Pokud člověk nemiluje Boha z vlastní vůle svobodně, nemůže být spasen. 

Je nutné, aby na sobě zakusil Boží lásku a rozhodl se chovat s křesťanskou láskou k Bohu a bližním, protože druhého člověka nelze k lásce přinutit, jelikož láska musí být nesobecká, aby byla spasitelná.

Neshody s druhými bychom měli řešit se vzájemným respektem a porozuměním. 

To je aplikací sedmého blahoslavenství, které nás vyzývá, abychom byli tvůrci pokoje (Mt 5,9). 

Obě strany dialogu by měly být otevřené a snažit se pochopit, proč ten druhý zaujal stanovisko, které zaujal, a co je v sázce, když na tomto stanovisku bude i nadále trvat.

V některých případech může jeden člověk dojít k závěru, že argumentace druhého je lepší než jeho vlastní, a změní názor.

Ale neměli bychom být smutní, pokud se nám takového výsledku nepodaří dosáhnout. 

V mnoha případech se postoje utvářejí na základě  předchozích životních zkušeností, které má jen jeden z diskutujících, a jsou pochopitelné jen z tohoto úhlu pohledu. 

Nikdo by neměl být nucen dělat něco, co se mu nelíbí, a milující lidé snesou nepříjemnosti, aby si vzájemně vyšli vstříc. 

Nejhorší a nejméně produktivní způsob, jak vyřešit spor, je předpokládat, že máte pravdu, a ignorovat odlišný názor. 

V závislosti na dynamice sporu to má velmi rozdílné důsledky.  

Pokud je váš názor menšinový, ocitnete se v izolaci od ostatních, bez možnosti ostatní přesvědčit. Pokud je váš názor většinový, ať už je nakonec správný, nebo ne, způsobujete nesouhlasícímu trápení a pravděpodobně  utužujete jejich hněv vůči vám, což je protikladem lásky.

Když s námi lidé nesouhlasí, můžeme příliš rychle předpokládat, že za jejich jednáním stojí špatné úmysly. V první řadě bychom měli druhým dát za pravdu, pokud jde o jejich úmysly, a důvěřovat Bohu, že použije milosrdenství a spravedlnost podle potřeby. Zároveň bychom se měli řídit svým svědomím a nespolupracovat se zlem a předpokládat, že ostatní dělají totéž. Nikdy bychom neměli druhé nutit, aby jednali proti svému svědomí, i když si myslíme, že se mýlí.Vždy hledíme na druhé v pozitivním světle a děláme to, co je nejlepší pro jejich duše.

(Paul Chaloux, morální teolog).