Nejistá sezona ocelářů

Green Deal a s ním spjaté environmentální regulační požadavky vyvolaly v průmyslovém sektoru významnou transformaci. Jako na horské dráze se ocitlo tuzemské ocelářství před řadou výzev a s nimi spjatých nejistot. Nepředvídatelná období započala v roce 2020 s pandemií covidu, kdy se propadla poptávka po oceli. Přestože se situace o rok později zlepšila a došlo k oživení trhu, v polovině roku 2022 nastal útlum, který přetrval dodnes. Zda dojde v roce 2024 k růstu spotřeby oceli, závisí na oživení ekonomiky, stavebnictví a také na skutečnosti, jak si společnosti poradí s předpisy EU.

OCELÁŘSKÝ TRH V ČÍSLECH

Ekonomické turbulence jak v Česku, tak na globálním trhu vedly k poklesu poptávky po oceli. Ocelářská unie ve své analýze uvádí, že v meziročním porovnání poklesla tuzemská spotřeba oceli v roce 2022 o více než 1 mil. tun na hodnotu 6,6 mil. tun. Ani za první tři čtvrtletí roku 2023 se situace nezlepšila a oproti stejnému období předešlého roku klesla o téměř 700 tis. tun.

Pokles poptávky zapříčinil pokles výroby oceli. V roce 2022 poklesla výroba v ČR meziročně o 11 %. Za první tři čtvrtletí roku 2023 se snížila zhruba o 20 % a podobný propad zažily i ocelářské výrobky.

Tento vývoj se projevil i do přeshraničního obchodu. Ocelářská unie uvádí, že zatímco v roce 2021 se pohyboval vývoz okolo 4,9 mil. tun, v roce 2022 se jednalo o 4 mil. tun, což představovalo nejnižší objem vývozu od krize v roce 2009. Snižující se trend prozatím lze sledovat i v roce 2023.

Světová ocelářská asociace Wordsteel odhadla, že roku 2023 poptávka po oceli vzroste o 1,8 %. Oproti tomu Eurofer předpokládal pokles spotřeby oceli v EU o 5 %, což by znamenalo čtvrtý negativní výsledek za posledních pět let. Na skutečné výsledky za celý rok 2023 si ale budeme muset počkat nejméně do konce února letošního roku.

Naopak dobrou zprávou pro české i evropské výrobce oceli je rozhodnutí o prodloužení platnosti ochranných opatření na dovoz oceli do EU o další rok. Platná budou minimálně do konce června 2024, přičemž již nyní se začíná jednat o možnosti dalšího prodloužení až do roku 2026. Jde o stabilizační faktor pro domácí trh s ocelí, který výrobcům dává větší jistotu v konkurenčním prostředí. Pokud se zpomalí i inflace a oživí se trh stavebnictví, mohlo by to mít pozitivní dopad na poptávku a růst spotřeby oceli.

DOHODA O UDRŽITELNÉ OCELI

Mezi diskutovaná témata v oblasti ocelářství patří i dohoda mezi USA a EU o udržitelné oceli (GSSA). Ta si klade za cíl vyrovnat konkurenční podmínky pro západní výrobce oceli, kteří se potýkají s nekalou konkurencí ze strany třetích zemí, jež nejsou podrobeny přísným legislativním opatřením na snižování emisí oxidu uhličitého ani strukturální nadkapacitě deformující globální trh s ocelí.

USA ve snaze dosáhnout svých záměrů sleduje dva hlavní body: globální dekarbonizaci a snížení nadprodukce oceli. Těchto cílů chtějí dosáhnout prostřednictvím společného a odstupňovaného celního režimu, který by uplatňoval nižší sazby pro členy GSSA. Tyto členy by však vázala přísná kritéria týkající se fungování trhu a emisní náročnosti.

Na druhé straně stojí EU, jež preferuje přístup založený na principu volného obchodu a snaží se opřít o stávající evropské nástroje, jako jsou antidumpingové a antisubvenční opatření. Také zavádí mechanismus zpoplatňování uhlíku na hranicích EU (CBAM). Tento postup však naráží na odpor ze strany USA.

Byť mohou být v otázkách environmentální politiky jednotní, rozchází se v otázkách regulace obchodu, což komplikuje dosažení jednotné dohody. V současné době se tak zdá, že dohody nebude možné dosáhnout ještě za současné americké administrativy.

ZPŘÍSŇOVÁNÍ PRAVIDEL PRO PRŮMYSL

V rámci iniciativy Green Deal dokončuje EU legislativní balíček zvaný Fit for 55. Jeho hlavním cílem je snížit emise skleníkových plynů v Evropské unii do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990.

Kromě revize energetické legislativy cílící na rozvoj OZE, zeleného vodíku či energetickou účinnost je jednou z klíčových součástí balíčku Fit for 55 revize systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Tento systém je zásadním nástrojem pro regulaci emisí skleníkových plynů zejména v průmyslových odvětvích a energetice v rámci EU. Nová revize EU ETS zahrnuje snižování počtu povolenek v systému adekvátně novému klimatickému cíli do roku 2030 či zpřísnění a snížení přidělování bezplatných emisních povolenek, což má dohromady podpořit motivaci subjektů ke snižování emisí a urychlit přechod od používání fosilních paliv k čistším způsobům výroby. Je jasné, že na jednotlivé, zejména průmyslové firmy, bude mít revize EU ETS značné ekonomické dopady. Vysoká cena emisní povolenky i snížení podílu jejich bezplatné alokace znamená, že mnohým průmyslovým společnostem v tomto transformačním období značně porostou náklady, což ještě více oslabí konkurenceschopnost jejich výrobků oproti těm ze třetích zemí a paradoxně i kýženou schopnost investovat do čistších technologií.

Mezinárodní konkurenceschopnost by některým významným průmyslovým výrobám v EU měl zajistit nově zavedený systém zpoplatňování uhlíku na hranicích EU (CBAM), kde v říjnu loňského roku začalo platit dvouleté přechodné období. To mimo jiné ukládá povinnosti dovozcům většiny produktů z oceli, kteří mají monitorovat a čtvrtletně vykazovat „dovezené emise“ od svých dodavatelů.

Od roku 2026 vstoupí CBAM do své ostré fáze, kdy bude dovážený uhlík zpoplatněn podle aktuálních cen emisních povolenek. Se zavedením poplatků se však evropským výrobcům postupně sníží nárokové bezplatné přidělení povolenek, a to na polovinu do roku 2030 a na nulu do roku 2034.

Je však otázkou, zda CBAM bude efektivní a poskytne dostatečnou ochranu konkurenceschopnosti, a to zejména co se týká exportu průmyslových produktů z EU, kdy tato ochrana v předpisu nakonec není ukotvena. Proto bude důležité sledovat veškeré dopady a efektivitu opatření a případně legislativu pohotově upravovat.

Novinkou je zavedení systému EU ETS 2 (European Union Emissions Trading System 2), který bude od roku 2027 zpoplatňovat emise vyprodukované při spalování fosilních paliv v průmyslu, sektoru silniční (popř. železniční) dopravy a při vytápění budov. Subjekty dodávající na trh paliva určená ke spalování budou muset převzít odpovědnost za monitorování, vykazování emisí a za nákup, vyřazování povolenek. Snahou bude udržet povolenku alespoň zpočátku do úrovně 45 eur, avšak predikce ukazují, že cena bude daleko vyšší, což bude mít poměrně významný dopad na cenu paliv.

Dokončena je i revize směrnice o průmyslových emisích (IED). Ta stanovuje zpřísněná pravidla i povinnosti ovlivňující obsah referenčních dokumentů a závěrů o nejlepších dostupných technikách (BREF/BAT). Tento legislativní materiál bude mít v důsledku významný vliv na integrovaná povolení průmyslových zařízení a povolovací procesy.

Rovněž bylo finalizováno nařízení o ekodesignových požadavcích na udržitelné produkty (ESPR). Legislativa povede mj. k nastavení kritérií udržitelnosti pro vybrané kategorie výrobků (místních i dovážených), jimiž podmíní jejich uvedení na evropský trh. ESPR bude vyžadovat i tzv. digitální pas produktu, jehož smyslem je zaznamenat vliv výrobků na životní prostředí v různých fázích jeho životního cyklu. Stejně tak byla například dokončena revize směrnice o přepravě odpadů, která se dotkne i podmínek vývozu ocelového šrotu za hranice EU.

Také v Česku se zpřísňují pravidla pro průmysl. Aktuálně dochází k revizi zákona o ochraně ovzduší, který má mimo jiné zavést institut dodržování minimálních vzdáleností průmyslových zdrojů od obytných ploch, zejména kvůli obtěžování zápachem. Schvaluje se také havarijní novela vodního zákona, kde je v reakci na ekologickou katastrofu na Bečvě jedním z cílů ukotvení povinnosti kontinuálně monitorovat složení nebo fyzikální vlastnosti odpadních průmyslových vod firem nakládajících s nebezpečnými látkami, aby bylo možné včas identifikovat a odvrátit možnou havárii.

Jak na úrovni Evropské unie, tak i v rámci tuzemska dochází k důkladné revizi a posilování pravidel a předpisů týkajících se ochrany životního prostředí a regulace průmyslových aktivit. Šetrnost k životnímu prostředí je jistě na místě. Na druhou stranu je třeba si říct, jak velkou daň za to průmysl a občané EU zaplatí a zda jsme na tak velkou výzvu, jako je Green Deal, připraveni.

Autor: Martina Tůmová, ve spolupráci s Ocelářskou unií