MINIROZHOVORY: Smečka, část třetí

„Horor si stále nese stigma jednotvárnosti a braku. Ve skutečnosti je jako malířská paleta s mnoha barvami a odstíny. Antologie Smečka má ambici tuto škálu vykreslit. Od romaneta přes bizarro, duchařskou historku, temnou fantasy nebo třeba body horor.“

Přesně takhle lákavě zní úvod anotace na hororovou antologii Smečka od nakladatelství Golden Dog. Jak si se zadaným tématem "horor a pes" poradila další čtveřice autorů? Seznamte se s Jiřím Sivokem, samotným editorem, dále s Miroslavem Pechem, Nelly Černohorskou a Michalem Březinou.

Jiří Sivok

Narodil se v Českých Budějovicích a sám nerad vzpomíná na tento den, pro jeho absurdní aprílové počasí. Škrábat hověziny zkoušel od mládí, ale až v pokročilém, kmetském věku se mu podařilo uspět u hororového nakladatelství Golden Dog. U Martina Štefka vydal knihy Smrt bývá nehezká, Pár zbytků pro krysy a Líp už bylo. Posledním zářezem na pažbě je editorská práce na antologii Smečka, kde pod pohrůžkou donutil zúčastnit se i amerického spisovatele Morta Castla.
Ostatní umělce obtěžuje svými dotazy v podcastu Černá neděle, který láká na zvučná jména na neozvučeném mikrofonu. V dnešní době se koupe v penězích z honorářů a v plastovém zahradním bazénku se dojímá nad svou tvorbou.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Rozhodně Pes baskervillský od sira Arthura Conan Doylea. Člověk mi může klidně tvrdit, že jde o detektivku. Je tam přece Sherlock Holmes, ale pro mě to disponuje dostatečně hororovou atmosférou.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Jelikož jsem si ho vymyslel, tak jsem byl spíš plný obav, aby se mi nesešlo více povídek se společnými tématy, ale to se nestalo. Každý z autorů je originální.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Jako editor jsem se snažil být co nejvíce komunikativní a vstřícný. Občas zavládla nějaká komunikační chybka, ale doufám, že budou moji autoři s vedením spokojeni.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
Rozhodně jezevčík. Jsou to malé, tvrdohlavé bestie a zároveň věrní a ochranářští mazlíčci. Líbí se mi ten rozpor.

Miroslav Pech

Vyrůstal v Nové Bystřici na Jindřichohradecku, je autorem několika prozaických – žánrových i mimožánrových knih (Napíšu Pavle, Cobainovi žáci, Dítě tmy, Rytíř, Program Nosferatu) a básnických sbírek Marabu a Ymiho lebka. Žije s manželkou a dvěma dcerami.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Horor a pes.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Popravdě ani ne. Psaní na téma mě nikdy nebavilo. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale napadly mě jen samé takové blbosti. Pak přišel námět k V šeru svítání a ten už se mi líbil.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Kromě povídky po mně nikdo nic nechtěl, takže dobře.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
Se psy jsem vyrůstal, rodiče mají tři, přesto nemám oblíbenou rasu. Dávám přednost kočkám. Mívali jsem dvě, ale Boris před pár lety umřel, tak už se nám doma válí jen Rozinka. A já s ní.

Nelly Černohorská

Novelistka, básnířka. Narodila se v Opavě a na Ostravské univerzitě vystudovala český jazyk spolu s hudební výchovou. Jejím nejmilejším žánrem je horor a radost jí udělá vše, co se jakkoli dotýká čarodějnic, hřbitovů, paranormálních jevů či pověrečných vyprávění. Její horší část si libuje v nemravné poezii v duchu lidové slovesnosti. V roce 2021 debutovala hororovou knihou Zlovolné bytosti, následovala novela Oko čarodějnice, která měla tu čest odstartovat edici Zrnka temnoty. Na konci roku 2023 jí u Golden Dog také vyšla sbírka eroticky laděných veršovaných básní s výmluvným názvem Čuňazie.

1. Co Vás při spojení „horor a pes“ napadlo jako první?
Jako první mě napadl samozřejmě Cujo.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Téměř každé téma, které mám zpracovat jako horor, je pro mě lákavé a ihned ho v hlavě začnu různě probírat, kroutit a přeskupovat. Můj problém je především čas.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Dobře.
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
Mám ráda německého ovčáka, ale přednost dávám voříškům. Jsou chytří, veselí a po zdravotní stránce nebývají k ničemu náchylní, takže u veterináře řešíte pouze pravidelnou vakcinaci. Nicméně všechna moje zvířata jsou nalezená, plemeno je to poslední, co mě zajímá.

Michal Březina

Někdejší vokál sokolovské metalové kapely Štáb ZS-CO, trávil mládí touláním po Španělsku, později přičichl k novinařině a u psaní zůstal. Uvedl se trampotami posledního českého kosmonauta v humoristické sci-fi Měsíční deník (2016), posléze vydal noir krimi/sci-fi Do smrti daleko (2021), roku 2023 sci-fi komedii Zlé časy a akční road trip s prvky komedie i hororu Není nebe nad Mexikem. Zabývá se grafikou. Má dceru Johanku.

1. Co první Vás napadlo při spojení „horor a pes“?
Okamžitě mi problesklo hlavou, jak mě jednou v zamčeném vchodě opuštěného paneláku kdesi v Severní Koreji pokousal psík plemene shit zu. Nebylo kam utéct, lomcoval jsem dveřmi, hysterické zvíře nepřestávalo útočit, drobnými zoubky snažilo se proniknout mými vojenskými kalhotami a dostat se lačností sobě vlastní na maso. Nakonec, jak už to v děsivých snech s dobrým koncem bývá, jsem z dosahu té bestie zdárně uprchl. Co je ovšem zajímavé a poněkud znepokojující, když jsem se ráno probudil, na mé noze se objevil zanícený kousanec.
2. Bylo to pro Vás lákavé téma?
Chcete krátkou, nebo dlouhou odpověď? Vidím, že ano. Téma horor a pes bylo samozřejmě velmi lákavé téma, jelikož jsem nikdy nic takového nenapsal, o psech velmi sporadicky a v hororovém žánru už vůbec ne. Dvojitá výzva, jak tomu v branži mezi zapálenými pisálky familiárně říkáme.
3. Jak se Vám na sbírce spolupracovalo?
Po překonání prvotních rozpaků z té obrovské cti, které se mi dostalo, šlo potom všechno hladce. Pan Jiří Sivok, který antologii sestavoval, padl z mé povídky málem do mdlob, jak sám uvedl na své síti, natolik ho uchvátila. Kdybych mohl pana Sivoka citovat, zmínil se zhruba v tomto duchu: „Tak tohle jsem nikdy nečetl a doufám, že už číst nebudu.“
4. A protože je ústředním motivem právě pes, jaká je Vaše oblíbená rasa?
Jako mladý začínající spisovatel jsem měl fenečku velšteriéra a ta mi vám přirostla k srdci opravdu hodně. Oblíbení jsou u mě všichni teriéři, když na to přijde, vlastně mám pejsky (i kočky) rád všechny, to se nedá takhle přímo konkretizovat. Doma teď máme jednu roztomilou kočičku jménem Lojza, nesmírně chytrý tvor. Už umí kakat na stejném místě a dovede si říct o žrádlo. Ještě ji tak naučit zvedat telefon a máme vystaráno.

(*Medailonky jsou aktuální, poskytnuté buď samotnými autory, nebo nakladatelstvím.)