Hejsek mezi nejchudšími i nedoceněný filozof v triku s pruhy. Bohumil Hrabal se narodil před 110 lety
Pocházel z Brna, vzpomínal na pivovar v Polné, sedával U Zlatého tygra v Praze a jezdil na chatu do Kerska. Před 110 lety se narodil spisovatel Bohumil Hrabal. „Viděl a dokázal zachytit tu perličku na dně, to božské v lidech. Pozvedal je tak z profánní skutečnosti do nadčasového posvátného prostoru. Tím je jeho literatura silná. A také svým psaním prosvítil prostory, ve kterých bydlel, určitou svátostí,“ vyzdvihuje literární historik Petr Kotyk.
Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v brněnských Židenicích. Několik let svého dětství strávil v pivovaru v Polné, kde se jeho matka provdala za účetního Františka Hrabala, předobraz Francina v knize Postřižiny.
Hrabal dokázal najít perličku na dně a pozvednout to božské v nás, říká Petr Kotyk
Zatímco svoje první jméno dostal Bohumil Hrabal po svém biologickém otci, který se k němu nikdy nehlásil, křestní jméno i příjmení nese spisovatel právě po Hrabalovi.
Vystudoval práva, během války pracoval jako železniční dělník a výpravčích v Kostomlatech nad Labem a tuto zkušenost zpracoval do knihy Ostře sledované vlaky. Od roku 1949 se živil v kladenských ocelárnách a později se přesunul do sběrných surovin jako balič starého papíru.
Rozšířená realita a osobní předměty. Hrabalova chata v Kersku se do roku 2024 dočká nové expozice
Číst článek
„Života, který do té doby vedl jako bohatý hejsek, si Hrabal začal vážit právě v Kostomlatech,“ říká pro stanici Vltava literární historik Petr Kotyk.
„Jako doktor práv odešel mezi ty poslední nejchudší, mezi uklízečky, romské kopáče a pracovníky v hutích na Kladně. A tam žil svůj těžký, ale bohatý život. Protože v lidech hledal to, co neměl on sám, a nakonec to našel – božskou jiskru,“ je přesvědčený Kotyk.
Hrabalovým oblíbeným oděvem bylo po celý život námořnické, pruhované tričko. „Už jako dítě z bohaté rodiny chodil Hrabal rád do Zálabí hrát si mezi ty nejchudší děti. A právě tam chodili v pruhovaných tričkách nosiči nákladů – celí špinaví, propocení, smrděli. Tato trička Hrabal nosil celý život, protože se sám považoval za námořníka na lodi ducha,“ vysvětluje Kotyk.
„Hrabal tu perličku na dně, to božské v nás, v lidech viděl, a dokázal ho zachytit. Pozvedal je tak z profánní skutečnosti do nadčasového posvátného prostoru. Tím je jeho literatura silná,“ vyzdvihuje literární historik.
„A také všechny prostory, ve kterých Hrabal bydlel,“ pokračuje Kotyk, „povýšil svým psaním na prostory, které byly prosvícené určitou svátostí.“
Vedle toho se Hrabalova přítomnost vetkla také do pivnice U Zlatého tygra na pražském Starém Městě, kde byl stálým hostem, nebo do Kerska, kde měl od roku 1965 chatu.
„Miloval jsem ty okamžiky, kdy se Hrabal velmi často tvářil, jako že je nesmírně naštvaný na každého, ale v podstatě to byl hrozně hodný člověk. A i když se vyjádřil někdy lehce vulgárně, tak se potom dlouho omlouval,“ vzpomíná na spisovatele pro Radiožurnál Michal Pospíšil, bývalý ředitel Českých center.
Jako Lao-c'
Nejslavnějšími díly Hrabala jsou právě Postřižiny, Ostře sledované vlaky, Příliš hlučná samota, Slavnosti sněženek nebo Perlička na dně, Pábitelé či Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Podle některých z nich natočil režisér Jiří Menzel filmy.
Skřivánci na niti, film oceněný Zlatým medvědem až 20 let po svém vzniku. V čem je výjimečný?
Číst článek
„Hrabal je mnohovrstevnatý. A čím víc ho znám, tím víc mi přijde, že je neuchopitelný,“ hodnotí pro Radiožurnál spisovatelův životopisec Tomáš Mazal. „Menzel zfilmoval jen tu svrchní fazetu. Sám Hrabal ale nic pro divadlo ani pro film nenapsal. Takže ty filmy, to je taková politika, humor, ale není to Hrabal,“ soudí.
Hrabalovo dílo má dodnes také mezinárodní přesah. „Například Číňané si Hrabala přeložili mimo jiné proto, že se ve svých archetypálních prózách velmi často odkazuje na starého mistra Lao-c', kterého staví vedle nového mistra – což je pro něj Ježíš,“ vysvětluje pro Vltavu literární historik Kotyk.
Před deseti lety, k Hrabalovým nedožitým 100. narozeninám, vydal Kotyk knihu Příliš hlučná samota. „Práce na tom bylo jako v dole – materiálů bylo strašně moc. A dál dochází k dalšímu doplňování archivu, nedávno jsme obdrželi dvě stě knih Hrabalových překladů,“ říká Kotyk.
Výstavy k výročí
Jedna z oslav narozen Bohumila Hrabala se koná v pátek odpoledne v Ústavu pro jazyk český. Na vernisáži výstavy Příliš hlučná samota představí spisovatel a teolog Pavel Hošek svou novou knihu Evangelium podle Bohumila Hrabala.
Malou hrabalovskou výstavu chystá v květnu i Památník Národního písemnictví. K prohlédnutí tam budou překlady Hrabalových knih z celého světa. „Samotné obálky knih vypovídají o tom, jak jednotlivé národy a jazyky Hrabala vnímají,“ dodává Kotyk.
Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 po pádu z okna.
