Článek
Brando nejvíce proslul jako představitel hrdinů, kteří se kvůli pravdě neváhají vzbouřit proti konvencím. Jeho umělecký vývoj zásadně ovlivnil režisér Elia Kazan, který ho v roce 1947 obsadil do úlohy egoistického křupana Kowalského v inscenaci Tramvaj do stanice Touha, původně vytvořené jako divadelní hra Tennessee Williamse. Tatáž úloha ve filmové verzi hry vynesla Brandovi nominaci na Oscara. Ve filmu Divoch z roku 1953 jako šéf motorkářů Johny v kožené bundě byl ztělesněním poválečné generační revolty.
Oscarovou nominaci si vysloužil v roli mexického revolucionáře ve filmu Viva Zappata! (1952) a v roli Marca Antonia v adaptaci Shakespearovy hry Julius Ceasar (1954). Prvního Oscara za nejlepší mužský herecký výkon získal Brando za postavu dokaře v sociálním dramatu V přístavu, kde jeho role bývalého boxera, mafiánského poskoka a práskače Terry Mallroye zosobňovala zmařené iluze o mafiánském snu. Další nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon získal díky filmu Sayonara, v němž ztvárnil amerického pilota zamilovaného do Japonky.
Slavný Kmotr i skandální Poslední tango v Paříži
Po pro něj méně úspěšném období šedesátých let přichází opětovný umělecký vrchol v letech sedmdesátých. V roce 1972 ztvárnil mafiánského bosse dona Vita Corleona v Kmotrovi, což je určitě z dnešního pohledu nejslavnější a nejsledovanější film, ve kterém hrál, a který milují generace diváků. Za něj získal zcela zaslouženě dalšího Oscara.
Oscarovou nominaci mu vynesla i role zoufalého vdovce Paula posedlého sexem s mladou Francouzkou ve filmu Poslední tango v Paříži z roku 1972. Tento film režiséra Bernarda Bertolucciho je pro své otevřené sexuální scény považován za první tkz. arthouse-eroticon, umělecky ztvárněná pornografie, a v době svého vzniku bylo jeho promítání v mnoha zemích zakázáno. Film pobouřil většinovou společnost, režisér Bertoluccci byl dokonce za něj v roce 1976 odsouzen a na deset let opustil Itálii. Role sexem posedlého byla Brandovi blízká, sám takový byl. Měl nespočet milenek, oficiálně byl třikrát ženatý, měl nepočítaně dětí a problémů.
V šedesátých letech Brando radikalizoval své politické názory, účastnil se mírových manifestací, hájil práva černochů a židů, vystupoval na obranu amerických indiánů. Závěr života trávil v ústraní na svém ostrově ve Francouzské Polynésii, anebo s přáteli v Los Angeles. Zemřel 1. července 2004 jako osmdesátiletý. Americký filmový institut ho označil jako čtvrtou největší hvězdu z řád mužů s debutovým rokem 1950 a déle. Časopisem Time byl v roce 1999 označen za jednu ze sta nejdůležitějších osob 20. století. Jeho herecký styl inspiroval hereckou generaci 50. a 60. let 20. století včetně Jamese Deana, Paula Newmana, Roberta De Nira, Al Pacina či Jacka Nicholsona.
Zdroj: iDnes
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/marlon-brando-kmotr-oscar.A240402_090826_filmvideo_jgo
Wikipedia
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marlon_Brando
Deník.cz
https://www.denik.cz/film-a-televize/pred-deseti-lety-zemrel-lamac-zenskych-srdci-marlon-brando-20140701.html
Prozeny.cz
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-marlon-brando-zavisly-na-sexu-se-zenami-i-muzi-a-desny-otec-cely-zivot-trpel-bulimii-94372
Classicpraha.cz
https://www.classicpraha.cz/radio/porady/hudba-stribrneho-platna/zatracovany-a-obdivovany-film-ktery-vzbudil-skandal-a-kontroverzi-posledni-tango-v-parizi/
