že mohou být také příležitostí, souhlasil byste?
O Velikonocích slavíme to, že Boží láska šla až do krajnosti. Bere na sebe lidské viny, přináší nesmírnou oběť, ale nezůstává mezi mrtvými, protože zlo nesmí nakonec zvítězit. Bůh je silnější. A proto se ukazuje vítězství lásky, vítězství života.
„Mrzí mě, že pro naše sdělovací prostředky je Afrika zemí neznámou,“ upozorňuje Jan Graubner, arcibiskup pražský a primas český
Tohle je pro nás základní poselství, které by mělo mít vliv a dopad na naše jednání, na naše vztahy a názory. Proto jsou pro věřící Velikonoce největším svátkem v roce.
Problémů, starostí a potíží má určitě každý z nás vrchovatě. Zajímalo by mě, s čím si děláte starosti vy a proč?
Nemalou starost mi dělá pohled na naši společnost, ve které žijeme. Často mám takový pocit, že jsme až příliš ovlivněni počítačovou technikou. Stačí nám se doklikat k informaci, místo promyslet ke skutečnému poznání. Nebo nám stačí to, co najdeme a je vytržené ze souvislostí. Nevidíme příčiny, nezajímají nás důsledky.
Jsme moc zaměřeni na přítomnost a zdá se, že nám chybí zodpovědný pohled do budoucnosti, abychom se podívali, jaké potomky tady chceme mít a co bychom pro ně měli udělat.
Řešíme stále dokola naše důchody. Jsem špatný z toho, když se ve veřejném diskurzu neobjeví, že chceme-li v budoucnosti mít na důchody, tak bychom se měli postarat o to, aby na ně měl kdo dělat.
‚Nenadbíhat‘
Papež počátkem týdne publikoval poselství mladým. Jak chce katolická církev oslovit mladou generaci a stát se pro ni atraktivní?
S dětmi a mladými se snažíme pracovat, nemíním jim nadbíhat. Je potřeba je umět také podpořit, aby se oni dobře rozvinuli. Bylo by špatné, kdybychom jim jenom nadbíhali.
U příležitosti stého výročí zahájení rozhlasového vysílání a 70. výročí spuštění prvního kanálu veřejnoprávní televize v Itálii přijal v pondělí svatý otec na audienci vedení a zaměstnance RAI. Novinářům vzkázal, že veřejnoprávní vysílání musí sloužit obecnému dobru. Jak vy vidíte veřejnou službu médií?
Souhlasím s tím. Někdy mám pocit, že se kritizují politici za to, že jsou populisti, ale bohužel, kdyby jim nenahrávali sdělovací prostředky, tak by se populisty nestali.
Je to velmi náročné, ale očekávám od pracovníků médií, že nepodlehnou trendům doby. Lidé z této oblasti mají obrovskou zodpovědnost a záleží na jejich kvalitě, aby se neřeklo: čtvrt hodiny pro Hitlera a čtvrt hodiny pro Židy.
Papež jmenoval olomouckým arcibiskupem Nuzíka. Nastoupí na Graubnerovo místo
Číst článek
Vyžaduje to, aby lidé v této oblasti byli vyzrálí, a já bych očekával, že budou pomáhat zastat se dětí, dívat se na důchody s pohledem, kde bude další generace, kdo bude pracovat… Témata, která si v politice nikdo neodváží vytáhnout.
Nebylo by na škodu, kdybychom měli trošku širší obraz. Často se zabýváme našimi věcmi. Jsme maličká republika a svět je trochu větší. Mrzí mě třeba, že pro naše sdělovací prostředky je Afrika zemí neznámou. Odehrává se tam velký rozvoj, ale zároveň Evropani mu moc nepomohou.
Proto se tam šíří Číňané a Rusové, kteří tam dělají svou politiku. Může to mít velký dopad na globální situaci ve světě. Když se budeme starat jenom o svůj píseček a nebudeme sloužit a pomáhat tam, kde je to potřeba, předběhnou nás jiní a my se budeme potom divit.
Máte na závěr myšlenku, vzkaz, který byste rád předal?
Přeju dobré prožití ve velikonočních svátků. Jak jsem řekl na začátku, i když přijde nějaký ten křížek – něco nepříjemného a bolestného, tak zkuste k tomu vzít takový přístup, aby na konci mohla být radost nikoliv z našeho vítězství, ale z vítězství dobra, pravdy, lásky, z vítězství Božího v nás.
Najdou Ukrajinci a Rusové ještě někdy společnou mírumilovnou budoucnost? Může jim při tom pomoci víra? A jak papež František vnímá ruskou agresi na Ukrajině? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.
