TLDR: Seznamte se s kongenitální analgezií, vzácnou poruchou, při které člověk necítí bolest. Namísto superschopnosti jde však o zásadní problém organismu. 

Superschopnost na draka

Asi každý některý zažil situaci, kdy si skopl palec u nohy, přivřel prst u ruky, nebo si způsobil jiné bolestivé trápení! Možná, že jste v okamžiku, kdy vámi projela bolest jako manazaný blesk, úpěnlivě snili o možnosti “vypnout” schopnost cítit bolest. To by však byla chybka – medicína totiž skutečně zná kongenitální analgezií, tedy poruchu, při níž tělo bolest necítí. Rozhodně to ale není výhoda. 

Bolest sama o sobě je totiž ve skutečnosti nejen užitečný, ale také potřebný pocit – a to nejenom pro lidi, kteří se čas od času zavírají v místnostech s bičíky a provázky. Pocit bolesti totiž signalizuje, že se děje něco, čemu je dobré se vyvarovat – ať už dítěti, které strká ruku na plotnu, nebo dospělému, který strká ruku do cirkulárky, dává bolest najevo, že s aktuální aktivitou je třeba přestat. 

Porucha navíc není spojená jenom s absencí pocitů z bolesti, ale i řadou dalších vjemů, které jsou o něco příjemnější. Její majitel necítí ani vjemy z teploty, plus mají řadu dalších nežádoucích vedlejších účinků. Časté jsou problémy s klouby a kostmi v důsledku opakovaných zranění a špatně se hojící rány.

Kongenitální analgezie je dědičná choroba – způsobuje ji zmutovaný den, který má za následek, že tělo produkuje receptory bolesti užitečné asi jako automat na kondomy ve Vatikánu (resp. ještě o dost méně). Kuriózní je, že choroba nepostihuje většinu jiných smyslových informací. Postižený tak může stále popsat váhu či strukturu nějakého předmětu, má chuť i čich. 

Na druhou stranu to automaticky neznamená, že si vychutnávají život o to více. 

Je to ještě horší…

Jsou tak popsány případy, při nichž některé děti s kongenitální analgezií nechtějí jíst, protože jednou z mnoha věcí, které jim nezpůsobují bolest, je hlad. Další dětičky si při prořezávání zoubků začnou prokousávat jazyk a rty. Jiné související problémy jsou méně intuitivní – s chorobou souvisí i problém s pocením se, což vyvolává vysoké horečky a může hrozit souvisejícími záchvaty. 

Případy dětí nepopisuju jenom tak z plezíru – momentálně je známo, že zhruba pětina pacientů s poruchou zemře do věku tří let… 

Výhodou je alespoň skutečnost, že kongenitální analgezie je velmi vzácná porucha. Je známo kolem 300 případů, ačkoliv není přesně jasné, kolik jiných případů zůstalo nediagnostikovaných zejména v zemích s vyšší dětskou úmrtností. Na druhou (třetí, čtvrtou?) stranu však momentálně neexistuje na chorobu ani žádný lék. Jedinou léčbou je vyšší ostražitost vůči zraněním a dalším trablím, které s bezbolestným životem souvisejí. 

Pokud však víme, s čím choroba souvisí, mohli bychom ji nějak využít? Či jednou vyléčit? 

Co bolí, přebolí?

Vzhledem k tomu, že kongenitální analgezie vyplývá z nežádoucí mutace genu, je pravděpodobné, že nějaká forma genová terapie by ji mohla jednou vykurýrovat. Poměrně malý počet známých případů je v tomto ohledu ovšem dvousečná zbraň – existuje tak také o dost menší incentiva k vývoji drahé, efektivní léčby. 

Paradoxem je i druhý pohled. Někteří pacienti s chorobou tak například byli operováni bez anestezie, byť bylo stále třeba jim zmírnit úzkost z toho, že do nich někdo řeže. V nějaké daleké budoucnosti by mohla existence kongenitální analgezie slibovat zcela nový typ analgetika, které by mohlo “na povel” vypnout pocit bolesti nějaké nežádoucí situaci (operaci, nehodě, válce), jenom aby ji pak stejně na povel bylo možné zase po krizové situaci “zapnout”. 

Ve věku, kdy zejména Amerika čelí krizi z nadužívání opioidů, by taková vize působila slibně. K takové fantastické budoucnosti bude však nejprve třeba odhalit potenciální léčbu, než budeme moct přejít k jiným, scifáčtějším možnostem. I když tak kongenitální analgezie momentálně rozhodně není superschopnost, možná jednou k nějaké mnohem užitečnější abilitě skutečně povede!

[Ladislav Loukota, Nina Kadašová]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.