Evropský obranný průmysl zažívá renesanci. Banky, které mu začínají otevírat své truhly s penězi, ale musí zvažovat reputační rizika. Zbraně se totiž nemusí dostat jen do evropských skladů a k ukrajinským vojákům, ale i k těm ruským.
Není tajemství, že Evropa se na obranný průmysl až donedávna dívala skrz prsty a podceňovala jeho význam pro vlastní přežití. Válka „hned za humny“ ale přinesla zásadní změnu. Nejenže většina států EU začala více investovat do svých vlastních vojenských kapacit, ale zároveň zbrojovkám umetá cestu k dalším penězům.
Čtrnáctka unijních zemí včetně Česka nedávno poslala dopis Evropské investiční bance (EIB), ve kterém ji vyzývá, aby přehodnotila svůj postoj k investicím do obranného průmyslu. Současná politika EIB, jejímiž členy a akcionáři jsou právě země EU, jí zakazuje investovat do zbraní, munice a vojenské infrastruktury. Může ale financovat tzv. zboží dvojího užití, které lze použít jak pro civilní, tak pro vojenské účely. Skupina v čele s Francií a Německem chce víc.
„V současné atmosféře je změna postoje Evropské investiční banky podle mého soudu jen otázkou času. Půjde nicméně nejspíš o změnu pomalou a opatrnou, která bude odrážet skutečnost, že v rámci Evropské unie nepanuje v oblasti zahraničních ozbrojených konfliktů a z nich plynoucích rizik pro budoucnost Evropy jednotný názor,“ myslí si ekonom České spořitelny Michal Skořepa.
„Ostatně i bez této nejednotnosti nesmíme zapomínat, že jde tak trochu o tanec mezi vejci, protože dělící čára mezi podporou výroby zbraní na podporu například Ukrajiny a zbraní, které se můžou přes různé prostředníky dostat naopak do rukou Ruska, je velmi tenká,“ upozornil Skořepa.
Už teď platí, že některé evropské komponenty, které mají namířeno do jiných světových zemí a dají se využít pro vojenské účely, nakonec přes veškeré zákazy díky reexportu končí v Rusku. Tam pak pomáhají pohánět válečnou mašinerii.
Vážení rizik na lékárnických vahách
Také soukromé banky se zdráhají půjčovat peníze výrobcům zbraní, munice a vojenské techniky. Často se při tom odvolávají na etické důvody, pravidla pro společensky odpovědné a ekologicky udržitelné chování (ESG reporting) nebo na evropskou klasifikaci tzv. udržitelných činností (EU taxonomie).
I v privátním sektoru se však podle ekonoma Skořepy nejspíš dá čekat posun směrem ke „větší vstřícnosti bank vůči zbrojnímu průmyslu“. První signály se objevily hned po začátku války v březnu 2022, kdy německá Commerzbank a švédská SEB začaly zbrojařům pomalu zpřístupňovat svůj kapitál.
„I tady je ale třeba na lékárnických vahách hodnotit riziko ztráty reputace v případě, že by banka financovala firmu dodávající zbraně do nepatřičných rukou,“ upozornil Michal Skořepa.
Každopádně platí, že trend rozhodně není univerzální. Globální aliance pro bankovnictví založené na hodnotách (Global Alliance for Banking on Values) se svými 54 členy z celého světa podobné investice odmítá. Ve své zprávě z konce února „vyzývá finanční průmysl, aby přestal vytvářet zisky z půjček a investic do zbraní.“
Citlivé téma, jestli půjčovat nebo nepůjčovat, se samozřejmě řeší také v českém kontextu. Například zmíněná Česká spořitelna, dceřiná společnost rakouské Erste Group (Rakousko je historicky neutrální zemí), byla ve svých vyjádřeních od začátku války na Ukrajině opatrnější, teď však hovoří jasně.
„Česká spořitelna dlouhodobě patří k hlavním financujícím bankám největších českých zbrojovek a standardně financujeme zbrojní dodávky směřující na Ukrajinu. Neuplatňujeme žádná speciální omezení, která by nám bránila ve financování zbrojních dodávek směřujících na Ukrajinu. Vždy pochopitelně dobře prověřujeme, aby námi financovaný materiál neskončil v rukou ruské armády a podobných teroristických skupin,“ řekl za ČS její mluvčí Filip Hrubý.
Základ je politická podpora
České zbrojovky jako Colt CZ, Czechoslovak Group (CSG) nebo Omnipol hlásí rekordní tržby. Pomohla jim k nim právě válka na Ukrajině a také napětí v dalších světových regionech, například na Blízkém východě.
Jak píše web Novinky.cz, k vysokým ziskům výrobců přispěla kromě klesajících cen energií a zlepšení situace v dodavatelských řetězcích právě stoupající ochota bank jim poskytovat úvěry.
Svou roli v tomto ohledu pravděpodobně sehrála také politická podpora, především ze strany ministryně obrany Jany Černochové (ODS). Podle společnosti CSG totiž tato politička „vyvíjí velké úsilí k tomu, aby se zlepšil vztah bankovního sektoru k obrannému průmyslu a jeho financování.“
„Na vládní úrovni se stala klíčovou osobností, která upozorňuje na problém nedostatečných zdrojů pro financování rozvoje obranného průmyslu jako strategického odvětví pro Českou republiku a pro NATO a vtahuje do debaty i další aktéry: Ministerstvo financí ČR či banky. To je důležité v situaci, kdy některé menší firmy obranného průmyslu mohou mít problém i s banálním otevřením účtu,“ napsala společnost v tiskové zprávě.
Je jasné, že politická podpora je v tomto kontextu naprosto zásadní. Pokud politici skutečně chtějí „resuscitovat“ evropský obranný sektor, musí pro něj vytvořit dlouhodobé investiční podmínky. Výrobcům musí dát záruky, že o jejich produkty bude zájem i po skončení války na Ukrajině. Tím zároveň pošlou signál bankám, že se jim investice vrátí.
Michal Skořepa nabídl konkrétnější kroky, které může nejen česká vláda udělat, aby zmírnila „etické dilema“, které se s financováním zbraní pojí.
„Pokud by vlády chtěly pomoct bankám nabízet jejich služby průmyslu dodávajícímu technologie těm správným bojujícím stranám, měly by především důkladněji hlídat dodržování mezinárodních sankcí tak, aby výrobky těchto firem nekončily tam, kde nemají. Podle dostupných informací se toto vynucování sankcí daří jen zčásti,“ upozornil ekonom a odkázal tak na problém, který se EU zatím nedaří řešit, a to je obcházení sankcí.
