Sníh nad zlato. Další sezona na horách končí. Jaké budou ty další

„Nečekejte na léto, přijeďte si užít nádhernou procházku v Alpách za chladnějšího počasí! A jako bonus třeba uvidíte ještě i trochu sněhu!“ Takhle nějak se podle odborníků bude nutně měnit marketing horských středisek. Alespoň těch, která leží pod hranicí 2000 metrů. V Česku tedy všech. Na první pohled to může vypadat trochu banálně, ale je to velké téma – ekonomické, ekologické i filozofické.

Sníh bude vzácností a lyžaři také. Je to téma s mnoha zajímavými a důležitými polohami. Letošní předjarní procházka Alpami beze sněhu vypadá zároveň trochu komicky, smutně i přirozeně. A je v ní i zoufalé volání desítek tisíc lidí, kteří bez lyžařů mohou přijít o práci. Nejsou to jen obavy malých soukromníků, kteří shodou okolností žijí v horách. Jde o miliardový byznys, jehož zhroucení by pocítily ekonomiky všech „lyžařských“ států.

A pak je tu umělý sníh. Sněžná děla. To nejsou jenom stroje, které kolem sebe dokážou chrlit vodní mlhu a hnát ji proudem podchlazeného vzduchu, aby se před dopadem na zem proměnila v krystalky technického sněhu. Jsou symbolem a ústředním bodem náročné diskuse.

Škodí umělé zasněžování přírodě? A jak moc? Lze to jednoznačně spočítat? A jsou sněžná děla příkladem smysluplné, nebo naopak zcela krátkozraké adaptace na klimatickou změnu?

A konečně je tu i filozofický motiv: Proč člověk považuje lyžování za tak důležité a chce lyžovat i tam, kde to nedává smysl, nebo to dokonce prostě nejde? Co všechno jsme ochotni udělat pro to, abychom si opravdu dobře zalyžovali? Chceme si i tímhle dokázat, že jsme „pány a vládci přírody“?

MASOVÁ RADOST…

Nejsme odborný magazín Sníh a lyže, takže nepůjdeme v historii lyžování do detailů. Důležité je, že masovou zábavou se lyžování – a především to sjezdové – začalo stávat až od šedesátých, sedmdesátých let minulého století. Západní společnost už překonala nejhorší rány války, bohatla a pomalu se stávala „společností volného času“ a konzumu.

Vznikala nová lyžařská střediska, ta tradiční se rozrůstala a modernizovala. Val Thorens bylo postaveno ve francouzských Alpách na „zelené louce“ v roce 1969. O dva roky později tu začala první zimní sezona. Dnes je Val Thorens součástí největšího lyžařského komplexu v Evropě Les Trois Vallés. O přesných číslech se sice vedou spory, ale nejsou důležitá – je tu kolem 600 kilometrů sjezdovek a přes 150 vleků a lanovek.

Svatý Mořic ve Švýcarsku patřil naopak k těm tradičním centrům lyžování, která přirozeně vyrostla z původních vesniček na úbočí Alp. Už v 19. století si ho jako cíl letní dovolené oblíbili především bohatí Britové. Traduje se, že rozhodující krok učinil majitel hotelu Kulm Joannes Badnutt – nabídl svým britským hostům, aby zůstali i přes zimu. Že jim chce ukázat, že zima ve Svatém Mořici je rozhodně příjemnější než v Londýně. A že jejich pobyt zaplatí a uhradí jim i cestu domů. Britové zůstali, byli nadšení a Svatý Mořic se postupně stal především lyžařským střediskem.

A po válce se také významně měnil. Už to nebyla ta malebná obec z časů Joannese Badnutta. Tehdy tam žilo necelých 300 stálých obyvatel. V roce 1960 to bylo 3751, o deset let později už 5699.

Podstatnou roli v popularizaci lyžování hrály i tehdejší hvězdy. Francouzský lyžař Jean Claude Killy vyhrál na olympiádě v Grenoblu v roce 1968 ve všech tehdejších alpských disciplínách a získal tak tři zlaté medaile. Byl neporazitelný a měl charisma. Na lyžích ráda jezdila francouzská herečka Brigitte Bardot a ráda se při tom nechala fotografovat. Dovolená na horách se stala nejprve otázkou prestiže pro příslušníky vyšší střední třídy a ty bohatší. A postupně do téhle soutěže vstoupili i ostatní.

Za zlom považují odborníci osmdesátá léta minulého století. Lyžování se definitivně změnilo ve velkou masovou zábavu, společenskou událost a obří byznys. Tehdy nic nenasvědčovalo tomu, že jeho budoucnost je velmi nejistá.

Co se tedy stalo? A budou naše děti vůbec ještě lyžovat na přírodním sněmu? A co hrozí lidem, kteří žijí z horského byznysu? Téma Sníh nad zlato přináší časopis Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: biathlonnmnm