6,8 miliard korun. Tolik má ČR v národním plánu obnovy na výstavbu 5G sítí a připojení téměř každé domácnosti k nejrychlejšímu internetu. Při „pohledu z helikoptéry“ se může zdát, že Češi směřují k naplnění těchto cílů, realita je ale komplikovanější.
V současnosti je podle dat Českého telekomunikačního úřadu připojeno k vysokorychlostnímu 5G internetu o něco málo víc než 96 procent obyvatel země. Minimálně papírově tedy Česko splňuje cíl pro rok 2025, kde se mluví o pokrytí pro 70 procent obyvatel.
O dva roky později by v Česku mělo být možné se připojit k 5G alespoň na 70 procentech jakéhokoliv okresu, přičemž přístup k nejrychlejším sítím by v tom čase mělo mít až 90 obyvatel každého okresu. To v praxi znamená i v údolích hor, kde se dosud k jakémukoliv rychlému internetu obyvatelé připojí jen stěží.
A znova, při zběžném pohledu Česko nezahálí ani s plněním těchto vzdálenějších cílů. Jen koncem loňského roku české ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vybralo v rámci různých finančních obálek 29 projektů, které v následujících letech pokryjí „investičně náročné lokality na venkově signálem 5G“. V zásadě to znamená, že i místa, kam se operátoři s nejrychlejší sítí nedostanou, protože se jim investice z pohledu návratnosti nevyplatí, budou pokryté 5G signálem.
Výstavbu 5G brzdí i chráněné památky
Takto by vypadal ideální scénář. Jenomže jak upozorňuje Asociace poskytovatelů mobilních služeb (APMS), tedy těch operátorů, kteří za přípravu a provoz 5G (a jiných) připojení odpovídají, Česko při naplňování zmíněných cílů čelí četným bariérám, hlavně administrativním.
„Jsme připraveni v ČR významně investovat do rozvoje sítí, ale legislativa nás velmi brzdí. Povolovací procesy, které v okolních zemích trvají jednotky měsíců, v ČR trvají několik let,“ popsal pro Euractiv předseda APMS Jiří Grund.
Naplnit cíle podle něj bude komplikované kromě jiného i z technických důvodů. „V oblastech, kde si např. lidé sami stěžují na špatné pokrytí, se často setkáváme s nepřípustností výstavby nových základnových stanic nebo jejich výšková omezení v územně plánovacích dokumentech obcí a krajů, s nemožností zřízení nové energetické přípojky z důvodu omezené kapacity distribuční sítě, se zamítavými stanovisky stáních orgánů, zejména orgány ochrany životního prostředí a památkové péče, a taky s nesouhlasnými stanovisky státního pozemkového fondu, státního podniku Lesy ČR, vlastníků a správců dopravních komunikací a podobně,“ vyjmenoval Grund.
Tyto problémy ostatně zmiňuje i český regulátor mobilních sítí, Český telekomunikační úřad. „Hlavním problémem budování 5G sítí je aktuálně spjat zejména s výstavbou samou – tedy především procesem a trváním stavebního řízení, jednáním s vlastníky pozemků, se samosprávami atd.,“ sdělila Euractivu Tereza Meravá, mluvčí ČTÚ.
Ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož gesce telekomunikace spadají, jmenované problémy řeší. „Mnoho aspektů se podařilo již odstranit či zmírnit za pomoci realizace konkrétních opatření, např. z Akčního plánu 2.0, nebo zavádění digitalizace stavebních řízení. Pozitivním přínosem bude přijetí návrhu evropského nařízení o gigabitové infrastruktuře,“ popsal mluvčí ministerstva David Hluštík.
Operátoři upozorňují na to, že při výstavbě 5G sítí mají problémy i s implementací připravovaného kybernetického zákona, který transponuje unijní směrnici NIS2 do českého právního řádu. Ten mimo jiné umožňuje Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) regulovat trh i z pohledu bezpečnosti sítí. „Zvýšená regulace se může rovněž týkat problematiky kybernetické bezpečnosti, přínosy takovéto regulace v obecné rovině však převažují nad negativy,“ doplnil Hluštík z MPO.
Budoucnost je v optice
Sítě páté generace však nejsou jediné, kde Česko musí dohnat své západní sousedy. Řeč je o připojení k pevnému internetu s přípojkou 1 a více gigabitů za sekundu, tedy vysokorychlostnímu pevnému internetu. Tohoto cíle se může dosáhnout buď rozvojem optické sítě nebo třeba telefonními linkami (DSL).
A tady je propast mezi Českem a západní Evropou největší. Jak upozornil server Evropa v datech, připojení k jakémukoliv rychlému pevnému internetu má v Česku jen asi 12 lidí ze 100, přičemž unijní průměr je každý pátý obyvatel.
Ještě větší rozdíl je v dosažení na optické připojení k internetu, tedy nejmodernější a nejrychlejší technologii. Jen 37 procent českých domácností má optiku na dosah, přičemž průměr v EU je 57 procent. Nejhůř je na tom český venkov, tady má optiku k dispozici jen osm procent domácností, v celé Unii je to přitom průměrně přes 40 procent.
„Strategický cíl ČR je mít do roku 2030 100 procent domácností s přípojkou 1 GB/s. Realita Česka roku 2024 je cca 37 procent. Tempo růstu výstavby v Česku je maximálně dvě procenta ročně. Je tudíž evidentní, že do roku 2030 nebudeme mít v ČR více jak 50 procent domácností s přípojkou 1 GB/s,“ vylíčil předseda APMS Jiří Grund.
Podle předsedy České asociace elektronických komunikací (ČAEK) Rostislava Kocmana ale nedostatek rychlého připojení neznamená, že bychom v Česku měli pomalý internet. „Dle statistik a měření ČTÚ u nás průměrná rychlost i objem přenesených dat v pevných sítích roste a dochází k průběžnému zrychlování. V tzv. bílých místech (bez jakéhokoliv naměřeného připojení k internetu – pozn. red.) se pak postaví dotací podpořené velmi vysoko-kapacitní sítě (VHCN – very high capacity networks),“ popsal Kocman pro Euractiv.
A i když v současnosti podle Kocmana Česko staví různá připojení, budoucnost se skrývá právě v optice. „Česká republika podporuje výstavbu vysokorychlostních sítí dvěma způsoby, hlavně přes dotační tituly z Evropské unie. Byť bychom jako ČAEK byli rádi, kdyby se podporovaly pouze optické sítě, EU vyžaduje, aby kvůli technologické neutralitě byly podpořeny všechny sítě, které splní požadavky na VHCN. V minulosti se podporovaly sítě kategorie NGA s rychlostí 30-100 Mb/s a 100 Mb/s a více, nyní jsou to v rámci strategie EU Gigabit Society sítě o rychlostech až 1 Gb/s, což už je doménou optických sítí a dá se tak předpokládat, že jejich podíl na trhu poroste,“ řekl předseda asociace.
Ministerstvo průmyslu a obchodu říká, že výstavbu nových připojení k vysokorychlostnímu internetu řeší. „Na liberalizovaném trhu v ČR a v EU je budování sítí plně v kompetenci podnikatelů v elektronických komunikacích. MPO aktivně podporuje výstavbu optických sítí, například dotační výzvou na výstavbu přístupových sítí (přípojek) určených zejména pro připojení domácností. V brzké době bude spuštěna další výzva zaměřená na výstavbu přístupových i přípojných (backhaul) sítí pro domácnosti i socioekonomické aktéry,“ odpověděl na otázky Euractiv.cz mluvčí ministerstva David Hluštík.
Odstraňovaní některých bariér pomáhá i již zmíněný Akční plán 2.0 ministerstva průmyslu a obchodu. Částečně se na něj odkazuje i ČAEK. „Naše asociace žádá ministerstvo, aby se letos tento dokument aktualizoval. A to kromě toho důvodu, že od jeho přijetí už uběhnul nějaký čas, také proto, že letos vstoupí v účinnost změna stavebního zákona a začnou fungovat tzv. Digitální technické mapy, které by měly usnadnit koordinaci při výstavbě. Především ale Evropský parlament ještě letos přijme Gigabit Infrastructure Act, který již prošel trialogem, a který by měl výstavbu optických sítí dál usnadnit,“ popsal předseda asociace Kocman.
6G je zatím v nedohlednu
Zatímco Česko řeší ještě připojení k optice a 5G, ve světě se už objevují plány na připojení šesté generace. Hlavní rozdíl mezi 5G a 6G je nejenom v rychlosti, ale také ve využití. Pátá generace se používá na tzv. internet věcí – tedy připojení k internetu třeba pro elektroniku v domácnosti nebo pro celý výrobní proces v továrnách. Šestá generace už počítá i s masivní výpočetní technikou potřebnou na umělou inteligenci nebo třeba s velkým využitím holografického videa.
To však zatím v Česku realitou není. „Jakkoliv jsou sítě 6G již zmiňovány, a to mnohdy i jako marketingový pojem, je pro Českou republiku vedle splnění cílů v pokrytí obyvatel a území sítěmi páté generace důležité i pokročit v dalším budování optických sítí,“ uvedla Tereza Meravá, mluvčí ČTÚ.
S tím, že připojení 6G zatím není na pořadu dne, souhlasí i předseda APMS Grund. „Aktivně se na budoucí podobě technologie 6G podílíme. Např. Vodafone má v Drážďanech technologické inovační centrum, které se mimo jiné zaměřuje na přechod mezi 5G a 6G. Ačkoli je 6G stále ve fázi výzkumu a vývoje, očekává se, že nabídne lepší uživatelský zážitek, ultrarychlé přenosové rychlosti, nižší latenci, výraznou energetickou účinnost a vyšší spolehlivost. Prozatím ale věříme, že 5G sítě budou ještě dlouho naplňovat potřeby našich zákazníků. 6G je spíše o horizontu roku 2030+,“ uzavřel Grund.