Článek
Táhne se v délce 400 kilometrů od Nantes až po Sancerre na východě. V samém srdci Loiry leží Anjou. Najde se tu přes čtyřicet apelací, jimž odpovídají vína mnoha typů, kvality a i ceny. Jsou odborníky uznávané pro osobitou charakteristiku a chuť. Mezi záplavou značek najdeme i opravdové perly, například Chateu de Fesles, kde pěstují takzvané botrytické víno.
Protože se o něm mnoho neví, bude asi záhodno povědět o něm více. Název pochází od jména ušlechtilé plísně botrytis cinerea. Ta za určitých okolností napadá révu a způsobuje koncentraci látek v přezrálých hroznech (vzdáleně podobný efekt dosahují vinaři i v našich zemích při výrobě tzv. ledového vína).
Pro vývoj botrytidy jsou ovšem třeba jiné klimatické podmínky, a i celkově mírnější podnebí bez nečekaných mrazů. Hrozny se nechají přezrát, takže vypadají velice nevábně, jsou plesnivé, seschlé, scvrklé, hrají všemi barvami. Chateau bylo založeno v jedenáctém století na vrcholu jednoho ze čtyř kopců, které jediné mají právo používat pro vína značku Bonnezeaux, která je mezi znalci vysoce ceněna.
Její jméno je odvozeno od minerálních vod bohatých na železo. Kdo sem zavítá v době, kdy všude jinde vrcholí sklizeň, bude asi překvapen tím, že se zde nic neděje. Hrozny totiž zůstávají na keřích často až do začátku prosince! Čeká se, až je napadne již zmíněná botrytida. To je ale vždy malou detektivkou, mnohokrát se stane, že hrozny podlehnou jiným, ne tak ušlechtilým plísním, které zcela znehodnotí celou úrodu.
Tyto vinice jsou nad říčkou Layon. Právě z ní stoupá vodní pára, která je pro pěstování tohoto druhu vína velmi důležitá, stejně jako vítr, ten naopak vysuší z přezrálých hroznů přebytečnou vlhkost. Důležité jsou zejména ranní mlhy.
Tohle všechno zřejmě věděli už před tisíci lety mniši z blízkého kláštera, kteří zde jako první začali osazovat keře révou. Její plody sklízeli stejně jako dnes jen ručně. Zkušení sběrači chodí mezi řádky a pečlivě vybírají nejhroznější hrozny. Ty se za nízkých teplot macerují 10 až 12 hodin.
Následuje jeden či dva měsíce fermentace v tancích o objemu 400 litrů a teprve potom zrání v dubových soudcích. V těch stráví deset i patnáct měsíců, jsou pro úspěch vína zcela klíčové. Nejcennější pochází z oblasti Limousin ve střední Francii. Mají správnou buněčnou strukturu a nelze je zpracovat řezáním, pouze štípáním.
O jejich významu svědčí nejlépe fakt, že i dva ze stejného stromu mohou mít odlišné vlastnosti. Na Chateu de Fesles použijí sud vždycky jen jednou. Tím však jeho život ani zdaleka nekončí, odtud většinou směřuje do Portugalska, kde v něm zraje výtečné portské. Až po čase přestane vyhovovat, vydá se na další pouť. Tentokrát do Irska či Skotska kde poslouží při výrobě whisky.
Tento postup ovšem praktikují všechna špičková vinařství. Čím se tedy botrytické víno liší od ostatních? Při jeho výrobě vzniká alkohol přeměnou cukru obsaženého v hroznech. U běžných druhů je dosahováno 12 či 13 procent alkoholu a bývá využit prakticky veškerý cukr, ten, co zbývá, činí u suchých vín maximálně 2 gramy na litr, u polosuchých 4.
Kvalitní botrytické značky však mají 120 až 150 gramů! Jedná se samozřejmě pouze o přírodní cukr obsažený v plísní zasažených hroznech. Nejvíc překvapivé na tom všem je svěžest a bohatství chuti, které si i při této neobyčejně vysoké sladkosti uchovává. I proto počet konzumentů rok od roku utěšeně stoupá.
Uplatnění našlo také v gastronomii. Kuchaři exkluzivních restaurací jím dochucují omáčky nebo jim slouží k speciálním úpravám drůbežího či krabího masa. Je jasné, že ho nelze konzumovat ve stejném množství jako jiná vína. Tradičně se podávají jako vynikající aperitiv nebo doplněk k moučníkům.
Nejžádanějšími značkami jsou zdejší Coteaux du Layon Chaume a pak také Chateau d Yquem z Bordeaux. Aristokratem však zůstává Bonnezeaux, pěstované právě v Chateu de Fesles na pouhých 75 hektarech. Je sytě žluté až zlaté, výrazně sladké, právě v tom je jeho kouzlo, teče po skle jako olej.
A má ještě jednu výjimečnou vlastnost. Ani po otevření se nezkazí, lze ho mít doma klidně deset i víc let a stále si zachová typický buket. Skvělé je v kombinaci se sýrem, zvlášť roquefortem, kde najdeme také plíseň. Je dodáváno k nejslavnostnějším příležitostem na většinu panovnických dvorů či sekretariáty prezidentů.
