Připomínalo to hru kočky s předlouhým zástupem myší.
„Je to monstrum,“ velebil jej komentář belgické televize Sporza.
Nedlouho po obávaných kostkách v Arenbergu sice musel 29letý jezdec řešit defekt, ale velmi rychle se dotáhl zpět do čela a na úseku Orchies ujel všem.
„Ne, nebyl to plán. Šlo o impulzivní útok,“ ujistil. „Chtěli jsme s týmem hlavně udělat závod pro ostatní od začátku co nejtěžší, protože jsem si připadal hodně silný. A když se potom nabídla vhodná příležitost, tak jsem jim ujel. Byl ttam vítr do zad a pak boční vítr. Proto jsem si řekl: Opřu se do toho.“
Jeho týmový kolega Gianni Vermeersch, navádějící vedoucí skupinu na kostky v Orchies, popisoval: „Mathieu neměl konkrétní plán. Jen po nás chtěl, ať držíme ostré tempo a navedeme ho v čele na kostky. Pak zčistajasna akceleroval.“
Taková prohlášení však poněkud zrelativizoval týmový manažer Christoph Roodhooft, když u týmového autobusu Alpecinu bezprostředně po závodě prohlásil: „Věděli jsme, že na Orchies se Mathieu pokusí zaútočit. Tým byl informován. Nešlo o bezhlavý útok, ale o počlivě načasovaný krok.“
Ať už to bylo jakkoli, 50 kilometrů před cílem při vjezdu na obtížný úsek Mons-en-Pévele už měl van der Poel náskok 56 sekund.
A po absolvování tohoto úseku půldruhé minuty:
Ani Vackova dřina van der Poela nezastavila. Nizozemec ovládl i Roubaix |
„Jede fantasticky, plynule, s obrovskou silou,“ velebil jej bývalý profesionál Jens Voigt, doprovázející ve službách Eurosportu závod na motocyklu.
Cíl na velodromu v Roubaix proťal se slastně zakloněnou hlavou a s demoralizující převahou tří minut.
„Jen já sám sebe dostávám pod tlak,“ tvrdil před startem. Za cílem vyprávěl: „Dnes jsem si koncovku užíval. Bylo to jiné než na Flandrech, kde jsem byl ke konci už úplně prázdný a posledních 10 kilometrů tam jel doslova na hraně.“
Alpecin a zápis do historie
V celém jeho týmu panovala skvělá nálada už před závodem, vždyť Alpecin triumfoval i na předchozích dvou monumentech Milán – San Remo (s Jasperem Philipsenem) a Kolem Flander. Nyní je belgická formace první stájí v historii cyklistiky, která vyhrála všechny tři úvodní monumenty sezony.
„Náš tým byl někdy podceňován. To je špatně,“ prohlásil van der Poel. „Vždycky jsme tam, kde musíme být.“
Přebrali na kostkových klasikách někdejší vůdčí roli Quick Stepu. A podobně jako kdysi šéfové Quick Stepu ani v Alpecinu nezastírají, že klasikářské monumenty jsou pro ně důležitější než závody Grand Tour, pro které nemají na boj o celkovou klasifikaci vhodné typy jezdců.
„Už před Roubaix jsme byli uvolnění, nemuseli jsme tu nikomu nic dokazovat,“ líčil Jasper Philipsen, jenž podtrhl parťákův triumf druhým místem po úspěšném spurtu proti Madsi Pedersenovi z Treku.
TRIUMF. Mathieu van der Poel se raduje z vítězství na Paříž-Roubaix.
Van der Poel se po zisku šestého monumentu kariéry stal prvním jezdcem od Toma Boonena v roce 2009, jenž na Pekle severu obhájil titul.
Je přitom ohromující, co vše mezi těmito dvěma prvenstvími v různých rolích dokázal.
Loni na Tour se přeškolil do role exkluzivního pomocníka, byl nejsilnějším rozjížděčem spurtů v pelotonu a pomohl Philipsenovi ke čtyřem etapovým prvenstvím.
Pak si na šampionátu v Glasgow šlapal s náskokem půldruhé minuty pro duhový dres mistra světa.
V zimě dosáhl v Táboře po dalším suverénním představení pošesté na ten samý dres mezi cyklokrosaři.
V březnu pomohl Philipsenovi vyhrát v San Remu, načež sám ovládl klasiku E3 Saxo Classic a poté monumentální Flandry.
„Bude takřka nemožné předvést v budoucnu ještě něco lepšího, než ukázal letos,“ podotkl za cílem Roubaix jeho otec, bývalý slavný cyklokrosař Adrie van der Poel.
Další cíl: olympijské zlato
Pouze dvanáct mužů v historii dosáhlo na kostkové double Flandry – Roubaix. „A to je pro klasikáře tím samým čím pro vrchaře double Giro – Tour,“ poznamenal Fabian Cancellara, jenž byl v roce 2013 doposud posledním, kterému se to podařilo. „Až po kariéře mi pak došlo, jak nesmírně obtížná mise to je.“
Van der Poel jej v neděli napodobil a přiznal: „Když jsem byl malý, nikdy by mě nenapadlo, že se mi něco takového může povést. Tohle je nad očekávání. Popravdě nemám slov.“
Stupně vítězů Paříž-Roubaix 2024. Zleva: druhý Jasper Philipsen, vítěz Mathieu van der Poel a třetí Mads Pedersen.
Co dál by jej mohlo motivovat?
Na další klasikářský monument může dosáhnout za dva týdny při závodě Lutych – Bastogne – Lutych, kde se utkávají klasikáři s vrchaři.
Pokud nastoupí...
„Uvidíme. Teď si chci užít vítězství a později se rozhodnu,“ řekl bezprostředně po závodě.
Později už on i jeho tým ubezpečovali, že s Lutychem počítá. „Je to úplně jiný závod s jinými jezdci. Není mojí specialitou, ale zkusím tam uspět,“ sdělil na tiskové konferenci v Roubaix.
Žádný jezdec ještě nevyhrál v jednom roce Flandry, Roubaix a Lutych, on může být prvním.
Proti němu však na nejstarší klasice stanou i „těžké“ vrchařské váhy profipelotonu v čele s Tadejem Pogačarem, Simonem Yatesem, Richardem Carapazem – a pokud se otřepe z pádu na Baskicku tak i s Primožem Rogličem.
Mnohem důležitější je však nyní ve van der Poelově očích cesta směřující k olympijské Paříži, vždyť zlato z her ještě ve své unikátní sbírce nemá. Před třemi lety dorazil do Tokia coby top favorit klání horských kol, jenže pád v úvodním kole rozbil jeho touhy.
NA HRÁCH V TOKIU. Mathieu van der Poel padá během závodu horských kol.
Letos stále není rozhodnut, jaké závody na hrách absolvuje a zda nastoupí na Tour de France.
Ta totiž vyvrcholí v Nice pouhých osm dnů před závodem horských kol v olympijské Paříži. A ten se koná pět dní před silničním soubojem pod Eiffelovkou.
„Na stole jsou různé scénáře,“ prozradil van der Poel. „Rozhodně už ale nechci opouštět Tour po prvním týdnu kvůli olympiádě, jak jsem to udělal v roce 2021. Buď absolvuju celou Tour a pak pojedu v Paříži jen na silnici, nebo vynechám Tour, v Paříži se vrhnu na obě disciplíny a potom se vydám na Vueltu. Je to jako skládat cyklistické puzzle.“
Ale právě takhle složité puzzle mu i po jeho jednoznačných triumfech dodává další motivaci.
