TLDR: Středomořské čluny staré 7 000 let byly postaveny z více druhů dřeva a měly několik relativně pokročilých nápadů posilujících odolnost trupu. Studie tuna.

Představte si, že žijete ve Středomoří bratru 7 000 let nazpět. Zůstali byste na souši, anebo by vás oceán lákal okusit, co leží za horizontem? Zdá se, že bé je správně! Náš suchozemský instinkt by snad velel neočekávat od této periody mnoho mořeplaveckých kejklí – ale chyba lávky! Vykopávky neolitických lodí ve Středomoří totiž vrhají světlo na starověké námořní technologie! 

Lodě dávné epochy

Na lodičky z období před vznikem té pravé Civilizace (TM) hodil oko nedávno tým pod vedením Juana F. Gibaji ze Španělské národní rady pro výzkum v Barceloně a jeho kolegové. Zjistil při tom, že tyto prehistorické lodičky nebyly žádná ořezávátka. 

Čluny nalezené na neolitickém sídlišti u jezera La Marmotta nedaleko Říma v Itálii, jejichž stáří přesahuje 7 000 let, ukazují vyspělé námořní schopnosti starověkých kultur, které vzkvétaly podél pobřeží Středozemního moře. 

Nečekejte žádné masivní koráby. Při vykopávkách bylo objeveno celkem pět kopaných kánoí vyrobených z vydlabaných kmenů stromů. Jak bylo možné určit jejich věk? Pomohla dendrochronologie, která datovala dřevo použité na výrobu lodí velmi přesně mezi roky 5700 a 5100 př. n. l. A pozoruhodné je, že tyto kánoe byly zkonstruovány ze čtyř různých druhů dřeva. 

Kolik dřeva znáš, tolikrát jsi mořeplavcem

To ukazuje na takovou rozmanitost, jaká není na podobných lokalitách běžně pozorována. Kromě toho tyto lodě vykazovaly důmyslné konstrukční metody, včetně příčných výztuh, což svědčí o jejich odolnosti při plavbě.

Zvláště zajímavá je jedna kánoe spojená se třemi dřevěnými artefakty ve tvaru T, které pravděpodobně sloužily k upevnění plachet nebo jiného analogického námořního vybavení. 

Provedeny byly i rekonstrukční experimenty, které spolu s přítomností kamenných nástrojů spojených s blízkými ostrovy dále podporuje tvrzení, že tato plavidla byla schopna překonávat otevřené vody, nikoliv jenom somrovat velmi blízko u pobřeží. 

Hurá na vodu

Obecně nálezy podtrhují výjimečnou řemeslnou zručnost a specializované znalosti, jimiž disponovaly starověké komunity – a zdůrazňují jejich mistrovství v technikách zpracování dřeva a konstrukci složitých námořních plavidel. 

Podobnost mezi těmito neolitickými loděmi a pozdějšími námořními inovacemi naznačuje, že bylo stále co dohánět – ale zároveň ukazuje na přímou evoluci technologie plavby. Kdo by to byl ostatně řekl, že pokročilé lodičky nespadly jenom jednoho dne z nebe, že? 

To nicméně vůbec neznamená, že plavba na podobných kocábkách nebyla pro lidi s nervama z kamene (ocel ještě neexistovala, že)! Snaha o inovaci v odolnosti dozajista nevycházela z dlouhé chvíle, nýbrž z toho, že kánoe mnohdy končily na dně moře! A zejména plavby za neznámými horizonty musely být o dost nervóznější záležitostí v této epoše nežli kdy později…

To, že i relativně méně sofistikované kultury zvládaly obstát na moři, samože již po dekády známe z Tichomoří. Zdá se ale, že ani geograficky bližší národy nebyli žádné sušinky – a hledaly umně způsoby, jak se vydat na širé moře!

[Ladislav Loukota, ST]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz