LINIE SINGULARITY (26)

6.1 Otrokáři ráje

Popisy toho, co dnes nazýváme UFO, zaplňují kroniky, které Charles Fort sestavil z mnoha vědeckých časopisů a novin z konce devatenáctého a počátku dvacátého století. Nazývá je "superkonstrukcemi" a "loděmi z jiných světů, které viděly miliony obyvatel této Země... noc co noc". Fort dokonce popisuje takové detaily, jako je charakteristický pohyb "padajícího listu" létajícího talíře a to více než deset let předtím, než Kenneth Arnold v roce 1947 uvedl tento obraz do povědomí veřejnosti svým popisem disků, které létaly nad horou Rainier v blízkosti jeho vlastního letadla. Fort také popisuje UFO ve tvaru doutníku nebo válce. Některá z těchto plavidel jsou monstrózních rozměrů. Například "jedno z nich o velikosti Brooklynu, řekl bych, že z ruky". Fort dále pokračuje:

"V tomto případě se jedná o tvar kola o rozloze pěkného počtu čtverečních kilometrů."

Nebo tento sugestivní popis jiného gigantického UFO, připomínajícího měřítko některých plavidel, která byla spatřena na noční obloze nad Belgií v roce 1989 - "obrovská temná věc, která vypadala jako naparující se vrána nesvatých rozměrů." Tato věta pochází z knihy "The Book of the Damned", vydané v roce 1919. Právě ve Fortově spisu se setkáváme s první rozsáhlejší diskusí o vlně "záhadných vzducholodí" z let 1896-97, která byla představena již dříve v rámci tohoto materiálu a v níž byla spatřena elektro-gravitační plavidla ve stylu Julese Verna, jak přelétají a přistávají v Kansasu, Chicagu, Omaze, Texasu a dalších státech. Nejzajímavější je však Fortova odpověď na poněkud hloupou otázku, kterou si jiní začali klást v souvislosti s UFO až o několik desetiletí později. Proč s námi prostě otevřeně nenavážou kontakt?

Již ve Fortově době se objevovala tvrzení týkající se kontaktu s ET, například senzační zpráva, že Nikola Tesla přijal rádiové signály z Marsu. Fort v této souvislosti uvádí na pravou míru, že si nemyslí, že by se bytosti pilotující "superkonstrukce" na obloze "pokoušely komunikovat s tímto světem". F