Výprava za kapry na známé chorvatské jezero Zajarki nás obohatila o nové zkušenosti (například o přesné nahazování na dlouhé vzdálenosti) a prožili jsme fantastické rybářské příběhy na svazové vodě o rozloze 28 hektarů.
Jedná se o jezero hned u městečka Zaprešič, které navštěvují rybáři z celé Evropy. Není se čemu divit, protože setkání s místními kapry stojí za dlouhou cestu autem a námahu při krmení Spomb raketou, kdy je třeba cíleně házet velké množství návnad na krmné místo, na některých pozicích poměrně daleko, přibližně 120 až 140 metrů. Ovšem je třeba zmínit moji vlastní zkušenost, kdy nám bylo doporučeno na našem stanovišti házet 90 – 100 metrů a krmit na přesnost, což vyžaduje odměření potřebné vzdálenosti na vlasci pomocí tzv. distančních tyček a následné zaklipování vlasce na navijáku. Radu jsem poslechl, přesto jsem přidal k této ověřené strategii místních borců jednoduchou známou myšlenku, že bych přece jen rád udělal něco jinak než ostatní rybáři, a tak jsem rozkrmil míst o jen 50 metrů od břehu, na kterém jsem začal chytat až v druhé polovině výpravy.
Příběh číslo 1
Odměnou mi byl úžasný šaran s šupinami jako zlaťáky. Indikací záběru byla pomalá jízda a od začátku kontaktu s rybou jsem tušil, že se jedná o většího kapra. Navíjením vlasce jsem však neúprosně zkracoval vzdálenost mezi mnou a rybou, až jsem ji přitáhl na přibližně 20 metrů, kdy chorvatský mohykán začal zajíždět do vodních rostlin a byl problém jej zvednout. Hodně cukal hlavou ze strany na stranu. Parťák nečekal, že dostanu rybu tak rychle ke břehu a ze stanu doběhl v pravou chvíli pro podběrák, do kterého se převalilo mohutné tělo šupináče. Odhadovali jsme ho na „těžkou váhu“ bojovníka a skutečně ručička na mincíři ukázala 29 kg! Mé srdce lovce zaplesalo a vykřikl jsem „jo“! Rozepsal jsem se o příběhu velkého šupináče, abych vám přiblížil celý zážitek, jenže to byla poslední ryba výpravy, takže pěkně zpátky v čase.
Příběh číslo 2
Začátek výpravy se nesl ve znamení dlouhého čekání na záběr. Parťák Petr Veselý se dočkal několika velkých kaprů již druhou a třetí noc a já čekal čtyři dny, než najeli kapři na mé lovné místo. A zde začíná druhý příběh, který vám vyprávím v pořadí jako druhý, i když se odehrál jako první: V pondělí večer kolem deváté hodiny se rozjel můj pravý prut nahozený ve vzdálenosti 90 metrů od břehu. Měl jsem tak tu čest zdolávat svého prvního chorvatského kapra. Byli jsme s Petrem napjatí jako u sledování napínavého filmu a musím napsat se šťastným koncem. Když Petr podebral velikého lysce, prohlásil: „Máš třicítku!“ Rázem se mi rozklepala kolena. Ano, bylo to tak. Moje první ryba na jezeře Zajarki vážila 33 kilogramů! Jednalo se o krásně stavěného kapra, který rostl za hlavou a byl hodně široký. Celé focení probíhalo prakticky jen ve vodě a pro okamžik potřebný pro zvážení úlovku byla ryba vytažena z vody ve vážícím saku. Pořídit fotografie mi dalo zabrat, protože jsem svůj nový osobák v podobě krásného zvířete nemohl zvednout, jak bych si přál. Nakonec mi parťák pomohl a dal mi kapra do náručí. Stal se ze mě v tu chvíli šťastný muž.
Ostatní úlovky se také povedly, ovšem u popisovaných dvou kaprů, první a poslední ryby výpravy, se jednalo o silný zážitek, který se mi vryl do paměti jako nezapomenutelná vzpomínka.
Ulovil jsem celkem třináct kaprů během desetidenní výpravy a jedna velká ryba mi u břehu zajela do vázky. Parťák chytil o polovinu ryb méně, avšak šest kaprů svou váhou překročilo třicetikilogramovou hranici. Neuvěřitelné! Jeho lovné místo navštěvovali skuteční obři jezera Zajarki. Ale to je příběh mého kamaráda, který si třeba někdy odvypráví on sám. Myslím, že se výprava stala pro nás oba jednou z těch životních, velmi úspěšných…
Na závěr bych rád napsal pár praktických postřehů. Kapři mi brali na boilie Shaman Red Caramel a pop up Fruit Special, které jsem prezentoval na panáčka. Volil jsem průměr 24 mm potápivé boilie hard a 16mm plovoucí boilie. Celkem jsem zkrmil 50 – 60 kg krmení, jehož skladba byla pestrá. Míchal jsem směs partiklu, tygřích ořechů, pelet a kvalitního boilies. Směs jsem zaléval játrovým extraktem a přidával jsem ještě játrový prášek. Vsadil jsem tak na silný potravinový signál jater, který spolehlivě vábil kapry. Ryby nám braly převážně v noci a k ránu. Přes den hlásiče mlčely. Tři dny výpravy pršelo, což rybám nevadilo a zdolávali jsme i za deště. Jinak charakter počasí byl spíše letní, plný sluníčka.
V textu tohoto článku mi šlo především o příběhy, díky kterým jsem se mohl setkat s krásnými kapry. Vydáte-li se na toto jezero, máte šanci splnit si své rybářské sny. Ať se vám daří u vody i v životě.
Za Shaman team
Petr Hořák
Foto: Petr Veselý
