Nastoupí v Evropě krajní pravice? A vynese k moci Viktora Orbána a jeho spojence? Mnozí odhadují, že právě to přinesou výsledky červnových voleb do Evropského parlamentu. Předvolební průzkumy přitom předpovídají, že euroskeptické strany získají maximálně čtvrtinu křesel. Takový výsledek sice sotva stačí k tomu, aby se Evropa obrátila naruby, ale vliv pravice bezesporu poroste. Navíc Orbánův Fidesz v novém Parlamentu možná zasedne do řad krajní pravice, což může výrazně ovlivnit poměr sil v Bruselu a budoucnost evropské integrace.
Euroskeptické, populistické, radikální a krajně pravicové strany spojuje řada témat. Patří mezi ně kritika či odmítání Evropské unie, odpor k hlubší integraci, posilování postavení národních států, údajná ochrana tzv. tradičních hodnot a životního stylu, odpor k imigraci a často také odpor k rovnosti pohlaví a právům LGBTQ.
Fidesz se stal protagonistou těchto postojů a podporuje v nich další populističtější a radikální strany, které se postupně dostávají k moci. Orbánova strana zároveň doufá, že na úrovni EU dojde k obratu směrem k neliberální, autoritářské, euroskeptické a dokonce až proruské politice. Orbánův režim totiž může v dlouhodobém horizontu přežít jen díky přívětivé zahraničněpolitické situaci. Viktor Orbán se tedy prezentuje jako bojovník, ale zároveň využívá přímé i nepřímé zdroje maďarského státu k podpoře podobně smýšlejících stran ze zahraničí, jak se již několikrát ukázalo.
Ačkoli tyto strany, podobně jako Fidesz, nabývají napříč Evropou na síle, stále zdaleka nejsou dominantní. V Evropském parlamentu (EP) se tyto strany sdružují do dvou skupin. Tou první je extrémnější a prokremelská Identita a demokracie (ID), naopak druzí, mainstreamovější Evropští konzervativci a reformisté (ECR) představují spíše umírněnou populistickou pravici.
Zatímco skupiny ID a ECR v současné době tvoří 18 % poslanců EP (po započítání 12 nezávislých poslanců Fideszu 19,5 %), v příštím Parlamentu by se tento podíl mohl zvýšit na zhruba 25 %, alespoň podle odhadů Europe Elects z února 2024. Jinými slovy, ačkoli může v eurovolbách krajní i populistická pravice posílit, není pravděpodobné, že se bude jednat o přelomový nárůst.
Lze ovšem očekávat, že se pravice prohlásí za vítěze voleb. Podle současných prognóz totiž nabírají na síle jen pravicové strany, všechna ostatní politická uskupení zřejmě utrpí větší či menší ztráty. Na základě posledních prognóz má frakce ID velkou šanci získat třetí místo v Evropském parlamentu.
Osamocení extrémisti?
Navzdory společným tématům obě skupiny, ID a ECR, rozděluje postoj k Rusku, často rozdílné mocenské zájmy, a dokonce i osobní rozdíly. Právě ruská invaze na Ukrajinu zhatila sbližování obou stranických rodin, o které mimo jiné usiloval i Fidesz. Následně se předním protikremelským stranám ECR, jako jsou italští Bratři Itálie (FdI) pod vedením Giorgie Meloni a polské Právo a spravedlnost (PiS), zdály prokremelské postoje členských stran ID, zejména Alternativy pro Německo (AfD), francouzského Národního sjednocení (RN) Marine Le Pen, italské Ligy a rakouských Svobodných (FPÖ), nepřijatelné.
Vedení Fideszu si na podzim loňského roku uvědomilo, že jejich pokus o vytvoření společné evropské krajní pravice ztroskotal. Proto 1. února 2024 Viktor Orbán veřejně oznámil svůj záměr vstoupit po volbách do ECR.
Ne všechny strany by však Fidesz s jeho vyhraněnými prokremelskými a protiukrajinskými názory uvítaly. Zatímco španělský Vox a dnes již bývalý premiér polské PiS Mateusz Morawiecki vstup maďarské vládní strany podporují, několik menších stran ze střední a východní Evropy a severských zemí, jako například Švédští demokraté (SD), lotyšská Národní aliance (NA) a belgická Nová vlámská aliance (NVA), již veřejně pohrozilo, že v případě vstupu Fideszu po volbách do EP skupinu opustí.
Strana Bratři Itálie, kteří představují druhou nejsilnější stranu v ECR, tak stojí před těžkou volbou, protože v případě odchodu stejného počtu poslanců z frakce jako poslanců Fideszu by bylo zbytečné, aby se k ní připojilo přibližně 12 maďarských poslanců. Předsedkyně strany premiérka Meloni se snaží situaci vyřešit tím, že Viktoru Orbánovi klade čtyři podmínky – maďarská vláda musí zlepšit vztahy s Ukrajinou, přestat blokovat vstup Ukrajiny do EU a unijní pomoc pro Kyjev a maďarský parlament musí co nejdříve ratifikovat vstup Švédska do NATO.
A Fidesz začal v tichosti plnit následující podmínky. V prosinci zahájil přístup Ukrajiny k EU a finanční balíček ve výši 50 miliard eur pro tuto zemi schválil Viktor Orbán na summitu EU na začátku února. Po téměř 600 dnech odkladů Maďarsko 26. února, v den zahájení jarního zasedání parlamentu, konečně schválilo vstup Švédska do NATO. Zlepšení maďarsko-ukrajinských vztahů a přípravy na summit Orbán-Zelenskyj navíc opatrně odstartovalo setkání maďarského a ukrajinského ministra zahraničí na konci února.
Pokud ho ECR nakonec přijme, může se Fidesz stát třetí největší delegací ve skupině po italské FdI a polské PiS. Tím by se ECR mohla stát třetí největší skupinou. K přijetí Fideszu bude nutné zajistit dvoutřetinovou většinu v Radě členských stran, která je hlavním rozhodovacím orgánem ECR čítajícím třicet členů.
Na Fidesz čeká i strana ID
Pokud však jednání s ECR ztroskotají, bude na Fidesz s otevřenou náručí čekat strana ID. Díky tomu by si ID mohla zajistit zmíněné třetí místo v EP a Fidesz by navíc byl i zde třetí nebo čtvrtou největší delegací, a to po francouzské RN, německé AfD a případně nizozemské Straně pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse.
Takové vyhlídky ale pro Orbána nemusí být dostatečně atraktivní. Za prvé by spojení s AfD přerušilo veškeré zbývající (srdečné) vazby s německými křesťanskými demokraty. A za druhé chce Fidesz zasednout ve frakci s reálnou mocí a vlivem, což ale ID nepředstavuje.
ID zůstává izolována bez významnějších funkcí a bez možnosti podílet se na rozhodování. To by se ovšem mohlo ještě letos změnit, pokud by ID získala premiérské křeslo v některé z členských zemí. Geert Wilders ze Strany pro svobodu (PVV) měl v Nizozemsku k premiérskému postu nejblíže, ale povolební vyjednávání jsou zdlouhavá a Wilders má nyní, v nejlepším případě, jen malou šanci na sestavení menšinové vlády. V Rakousku však předvolební průzkumy pro podzimní parlamentní volby odhadují, že Svobodní (FPÖ) obsadí post příštího rakouského kancléře.
EP se posune doprava, k převzetí moci pravicí ale spíše nedojde
V souboji o třetí místo mezi ECR, ID a také liberální skupinou Renew Europe tak může hrát pozice Fideszu významnou roli. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by populistická pravice v červnu převrátila Evropu naruby. Současná koalice křesťanských demokratů (EPP), sociálních demokratů (S&D) a liberálů (RE) bude mít v EP i nadále většinu a bude hlavním zdrojem podpory příští Komise.
Situaci ovšem může zkomplikovat případné sblížení EPP a ECR. Na jedné straně Meloni a její strana směřují k politice středu a tím pádem i EPP. Ovšem členské strany EPP se často snaží konkurovat krajně pravicovým stranám tím, že přebírají některá jejich témata a požadavky. To se v roce 2023 projevilo při několika hlasováních EP o migraci a klimatické politice. Tento mix stran navíc v několika zemích obstál – strany EPP a ECR společně vládnou v Itálii, České republice a Lotyšsku.
Na straně druhé ovšem mezi oběma skupinami stále existují značné rozdíly a v EPP jsou i tací, kteří by si chtěli udržovat odstup od populistických radikálních stran a dalších skupin, které vyvíjejí tlak na vedení EPP. Ad hoc spolupráce mezi oběma skupinami by sice mohla pomoci zlepšit vyjednávací pozici EPP vůči koaličním partnerům, ale šance na širokou pravicovou koalici jsou malé. Takže i když se po volbách nebude hovořit o tom, že moc v EP převezmou populističtí radikálové nebo krajní pravice, jejich role a vliv s největší pravděpodobností posílí.
