Ani Vackova dřina van der Poela nezastavila. Nizozemec ovládl i Roubaix

Jeho soupeři možná čekali, že zabere až o trochu později na náročnějších kostkových úsecích. Van der Poel si ale usmyslel, že ideální šancí na úprk je tříhvězdičkový sektor Orchies.

Že tou dobou do cíle zbývalo ještě šedesát kilometrů? Kdepak, ani to mu nevadilo.

Devětadvacetiletý jezdec stáje Alpecin-Deceuninck předvedl neskutečné zrychlení. Soupeři se ještě ani pořádně nestačili rozkoukat a už byl pryč.

Po deseti kilometrech měl k dobru skoro minutu, po dvaceti minutu a tři čtvrtě. Navíc když se někdo ze stíhací skupiny odhodlal a pokusil se k Nizozemci dotáhnout, za jeho zadním kolem hned byli jeho týmoví kolegové Jasper Philipsen či Gianni Vermeersch a nikam ho nepustili.

Už dlouho dopředu tak o jménu letošního šampiona nebylo pochyb. Van der Poela by snad zastavil jedině pád, ovšem ani ten nebyl moc pravděpodobný. Vždyť ho i díky cyklokrosu a horským kolům zdobí neuvěřitelná technika a ví, jak si počínat na náročných kostkových úsecích.

Nizozemský mistr světa pásku proťal s náskokem rovných tří minut na nejbližší pronásledovatele. Ukazoval na své kolo, smál se, rukama zamířil do vzduchu.

Mathieu van der Poel se raduje z triumfu Paříž-Roubaix.

„Zaútočit tak brzy vlastně vyloženě plán nebyl,“ upřesňoval posléze. „Chtěli jsme závod udělat těžký. Věděli jsme, že to pro mě bude výhoda. Když se mi podařilo odjet, tak jsem si věřil. Viděl jsem, že finiš je po směru větru. Samozřejmě vás může postihnout defekt, ale měl jsem naštěstí velký náskok a za sebou týmové auto. Tak jsem si závěr mohl i trochu užít.“

Roubaix opanoval podruhé, loni ho rozhodl patnáct kilometrů před cílem. V letošní sezoně už má na kontě i prvenství z dalšího slavného klání Kolem Flander, které mimochodem rozhodl 54 kilometrů před cílem. Celkem už oslavil šest monumentálních vítězství.

„Úžasné. Nemám slov, moc si to užívám,“ usmíval se van der Poel. „Měli jsme tady neskutečně silný tým. Snad ještě lepší než loni. Musím klukům poděkovat, jakou práci pro mě odvedli, a jsem rád, že jsem ji zužitkoval.“

Van der Poel byl před Roubaix jasným favoritem. Konkurovat mu měl Wout van Aert, jenže ten si na konci března zlomil klíční kost a několik žeber a klání musel sledovat jen v televizi.

Největším vyzyvatelem mu měl být Mads Pedersen z Treku. Což se potvrdilo, Dán se i díky neúnavné práci Čecha Mathiase Vacka dlouho držel za Nizozemcem a párkrát i sám zaútočil. Jeho pokusy ale nikdy úspěch nepřinesly a když mistr světa šedesát kilometrů před cílem pořádně zabral, i on se musel sklonit.

Nakonec Pedersen ani nebyl druhý. Ve spurtu tříčlenné skupiny, která finišovala za van der Poelem, totiž nestačil na Philipsena.

Úžasný den pro Alpecin!

Jasper Philipsen (uprostřed) si jede pro druhé místo na Paříž-Roubiax, třetí je Mads Pedersen (vlevo), čtvrtý Nils Politt.

Na čtvrtém místě byl Nils Politt z UAE, pátý Stefan Küng z Groupamy a šestý Vermeersch.

Pavel Bittner z DSM dokončil závod na 29. místě se ztrátou sedmi minut, Vacek byl 43. s mankem 7:22 minuty.

Jak se vše odehrálo

Zhruba po dvaceti kilometrech se do úniku probojovala devítka cyklistů, v níž nejvíce práce odváděl Asgreen z Quick-Stepu. Ani jeho úsilí ale k ničemu nevedlo, peloton totiž odvážlivcům dovolil jen minutu a půl k dobru a když se balík přiblížil po 96 kilometrech k prvním kostkovým úsekům, náskok byl rychle pryč.

Na prvních pozicích hlavní skupiny úřadovala stáj Alpecin. Spolu s ní byla nejaktivnější sestava Treku, v níž se ve skvělé formě ukazoval i Vacek.

Stupně vítězů Paříž-Roubaix 2024. Zleva: druhý Jasper Philipsen, vítěz Mathieu van der Poel a třetí Mads Pedersen.

Jedenadvacetiletý republikový mistr byl hlavně na úvodních 150 kilometrech pořádně vidět. Zkušeně si držel čelní pozice, některé kostkové sektory dokonce absolvoval i na samém čele a udával tempo.

Právě držet si bezpečné čelní pozice je při Roubaix klíčové.

Říká se o něm, že během něj ani na minutu nemůžete polevit v koncentraci. Stačí jedno zaváhání a vaše šance mohou rychle skončit. Už po padesáti kilometrech se o tom přesvědčila asi třicítka jezdců, která se ocitla na zemi.

Mezi ní byli i sprinteři Milan z Treku a Viviani z Ineosu, kteří posléze odstoupili. Pád zabrzdil i Bettiola z EF či Merliera z Quick-Stepu.

Aby toho nebylo málo, na otevřených pláních jezdce trápil i vítr. I jeho příčinou se 150 kilometrů před cílem balík natáhl a když cyklisté najeli do čtvrtého kostkového úseku, už byl pořádně prořídlý. Pozadu se tou dobou ocitl i Pedersen, po několika kilometrech se ale dotáhl zpět.

Při nájezdu do slavného Arenbergu 96 kilometrů před páskou už hlavní skupina měla jen kolem třiceti mužů. I díky méně početnému balíku se všichni bez potíží propletli novinkou v podobě šikany, která mu předcházela.

První stovky metrů pětihvězdičkového úseku udával tempo Pedersen, pak se před něj dostal už samotný van der Poel a poprvé výrazněji ukázal svůj duhový dres mistra světa.

Kilometry po Arenbergu se nesly ve znamení defektů. Kolo měnil Philipsen z Alpecinu, Meeus z Bory a prázdnému kolu se nevyhnul ani Pedersen. K dánskému silákovi se ale stáhl Vacek a i jeho zásluhou se dotáhl zpět do skupiny favoritů.

Mathieu van der Poel se raduje z triumfu Paříž-Roubaix.

Situace se posléze na chvíli uklidnila. Pětašedesát kilometrů před dojezdem na velodromu se na čele pospojovala skupina čítající osmadvacet jezdců. Nechyběly v ní hvězdy van der Poel a Philipsen, Pedersen, ke kterému se po několikakilometrovém úsilí, kdy se už zdálo, že se mu lídři vzdalují, dotáhl i Vacek. Hned trojí zastoupení v ní měla Groupama s Küngem a nechyběli ani Pidcock z Ineosu či Degenkolb z DSM.

Klid ale nevydržel dlouho.

Šedesát kilometrů před cílem během tříhvězdičkového úseku Orchies totiž zabral van der Poel.

Přidával jednu sekundu za druhou na svou stranu. Třicet kilometrů před páskou už měl k dobru přes dvě minuty. Ve stíhací skupině zase odváděli skvělou práci van der Poelovi kolegové Philipsen a Vermeersch, kteří pokrývali snahy o nástupy.

Už dlouho dopředu tak nebylo o šampionovi pochyb.