Dobré zprávy o zdraví aneb Co se povedlo, funguje a mění k lepšímu

Za poslední dva roky jsem v podcastu o zdraví vyzpovídala desítky odborníků na lidské tělo a duši. Týden co týden jsem měla tu čest naslouchat kapacitám české medicíny a povídat si s nimi nejen o nemocech, ale také o naději a dobrých zprávách. Pár jsem jich vybrala do tohoto článku, protože dobrých zpráv není nikdy dost. Zvlášť v dnešním světě.

Když se člověk potká s kardiologem, pohříchu to bývá, až když jde o život. Obor preventivní kardiologie se snaží, aby takových momentů bylo co nejméně. K tomu napomáhá vyšetření a následná včasná diagnostika vrozených či získaných srdeční vad a jiných poruch. A samozřejmě následná doporučení na úpravu životního stylu, který rizika eliminuje.

Profesor Richard Češka je v oboru preventivní kardiologie kapacitou, on sám však smeká pomyslný klobouk před kolegy z kardiologie intervenční: „Ta je u nás vynikající. Infarkt myokardu si nikdo v žádném případě nepřeje, ale kdybychom ho už měli dostat, tak já bych si prosím vybral Českou republiku. My jsme totiž na prvním místě – střídavě s několika dalšími zeměmi – v úspěšnosti léčby,“ říká profesor Češka. To je určitě dobrá zpráva. Přesto je lepší dělat vše pro to, abychom kvalitu české intervenční kardiologie nemuseli testovat.

Jako první všechny asi napadne úprava jídelníčku, takže se nám začne stýskat po oblíbených pochoutkách dřív, než si vůbec zakážeme je jíst. Ale jak říká Richard Češka, návyky není nutné měnit drasticky.

„Můžeme se bavit o nějakých omega tři mastných kyselinách, ale na vědeckou přednášku není nikdo zvědavý. I medikům říkám, dejte na selský rozum. Neměli bychom jíst živočišné tuky, to je základ. A na to fakt nikdo nepotřebuje školy, vždyť na mase je tuk vidět už zdálky. Ale i na typickou českou stravu lze naroubovat zdravější variantu. Třeba vepřo knedlo zelo – když vepřové bude libové, a ne tři sta gramů, ale půlka, k tomu místo šesti knedlíků tři a navrch hora kyselého zelí, tak ježíš, co je na tom špatně? Vždyť tohle je úplně normální zdravé jídlo a můžeme ho směle doporučit každému, kdo nechce mít lososa každý den.“

Podobně se kardiolog staví k pití kávy: „Jestliže máte dispozice k poruše srdečního rytmu, pak víc než pět šálků kávy asi není optimální. Na druhou stranu jsou publikovány práce, že konzumace kávy má z hlediska prevence srdečně-cévních onemocnění na organismus pozitivní vliv.“

Jednoho dne nám začne být ruka krátká. První kroky ale většinou nemíří do optiky, nýbrž ke stojanu s dioptrickými brýlemi umístěnému v nejbližší samoobsluze. Na tom, že si brýle kupujeme společně s jogurty a masem, není podle Lucie Valešové, primářky Oční kliniky NeoVize, nic špatného.

„Člověku chvíli trvá, než se sžije s představou, že bude muset používat brýle, někdo se za ně zpočátku trochu stydí. Ne každý to hned přijme, brýle na blízko jsou pro nás projevem stáří. Tím si ale projdeme všichni a věřte, nakonec se s tím smíříte. Takže za mě jsou v tomhle ohledu brýle z drogerie nebo supermarketu perfektní. Ale nakonec by očního lékaře měl navštívit každý. Kolem čtyřicátého, čtyřicátého pátého roku je totiž zapotřebí opravdu důkladná oční preventivní prohlídka. Nejen kvůli počtu dioptrií, ale je důležité vyšetřit oko, jestli je po zdravotní stránce v pořádku,“ říká Lucie Valešová s varováním, že v páté dekádě života se objeví choroby, které nemají žádné příznaky, například zelený zákal. Nijak neobtěžují, ale když se zameškají, tak už se to nedá vrátit.

„Mně skutečně nevadí, když má člověk brýle ze samoobsluhy, na rychlou pomoc jsou super. Jedny kvalitní brýle na delší práci do blízka vyrobené optikem na míru by měl ale nakonec mít každý. A zároveň bychom neměli zapomínat na vyšetření u lékaře,“ říká lékařka.

Léky na snížení hladiny cholesterolu, takzvané statiny, nemají dobrou pověst. Mnoho „odborníků“ na všechno, tedy i na lidské zdraví, vám vypočítá desítky argumentů, proč je nebrat. Například proto, že hrozí ztráta libida, ztráta paměti nebo zvýšení hladiny cukru v krvi, o což samozřejmě nikdo nestojí.

Jsou skutečně statiny tak nebezpečné? Lékař a vědec profesor Michal Vrablík to vidí jasně: „Je velmi zajímavé, že se o statinech šíří pouze negativní věci. Téměř nikde se nedočtete nic o tom, že prokazatelně prodlužují život, že snižují riziko infarktu o třetinu a tak dál. To všechno už se psalo na prvních stránkách obrázkových žurnálů v osmdesátých letech minulého století, kdy statiny přišly do praxe a způsobily převrat v kardiovaskulární medicíně. Bylo to tehdy obrovské překvapení, protože skeptici říkali, tohle asi moc fungovat nebude. Pak se ale zjistilo, že přínos je opravdu gigantický ve srovnání s tím, co bylo tehdy dostupné.“

Statiny podle profesora Vrablíka dodnes nic nepřekonalo. Pořád platí, že to jsou mimořádně účinné a bezpečné léky. „Z nějakého mně neznámého důvodu se na ně upřela pozornost šiřitelů nepravd. Samozřejmě každý účinný lék má i vedlejší účinky. U statinů jimi průměrně trpí asi deset procent uživatelů, tedy máte šanci devět ku jedné, že nebudete mít absolutně žádné potíže. Což je mimochodem v preventivní medicíně naprosto nezbytný požadavek,“ říká Michal Vrablík a dodává, že pokud se nežádoucí účinky přece objeví, lék vysadíme a ony ustanou.

„Díky pětačtyřicetileté zkušenosti s léčbou víme, že neexistují žádné odložené kumulativní nežádoucí účinky. Takže zvýšené riziko nádorových bujení nebo zvýšené riziko demencí, které bylo se statiny spojované, jsme dávno vyvrátili. Nic z toho zkrátka není pravda. A ani libido rozhodně netrpí. A kdyby náhodou, statinů je celá řada, takže většinou najdeme ten, který lze užívat bez jakýchkoliv nežádoucích účinků.“

Drby nemá nikdo rád. Hlavně ty o sobě. O druhých si je přečteme či vyslechneme ochotně, o čemž svědčí obliba bulvárních médií všeho druhu. Oblíbený popularizátor vědy a uznávaný neuropatolog František Koukolík napsal o drbech knížku. Jmenuje se – jak jinak – Drby a dozvíte se v ní úžasné věci. Třeba to, že bychom bez nich nepřežili.

„Vynikající badatel Robin Dunbar je přesvědčen, že drby stály u kolébky řeči. Jak se řeč a jazyk obecně vyvíjely, je věc velké vědecké debaty. Jeden z předpokladů tvrdí, že vývoj začal sdělováním významu gestem a zvukem. Představíme-li si předka, jenž mohl být něčím udiven, udělal zvuk dejme tomu ,ó´ a na něco ukázal. Později tento mechanismus nabyl daleko složitějších podob, nicméně stále šlo o komunikaci někoho s někým o někom. Prapůvodně se této komunikaci, a dodnes u našich vývojových příbuzných, říká grooming.

To je to takové to takzvané vybírání blech, což je ve skupinách sociálních primátů klíčové pro vznik přátelství, koalic, ochrany. Grooming je obecně záležitost jednoho vůči druhému. Jakmile se však začaly vyvíjet řeč a jazyk, byl grooming do jisté míry nahrazován řečovým jazykovým sdělením. Takže bylo najednou možné oslovit víc jedinců ve skupině najednou,“ říká František Koukolík.

Kromě toho, že drby mohly pomoci rozvinout lidskou řeč, mají i další nezanedbatelný význam: „Slouží například k tomu, že dávají najevo, hle, jsem členem skupiny, jsem tvůj přítel, pozor však, tamhleten by mohl být tvůj nepřítel, tento jedinec o tobě říká ošklivé věci, a tenhle jedinec naopak věci hezké. Drby tedy mohly přispět k rozvoji lidského rodu. Mě samotného překvapily výsledky výzkumu, které upozornily na pozitivní stránky drbání, tedy na ty, které lepí skupinu dohromady, které ji nerozvracejí.“

Jako by maminky malých dětí měly málo starostí, ještě si na mnoho z nich zadělávají samy. Třeba tím, že porovnávají svůj život s životy, jaké sdílejí ostatní ženy na sociálních sítích. Že mají s realitou málo společného, je jasné všem. Přesto je výsledkem frustrace a pocit, že jako mámy opakovaně selhávají, protože nestihnou tolik úžasných věcí jako ty druhé.

Proč máme potřebu pořád se s někým srovnávat? „Já si myslím, že touha někam patřit má bioevoluční vysvětlení. Bylo důležité být součástí větší skupiny, tlupy, jedině tak jsme mohli dříve přežít. To v nás zůstalo, proto se snažíme sledovat, jak se chová mainstream, a napodobovat to, aby nás nevyloučili ze smečky. Problém je, že teď už něco takového jako mainstream neexistuje,“ vysvětluje dětská psycholožka Eva Němečková.

„Máme tisíc různých možností, co a jak dělat. Někdy nás to úplně zavalí, výběr je tak obrovský, že už nedokážeme rozlišit, co je dobře a co špatně. Kvůli tomu ztrácíme intuici, která nám řekne: pro tebe a tvé dítko je dobré toto. Řešit se to dá snad tím, že přijmeme svou vlastní realitu, ne tu virtuální.“ Když už nic jiného, budeme imunní proti rozšířenému fenoménu, takzvanému momshamingu. To je taková nenápadná, ale nepříjemná šikana, kdy jedny matky říkají těm druhým: Hele, já to dělám dobře a ty špatně. Na úkor druhých si tak zvyšují sebevědomí.

„A přitom by stačilo, aby si všechny mámy uvědomily, že dokonalost neexistuje, a to ani v mateřství. Čili usilování o ni je plýtvání energií, ta nám pak samozřejmě jinde chybí. Proto jsou mámy často vyčerpané a moc nevědí, z čeho přesně. Rodič musí dělat spoustu rozhodnutí, na která nejsou učebnice ani postupy. Na jedné straně máme obrovský tlak, na druhé obrovský výběr, takže je jasné, že uděláme mnoho chyb. Ale chyby k životu, tedy i k rodičovství, patří,“ uklidňuje rodiče psycholožka Němečková.

Pandemie obezity s sebou přináší mnoho nejen zdravotních, ale i sociálních rizik. Nabádání ke střídmosti je rozhodně namístě, na druhou stranu se nic nemá přehánět. Pár kilo nad normu ještě nikoho nezabilo. Naopak. Pro lidi ne zcela hubené má dobré zprávy doktorka Kateřina Cajthamlová:

„Pokud jsme krev a mlíko, tedy výkonní s dostatkem aktivní hmoty, tak nám do vyššího věku vydrží imunita a dobrá nálada, budeme lépe snášet léky a některé typy operací. Tuk má tlumivý efekt na mozek, takže ti, kteří mají nervy obalené tukem, snášejí psychické nepohodlí lépe.“

Další dobrá zpráva také je, že pokud se dožijeme věku šedesát pět plus, tak se nás může týkat takzvaný paradox obezity. „Ten byl zjištěn na konci milénia, kdy se přišlo na to, že obézní pacienti přežívali při hemodialýzách delší dobu než štíhlí. Totéž se týkalo veteránů vietnamské války – ti s nadváhou až obezitou žili déle než jejich štíhlí druhové ve zbrani. Někdo může namítnout, že ta záležitost mohla být způsobena tím, že ti příliš hubení měli dlouhotrvající stres nebo depresi, protože hubnutí je jeden z příznaků těchto problémů. Nicméně existuje řada onemocnění, která, pokud je nám šedesát pět plus, tělo zvládá lépe, když má mírnou nadváhu. A aby byl ten paradox ještě paradoxnější, tak v některých případech jde o neduhy, které se týkají víc obézních. Třeba srdeční selhání. Tady vidíte, že obezita opravdu není jednoduché téma pro nějaké nutriční věrozvěsty a slibovače zázraků,“ říká Kateřina Cajthamlová.

Je to už deset let, co si herečka Angelina Jolie nechala z preventivních důvodů odstranit obě prsa. Možná, že odborný svět to nezaskočilo, ale čtenáře bulvárních plátků, kde se rozhodnutí slavné herečky propíralo horem dolem, to překvapilo velmi. Nebýt bulvárních médií (aha, drby!), nevěděli bychom, že je něco takového možné. Profesorka Petra Tesařová, onkoložka specializující se na léčbu zhoubných nádorů prsu u mladých žen, přístup americké herečky oceňuje.

„Není to běžné, aby si ženy kvůli riziku zhoubného nádoru nechaly odstranit prsa. Ale děje se to, jde o preventivní opatření u pacientek, které mají strašlivě vysoké riziko, že se u nich zhoubný nádor objeví. Mají různé typy genetických chyb, genetických mutací, které zdědily po jednom ze svých rodičů. Angelina Jolie je zdědila dokonce po obou. Tyhle mutace zapříčiňují, že se s vysokou pravděpodobností, ta je až přes osmdesát procent, objeví v mladém věku karcinom prsu a karcinom vaječníků. Tady bohužel zatím nemáme žádnou méně krutou metodu než orgány odstranit, aby se nádor nestihl vyvinout,“ vysvětluje onkoložka.

Angelina Jolie podle Petry Tesařové udělala pro ženy hodně. „Její coming out byl obdivuhodný, protože představa, že vám ve třiceti letech odstraní prsní žlázy a ve čtyřiceti vaječníky, není pro ženu vůbec lákavá. Pacientky musí porozumět tomu, proč se to děje. Angelina Jolie viděla umírat svoji maminku i tetu ve velmi mladém věku a nechtěla, aby ji tohle také potkalo. Takže udělala, co udělat měla. Prsa jí navenek zůstala stále krásná, to je taky velmi důležitá informace pro nosičky mutací, protože se vlastně odstraní pouze mléčná žláza takovým nenápadným řezem pod prsem. Ta se nahradí implantátem, který se šikovně vsune pod sval. Tuhle operaci hradí pojišťovna a je to určitě rozumné rozhodnutí, protože významně snižuje riziko nemoci.“