Tento knokaut pomohl Tysonovi splnit slib pomsty, který dal svému hrdinovi Muhammadu Alimu. Brutální knokaut ve čtvrtém kole v roce 1988

Nejvíce podceňovaný knokaut z ruky Mikea Tysona přišel v zápase s nejlepší těžkou váhou, s jakou kdy bojoval – Larrym Holmesem. Knokaut pomohl Tysonovi splnit slib pomsty, který dal svému hrdinovi Muhammadu Alimu.

Brutální knokaut ve čtvrtém kole v roce 1988, byl pro jednadvacetiletého Tysona pátou obhajobou titulu v těžké váze, píše portál TalkSport.

Jeho 91vteřinové zastavení Michaela Spinkse nebo demolice Trevora Berbicka, kterou získal svůj první titulový pás, jsou považovány za Tysonova nejikoničtější vítězství, ale vítězství proti Holmesovi je při zpětném pohledu pozoruhodně působivé.

Často nedoceněný Holmes byl dominantní silou těžké váhy konce 70. a začátku 80. let. Úspěšně obhájil 20 titulů mistra světa – více než Ali, Tyson nebo kterákoli jiná těžká váha s výjimkou Joea Louise – a dosáhl skóre 48:0, než prohrál dvě těsná a kontroverzní rozhodnutí se Spinksem.

Tysonův knokaut nad Holmesem přišel, když bylo „Eastonskému zabijákovi“ 38 let, a mnozí v té době viděli, že mladý ranař zničil velkého borce minulosti. Po prohře s Tysonem však Holmes na konci kariéry zažil oživení, vyhrál 21 z 24 zápasů – včetně slavného souboje s dosud neporaženým olympijským vítězem Rayem Mercerem – a ještě dvakrát se utkal o titul mistra světa, přičemž jednou se utkal s Evanderem Holyfieldem.

Pozoruhodné je, že žádná těžká váha – předtím ani potom – nedokázala to, co Tyson. Holmes se utkal s několika zuřivými bijci, ale pouze „Železný Mike“ ho dokázal během své 75 zápasů zastavit knockautem.

Přesto měl Tyson další motivaci, než jen udržet světové tituly a přidat na svůj seznam knokautů. Jako mladík Tyson a jeho mentor Cus D’Amato sledovali v televizi, jak se zestárlý Ali vrátil z důchodu a dostal od Holmese, svého bývalého sparingpartnera, jednostrannou nakládačku.

„Ali dostal na prdel. Cus byl naštvaný… Nikdy předtím jsem ho neviděl tak rozzuřeného,“ vzpomínal Tyson. D’Amato zavolal Alimu po zápase a spojil svého mladého chráněnce s jedním z jeho idolů. „Neboj se, šampióne,“ řekl Tyson Alimu. „Až budu velký, dostanu ho za tebe.“ „To je v pořádku,“ řekl Ali.

Byl to slib, který o osm let později velkolepým způsobem splnil. Při propagaci zápasu Tyson vs. Holmes se Larry, jehož jazyk uměl být stejně zákeřný jako jeho trýznivý úder, několikrát pustil do mladičkého šampiona.

„Jsem neporazitelný,“ řekl Holmes, který hořce zpochybňoval své porážky od Spinkse. „Já se zapíšu do historie, ne Mike Tyson. On se zapíše do historie jako zkurvysyn. Jestli náhodou vyhraje tento zápas, dole se zničí sám.“ (Tyson později uznal, že Holmes alespoň poslední část nazval správně, a poznamenal: „Myslím, že ten den byl Nostradamus.“)

Ale jen jeden muž měl ten večer v Atlantic City pravdu. Tyson před zápasem prorazil díru ve zdi své šatny a vyšel z ní bez hudby a s holou hrudí, kráčeje do ringu ve svých nezaměnitelných černých trenýrkách, ponožkách a botách.

Holmes měřil metr osmdesát a jeho plánem bylo zjevně svázat Tysona zblízka a zároveň nachytat šampiona na údery a pravé ruce. Tři kola fungovala alespoň první část dobře, protože Holmes se držel, kazil a vyhýbal se většině příchozích střel.

Tyson však předváděl svůj nedoceněný pohyb hlavou, aby se dostal do Holmesova úderu, a ve skutečnosti zasazoval spoustu svých vlastních záludných a ostrých úderů.

Ve čtvrtém kole se vše změnilo. Holmes se začal lehce odrážet od nohou a podivně napodoboval Aliho v jeho nejlepších letech. Zanedlouho se odrazil od země.

Tyson se prosadil úderem pravé ruky, který Holmese poslal na záda. O sedmnáct let starší boxer se zvedl jako vždy – Holmesovy regenerační schopnosti byly legendární, ale na gumových nohách. Pokusil se krýt a vrátit úder, ale ani jedna taktika nefungovala. Kombinace poslala Holmese podruhé k zemi.

Holmes prokázal obrovské srdce, potřetí se zvedl a téměř se dostal do konce kola. Vteřiny před koncem však série úderů holí poslala Holmese rozkročeného na žíněnku a rozhodčí Joe Cortez vytáhl dásňový štít, aniž by se obtěžoval počítat.

„Býk ve starožitnictví,“ zhodnotil zápas analytik HBO Larry Merchant a shrnul tak převládající pocit, že zápas byl z velké části případem Holmesova stáří. Ve skutečnosti se však Holmes bude držet poblíž nejvyšší úrovně ještě dalších deset let – a žádná těžká váha se nedokázala přiblížit tomu, čeho dosáhl Tyson, a projít skrz něj.

Ne že by to pichlavého Holmese učinilo vůči jeho přemožiteli vlídnějším. Tyson později vzpomínal na jejich pozápasovou výměnu názorů: „Naklonil jsem se k němu a řekl: ‚Jsi skvělý bojovník. Děkuji ti.

‚Ty jsi taky skvělý bojovník, ale na tebe seru,‘ opáčil mi Holmes. „Na tebe taky, motherf*,“ řekl jsem.“ Tyson se alespoň před médii mírnil a řekl jim, že by proti Holmesovi na vrcholu sil neměl šanci.

Ale tím, že Tyson vyprovodil Holmese ve velkém stylu, splnil slib daný Alimu – a také porazil oba zápasníky.

„Na tom zápase jsem měl osobní zájem,“ uvedl Tyson ve své autobiografii Undisputed Truth (Nesporná pravda). „S Cusem jsme se od mých čtrnácti let bavili o tom, že porazíme Larryho Holmese. Dal mi plán – udeřit ho pravačkou, za úderem. Myslel jsem, že se zapíšu do dějin boxu, když Holmese porazím a pomstím porážku svého hrdiny Aliho.“

Tyson se nakonec zapsal do boxerské historie během své kariéry na horské dráze. Jeho explozivní porážka kolegy v těžké váze je však někdy přehlíženým vítězstvím, které se s přibývajícím věkem jeví jen jako lepší.

Zdroj: TalkSport