Loni závod kvůli zdraví nedokončil, nyní se pokusí na prestižním klasikářském podniku Paříž-Roubaix podat maximum. Jednadvacetiletý jezdec z Hané Pavel Bittner (21) se chystá poměřit síly s hvězdami jako třeba Mathieu van der Poel a Jasper Philipsen. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz potvrdil, že se letos představí na jedné z Grand Tour. Motivací je i olympiáda.
V neděli jste jel závod Kolem Flander. Ten jste nedojel. Kde nastal problém?
„Byl jsem celkem dobře postavený v první skupině. Závodil jsem aktivně. Bohužel zhruba osmdesát kilometrů před finišem došlo k menší kolizi, kdy se mi narazila přední brzda, a kolo začalo zpomalovat. V takhle důležité části závodu jsem musel měnit kolo. Skončil jsem ve druhé skupině, z níž se mi nepodařilo dostat zpět. Chtěl jsem závod dokončit, ale rozhodčí nás z nějakého důvodu stáhli, takže jsem se ani nepodíval do cíle.“
To musel být hořký závěr snažení.
„Samozřejmě jsem byl zklamaný, protože chci všechny klasiky dokončovat. Když jedete celý den, máte v nohách dvě stě kilometrů, snažíte se v každém kopci, je pak škoda neprojet cílem. Občas jsou okolnosti závodu nebo i rozhodnutí sudích k naštvání. Nezbývá než se s tím vnitřně vypořádat.“
Záhy poté jste jel přípravný závod na Roubaix - Scheldeprijs. Vyhovuje vám udržovat motor stále v běhu?
„Bylo fajn odjet si závod takto v půlce týdne, i když byl začátek trochu těžší. Dorážel na nás silný vítr. Mně osobně ale sedí být aktivní mezi velkými závody, mělo by mě to udržet na ideální výkonnostní úrovni před nedělním Paříž-Roubaix.“
To jste jel i loni. Tehdy jste závod také nedokončil. Proč?
„Minulý rok jsem byl ke konci klasikářské sezony dost unavený a zrovna v den závodu jsem měl zdravotní problémy. Byla to velká smůla. Zdraví mi zkrátka nedovolilo finišovat. Vzal jsem si z toho poučení a nyní jsem mnohem lépe připravený.“
Jak důležité je mít trasy dopředu naostro projeté z předešlých ročníků?
„Velmi. Ještě včera jsme byli s týmem zkusit některé kostkové úseky, abychom si je každý pořádně zmapovali.“
Jeden z nejvýraznějších kostkových úseků letos provází kontroverze. Pořadatelé cíleně zpomalí peloton v nájezdu do Arenbegského lesíka začleněním nepříjemné šikany, od čehož si slibují větší bezpečnost. Bude tomu tak?
„Myslím, že to bude pozičně více nebezpečné, tím že je ta šikana opravdu maličká ještě s otočkou o sto osmdesát stupňů. Dopadne to na diváckou atraktivitu. Do Arenbergu vjedeme nižší rychlostí, což z něj dělá ještě těžší sektor. Dřív jsme jeli rychlostí okolo pětapadesáti kilometrů v hodině a úsek nám zabral přibližně tři minuty. Teď to bude o dost delší. Jsem zvědavý, co to se závodem udělá. Očekávám, že bude celý balík hodně nervózní, každý bude bojovat o správnou pozici. Na bezpečí to tedy nepřidá.“
Už jste průjezd šikanou řešili s týmem?
„Ještě ne. I pro nás to bylo překvapení. Nikdy mi nepřišlo, že by byl Arenberg nějaký obrovský problém. Ano, došlo k pár incidentům. To však není na kostkových úsecích nic neobvyklého.“
Společně s vámi pojede i týmový kolega John Degenkolb, zkušený jezdec, mimo jiné i nejstarší člen vašeho týmu. John už v minulosti Paříž-Roubaix vyhrál. Předává vám zkušenosti, sdílí nějaké tipy jak obecně k profesionální cyklistice, tak i konkrétně k tomuto závodu?
„Závodit po boku Johna je skvělá zkušenost. Předává nám hlavě dovednosti pohybu v balíku. Vždy se snažím držet při něm a pomáhat mu. Hodně se od něj učím, jak co nejlépe pozičně zvládnout jízdu v balíku. Paříž-Roubaix je pro něj speciální závod, i minulý rok se mu podařil, takže se moc těším na společné závodění.“
Máte šanci na vítězství?
(směje se) „Na vítězství necílím. Chci závod dojet a předvést nejlepší možný výkon. Na žádný konkrétní výsledek prstem neukazuji. Mým úkolem je pomoct týmovým kolegům.“
Říkáte si ale někdy na startu: „Dnes chci zazářit.“?
„To chci pokaždé. Zářit ale neznamená vyhrát. Já chci každý závod dokončit s pocitem, že jsem odvedl nejlepší práci, jakou jsem mohl. Hodně záleží, v jaké jsem formě, a jakou roli ten den plním. Od toho se pak případná spokojenost odvíjí.“
Jste jedním z nejmladších jezdců týmu DSM-firmenich. Jaké to jezdit vedle jmen jako Van der Poel nebo Philipsen?
„Když jsem přešel do profi před dvěma lety, bylo to zvláštní, protože jsem byl zvyklý na tyto jezdce koukat v televizi. Teď už je to normální. Během závodu moc ani nesmím vnímat, kdo okolo mě je, protože musíte ke všem přistupovat stejně. Respekt je důležitý, ale neznamená, že někoho nevytlačím, jen protože je hvězda.“
Cítíte už respekt i z jejich strany?
„To záleží… Člověk od člověka. Někteří respekt nemají vůbec.“ (směje se)
V pelotonu vedle vás pojede i Mathias Vacek. Vnímáte během závodu krajany, bavíte se?
„Vždy se v klasikách nějaký Čech objeví. Nedávno jsem jel s Péťou Kelemenem, s kterým jsme kamarádi. Vídám se právě i s Mathiasem a Pepou Černým. Vždy je super v balíku potkat české jezdce. Rád si popovídám po delší době i mateřštinou, když jinak se všemi mluvím v angličtině. Nejsou to samozřejmě nějaké dlouhé rozmluvy, protože se dnes závodí rychle, hekticky a musíme být připravení úplně na všechno.“
Máte letos na programu i nějakou Grand Tour?
„Ano, čeká mě jedna, ale ještě nemůžu říct která.“
Myslíte i na olympijské hry?
„Reprezentovat svou vlast na olympiádě je snem každého sportovce. Jsem zvědavý, kdo pojede. V nominaci je jen jedno místo, takže to bude mezi mnou, Mathiasem a pár dalšími. Je to samozřejmě velká motivace navíc. Trať v Paříži by mi mohla docela sedět. Uvidíme. Kdyby se mi to podařilo teprve v jedenadvaceti letech, bylo by to super.“
Témata:
cyklistika, sport, Olympijské hry, Paris Saint-Germain FC, Haná, šikana, John Degenkolb, Grand Tour, Jasper Philipsen, Mathias Vacek, Pavel Bittner, Arenberg, Sport na Heureka.cz
Související články
