S Webbem za hlubokým nebem – 10. díl

S Webbem za hlubokým nebem – 10. díl

13. dubna 2024

Sotva uplynul týden a jsme tu s dalším dílem našeho seriálu. Možná se divíte, že tak brzy, ale vězte, že jsem oba díly připravoval společně. Kromě mnoha jiných zajímavých výsledků Vesmírného dalekohledu Jamese Webba byla totiž nedávno zveřejněna série snímků, které zachycuje blízké spirální galaxie. Jedná se o galaxie všech možných typů, tvarů i velikostí vzdálené od 20 do 80 milionů světelných let. Tyto byly zobrazeny v rámci jediného pozorovacího programu, proto ostatně vědci uveřejnili všechny obrázky najednou. A protože jsou spirální galaxie jedny z nejkrásnějších objektů ve vesmíru, jak ostatně dokazuje i zmíněná galerie, rozhodl jsem se, že se na ně podíváme v tomto speciálním díle našeho seriálu.

Série snímků galaxií – úvod

Primární zrcadlo dalekohledu Jamese Webba.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Hlavní důvod, proč jsme tu tak brzy s novým dílem našeho seriálu je ovšem série devatenácti fotografií spirálních galaxií, která byla zveřejněna na počátku letošního roku. Obdivovat můžeme spirální galaxie v blízké a střední infračervené oblasti. Na fotografiích lze spatřit spirální struktury, které nejsou jen krásné, ale napovídají nám mnohé o původu a vývoji dotyčných galaxií i o objektech v nich umístěných. Hvězdy, plyn a prach ze vidíme v bezprecedentních detailech. Vědci doufají, že díky tomu odhalí původ těchto zajímavých struktur a odpoví na některé otázky týkající se evoluce hvězd a galaxií.

Nasnímané galaxie se v mnohém liší, na druhou stranu mají i řadu společného. Tak například v jejich středech jsou vždy supermasivní černé díry. Poblíž center jsou také staré hvězdokupy . Naproti tomu ve spirálních ramenech velmi dominují jasné hvězdy. Právě hvězdy a hvězdokupy zobrazil přístroj NIRCam, zatímco prach a prachové kokony kolem protohvězd nám ukazuje přístroj MIRI.

Přístroj MIRI
Zdroj: https://webb.nasa.gov/

Oba pracovaly v rámci rozsáhlého vědeckého programu Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS (PHANGS). Nejedná se o projekt spoléhající čistě na Webbův dalekohled. Zapojen je i Hubbleův kosmický dalekohled, či přístroje Very Large Telescope a Atacama Large Millimeter/submillimeter Array spadající pod Evropskou jižní observatoř. Webbovy výsledky ovšem k celkovému úspěchu programu významně přispívají.

Na snímcích JWST vidíme miliony hvězd, které jsou zbarveny převážně domodra umístěných ve spirálních ramenech i v hvězdokupách, dále oblaka prachu nebo místa, kde se hvězdy stále ještě vyvíjejí. Ty jsou lokalizovány ve svých zárodečných prachových obalech a na footgrafiích je vidíme jasně červeně. Zajímavé jsou velké kulovité útvary, které mohly být vytvořeny explozemi hvězd. Červeně a oranžově vidíme oblasti s dominantním zastoupením plynu. Tyto struktury astronomové zkoumají aby zjistili jak v galaxiích probíhá tvorba hvězd. Povšimněme si i některých velmi jasných jader jednotlivých galaxií. To naznačuje, že by mohlo jít o aktivní galaxie.

Fotografie přístroje NIRCam
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Současné poznatky říkají, že se hvězdy tvoří zevnitř ven, tedy tvorba hvězd začíná u jádra a postupuje směrem na periferii. Když se tedy podíváte do spirálních ramen, pravděpodobně najdete mladší hvězdy než v bezprostřední blízkosti jádra. Data z Webbova teleskopu dovolují tato data pořádně prozkoumat a prověřit. Navíc tým stojící za projektem PHANGS vydal i nesmírně obsáhly katalog hvězdokup obsahující asi 100 000 položek.

Na jednotlivé galaxie zachycené Webovým teleskopem se teď pojďme aspoň trochu podrobněji podívat. Začneme u té nejvzdálenější a postupně se budeme přibližovat k domovu.

NGC 1087

Souhvězdí Velryby
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Čtvrtým největším souhvězdím oblohy (po Hydře, Panně a Velké medvědici) je souhvězdí Velryby, které odkazuje buď na příšeru, jež měla pozřít princeznu Andromedu nebo na biblický příběh o Jonášovi. Souhvězdím prochází nebeský rovník, takže je viditelné z obou polokoulí, větší část je ale na jihu, takže o něco málo lépe pozorovatelné je z jižní polokoule. Ekliptika jím sice neprochází, ale velmi těsně jej míjí, takže planety nebo Měsíc se v tomto souhvězdí mohou vyskytovat. Kromě toho zde najdeme několik jasnějších hvězd a též několik objektů hlubokého vesmíru, mimo jiné též spirální galaxii přechodného typu (nelze ji zařadit ani mezi spirální galaxie s příčkou ani mezi běžné spirální galaxie) NGC 1087.

NGC 1087
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Tuto 80 milionů světelných let vzdálenou galaxii objevil roku 1785 William Herschel. Svou velikostí 87 000 světelných let je zhruba v téže kategorii jako naše Mléčná dráha. Na obloze se však jeví jen jako slabý objekt hvězdné velikosti 12,2, hodí se proto jen pro střední či velké astronomické dalekohledy. V blízkosti NGC 1087 najdeme několik dalších galaxií, avšak NGC 1090 od nás leží mnohem dále, NGC 1068 zase mnohem blíže, takže ani s jednou z nich není v kontaktu.

Vzhled a chování NGC 1087 zůstává stále trochu záhadné. Galaxie má velmi malé jádro a také velmi krátkou a sotva zřetelnou příčku, v níž se navíc, na rozdíl od řady jiných galaxií, odehrává tvorba nových hvězd. Spirální struktura je spíše než svítící hmotou určena prachovými oblastmi. Galaxie má také velmi nízkou plošnou jasnost. Až dosud jsme u ní pozorovali jen jednu supernovu, konkrétně v roce 1995. Snímek JWST v mnohém potvrzuje dřívější poznatky. Jádro na něm téměř není patrné, centrální část včetně krátké příčky je velmi malá, na obrázku ji vidíme jako krátkou světlou čáru ve středu fotografie. Oranžová a načervenalá spirální ramena se zdají být dosti chaotická a vzájemně propletená, rozpoznat spirální strukturu je tak dosti obtížné.

NGC 1300

Souhvězdí Eridanu
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Na nebeské obloze máme kromě mnoha přístrojů, osob či zvířat i jednu řeku. Je jí Eridanus, což je šesté největší souhvězdí oblohy. Prochází jím sice nebeský rovník, na severní obloze má však jen asi procento své rozlohy, naprostá většina Eridanu je na obloze jižní. Z Česka proto můžeme pozorovat jen část tohoto souhvězdí v zimních měsících a to ještě špatně, neboť vystupuje jen nízko nad obzor. Nejjasnější hvězda souhvězdí Achernar není od nás viditelná vůbec, pokud byste ji chtěli vidět, museli byste se vydat alespoň na sever Afriky. Naopak i od nás je teoreticky viditelná spirální galaxie s příčkou NGC 1300, již objevil v roce 1835 John Herschel, syn známějšího Williama.

Jde o dosti velkou galaxii, s průměrem 110 000 světelných let je o něco větší než naše Galaxie, od níž ji dělí 69 milionů světelných let. Na obloze dosahuje magnitudy 10,4, čili jako malou skvrnku ji mohou zobrazit i menší dalekohledy. Tím se ovšem připravíme o zajímavou strukturu, kterou ukáže až větší dalekohled. NGC 1300 náleží totiž do skupiny spirálních galaxií s příčkou a zrovna v tomto případě je ona příčka skutečně velmi dlouhá a mohutná. I galaktická výduť je u NGC 1300 dosti výrazná. Dále od středu pak vidíme z příčky vycházet dvě dominantní spirální ramena, která se poté výrazně stáčejí kolem centrální oblasti. Naopak do vnitřní části galaxie směřuje z příčky plyn, který zásobuje hmotou supermasivní černou díru.

NGC 1300
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Jakožto krásný příklad spirální galaxie s příčkou byla NGC 1300 terčem mnoha kosmických teleskopů. Krásný snímek pochází třeba od Hubbleova dalekohledu. Před nedávnem se na galaxii zaměřil i Webbův teleskop. Na jeho fotografii vidíme téměř přesně ve středu obrázku jako bílou tečku jádro galaxie s černou dírou. Kolem něj se táhne centrální prstenec hmoty utvářející výraznou středovou strukturu. Z horní a dolní části prstence vybíhá doleva a doprava obří příčka, jež je u této galaxie v zásadě dominantní strukturou. Podobně jako u jiných spirálních galaxií se ovšem v příčce téměř netvoří hvězdy, ta proto není na snímku tak výrazná. U kraje fotografie se z příčky oddělují dvě hlavní spirální ramena, která se pak vinou do horní a dolní části záběru.

NGC 1566

NGC 1566
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Galaxie NGC 1566 je přechodnou spirální galaxií, kterou v roce 1826 objevil skotský astronom pracující v Austrálii James Dunlop. Nachází se na jižní polokouli v malém souhvězdí Mečouna. Na rozdíl od řady podobných souhvězdí není Mečoun úplně nezajímavý, protože se v něm nachází jižní pól ekliptiky a také část Velkého Magellanova mračna. Ovšem k tomu, abyste mohli toto souhvězdí a jeho objekty spatřit, museli byste se vydat hodně daleko na jih, z Česka i blízkých zemí je zcela neviditelné.

NGC 1566, která se od nás nachází asi 60 milionů světelných let, je navíc viditelná jen dalekohledem, protože dosahuje hvězdné velikosti 9,7. Galaxie má velmi zajímavou strukturu jíž dominují dvě hlavní spirální ramena. Díky nim je průměr galaxie asi 100 000 světelných let, což zhruba odpovídá velikosti Mléčné dráhy. Pozoruhodný je i fakt, že galaxie disponuje aktivním galaktickým jádrem. Jde o Seyfertovu galaxii, jednu z nejbližších známých vůbec. Za aktivitou stojí centrální černá díra s hmotností asi 13 000 000 hmot Slunce.

Výše popsané skutečnosti dělají z NGC 1566 jeden z nejzajímavějších cílů pro výzkum galaxií do vzdálenosti řekněme 100 milionů světelných let. Proto její fotografii můžeme najít i v novém souboru dat projektu PHANGS. Na snímku Webbova dalekohledu vidíme velmi dobře patrnou do modra zbarvenou centrální část, kde se právě nachází supermasivní černá díra, která způsobuje zmíněnou aktivitu a to, že je galaxie, přesněji zejména její centrální část, takto jasná. Ze středu vidíme nahoru a dolů vystupovat dvě hlavní spirální ramena galaxie.

NGC 1672

Souhvězdí Mečouna.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Další spirální galaxií v souhvězdí Mečouna je NGC 1672, kterou s NGC 1566 spojuje několik věcí. Obě galaxie objevil James Dunlop, dokonce obě ve stejném roce. A i NGC 1672 je od nás vzdálena 60 milionů světelných let. A jelikož náleží do stejného souhvězdí, jejich pozorování je podobně obtížné, v tomto případě dokonce ještě o něco těžší vzhledem k menší zdánlivé magnitudě 10,3. Podobně jako NGC 1566 i ona spadá do skupiny galaxií v Mečounovi. Přesněji, dlouho nebylo jasné, zda do této skupiny skutečně náleží, některé výzkumy ukazovaly, že ano, jiné byly proti, avšak nové výzkumy se shodují, že NGC 1672 skutečně do této skupiny patří.

Na rozdíl od NGC 1566 však NGC 1672 patří mezi spirální galaxie s příčkou. NGC 1672 má tuto příčku dokonce velmi výraznou a velkou. Průměr galaxie je asi 75 000 světelných let a rozměr příčky je kolem 60 000 světelných let! Jádro, příčka a vnitřní části spirálních ramen generují velmi silné emise rádiového záření, jádro samotné je aktivní, není ovšem jisté, do jaké skupiny jej zařadit, protože dle spektra může spadat do několika kategorií, nejblíže má však zřejmě k Seyfertově galaxii. Kolem jádra se nachází oblasti, kde se velmi rychle rodí mladé hvězdy.

NGC 1672
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Fotografie Webbova teleskopu ukazuje oblast středu galaxie a její velké příčky. Kousek vpravo od středu snímku vidíme jako bílou tečku jádro galaxie, kolem nějž registrujeme hvězdotvorné regiony. V centrální části galaxie vidíme i namodralé světlo mladých hvězd. Z centrální části vybíhá doleva a lehce dolů, respektive doprava a lehce nahoru dlouhá a velmi jasná příčka, z níž se později, u kraje snímku, odpojují dvě výrazná oranžově zbarvená spirální ramena. Tento snímek to již neukazuje, ale ramena jsou velmi zajímavá. NGC 1672 má totiž ve skutečnosti čtyři hlavní spirální ramena a ta nejsou symetrická, jedno z ramen v horní části disku je výrazně jasnější než protilehlé rameno v části dolní.

NGC 1365

Souhvězdí Pece
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Jedno z mála menších jižních souhvězdí viditelných i v Česku je souhvězdí Pece. Tedy pozorovat jde, ale jen velmi špatně na krátkou dobu v prosinci, kdy vystupuje nízko nad jižní obzor. Pokud jej chcete vidět lépe, je vhodné odjet na jih, alespoň do Řecka či Španělska. Pec neobsahuje žádné jasné hvězdy, najdeme zde ale několik poměrně jasných galaxií, byť i zde platí, že pro jejich pozorování je dobré se vydat na jih a mít k dispozici větší astronomický dalekohled. Patrně nejzajímavější z těchto galaxií je NGC 1365 známá též jako velká spirální galaxie s příčkou, vzdálená od nás 56 milionů světelných let. A když píšu velká galaxie, myslím tím skutečně velká. Její průměr je 197 000 světelných let, takže dosahuje oproti Mléčné dráze dvojnásobné velikosti.

NGC 1365 náleží do kupy galaxií v Peci, jejíž je jednou z největších galaxií. V poslední době je o NGC 1365 zvýšený zájem, neboť nové důkazy ukazují, že i Mléčná dráha je spirální galaxií s příčkou, takže pochopení této galaxie nám může pomoci pochopit i náš domov. Ostatně, nebylo by to nic zvláštního, asi dvě třetiny spirálních galaxií jsou spirální galaxie s příčkou. A právě u NGC 1365 je příčka skutečně výrazná a navíc ještě dvojitá. Uvnitř větší příčky se nachází ještě jedna menší, která vzniká kombinací celkové rotace galaxie, hustotních vln, gravitace a dynamických nestabilit hvězdných drah. Vnitřní příčka přitom rotuje o něco rychleji než větší vnější což galaxii dává typický tvar.

NGC 1365
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Má se za to, že vnější části příčky oběhnou kolem jádra jednou za 350 milionů let. Podle odborníků hraje příčka ve vývoji NGC 1365 klíčovou úlohu, neboť přitahuje plyn a prach do centrální oblasti, což vede ke zvýšené tvorbě hvězd a k zásobení centrální černé díry, která je paradoxně u takto velké galaxie dvakrát menší než u Mléčné dráhy, má hmotnost jen 2 miliony hmot Slunce. Snímek JWST zachycuje centrální část galaxie. Kousek nalevo nahoru od středu vidíme bílé jádro i s difrakčními hroty. Kolem něj se táhne dooranžova zbarvený centrální disk ve tvaru oválu. Téměř horizontálně, do tvaru položeného písmene S, vybíhá příčka galaxie, z níž posléze (mimo snímek) vybíhají dvě mohutná majestátní spirální ramena.

NGC 4321

Souhvězdí Vlasů Bereniky
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Asi 56 milionů světelných let nás dělí od další dosti velké spirální galaxie NGC 4321. Společně se dvěma sousedními galaxiemi M 98 (viz níže) a M 99 ji objevil francouzský astronom Pierre Méchain. Jen o měsíc později galaxii sledoval i Charles Messier, který ji zařadil do svého katalogu jako M 100. Později galaxii sledovali třeba otec a syn Herschelovi a v nedávné době i Hubbleův dalekohled, který v ní pozoroval proměnné hvězdy cefeidy a díky tomu mohl přesně určit její vzdálenost. NGC 4321 patří do velké a blízké kupy galaxií v Panně, což je na galaxie velmi bohatá kupa a patrně nejvýznamnější z blízkých kup galaxií. Mimochodem, nachází se v ní i eliptická galaxie M 87 proslavená prvním snímkem černé díry z observatoře Event Horizon Telescope.

NGC 4321
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

NGC 4321 podobně jako několik jejích souputnic náleží do souhvězdí Vlasů Bereniky, které se souhvězdím Panny přímo sousedí. Toto souhvězdí neobsahuje žádné významné hvězdy, naopak zde však najdeme celou řadu objektů hlubokého vesmíru, včetně právě NGC 4321. Tato galaxie je k nám výhodně natočena čelem, takže můžeme sledovat pěkně celou její strukturu. Navíc je i poměrně jasná, zdánlivá hvězdná velikost 9,3 je i v dosahu menších dalekohledů, byť vetší podrobnosti pochopitelně spatříme až ve větším teleskopu. S ohledem na polohu souhvězdí je navíc galaxii možné sledovat dosti dobře z obou polokoulí Země.

Na rozdíl od řady dalších zde popsaných galaxií nemá NGC 4321 příčku, náleží mezi běžné spirální galaxie. Její průměr je 107 000 světelných let a obsahuje asi 400 miliard hvězd, patří proto mezi největší členy kupy v Panně, dokonce je větší než Mléčná dráha. Disponuje dvěma velkými hlavními spirálními rameny, která obsahují nejjasnější hvězdy, ale kromě toho u ní najdeme i několik menších ramen. Celkově jsme u ní už pozorovali pět supernov, zatím poslední roku 2006. Na snímku JWST lze spatřit zcela vpravo centrální část galaxie s jasnou bílou skvrnkou uprostřed, což je samotné jádro se supermasivní černou dírou. Kolem vidíme centrální prstenec z nějž vybíhají oranžově zbarvené oblouky spirálních ramen.

NGC 4303

Souhvězdí Panny
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Celých 55 milionů let od nás dělí galaxii NGC 4303, známou z Messierova katalogu jako M 61. Poprvé ji pozoroval italský kněz a astronom Barnaba Oriani v roce 1779, jen o několik dní později ji však zaznamenali Charles Messier, díky němuž se poté proslavila. Dnes už se dokonce ví, že ji Messier poprvé spatřil v tentýž den jako Oriani, ale spletl si ji s kometou. NGC 4303 patří do kupy galaxií v Panně, která je nejvýznamnější z blízkých galaktických společenství. Společně s mnoha dalšími kupami a skupinami galaxií společně vytváří Místní nadkupu galaxií, nazývanou též někdy Nadkupa galaxií v Panně.

NGC 4303
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

NGC 4303 sama leží v souhvězdí Panny, které obsahuje celou řadu zajímavých objektů vzdáleného vesmíru. Pokud bychom chtěli souhvězdí a tyto objekty pozorovat, lze tak relativně snadno učinit. Panna leží na nebeském rovníku, z větší části ale na severní obloze, a je tak od nás pozorovatelná docela dobře, zvláště na jaře. NGC 4303 má hvězdnou velikost 9,7, takže k jejímu pozorování potřebujete alespoň střední dalekohled. Jde o spirální galaxií přechodného typu s průměrem 100 000 světelných let, takže je o trochu větší než Mléčná dráha. Díky tomu patří mezi největší členy své kupy.

Snímek Webbova dalekohledu ukazuje v pravé části poměrně malé, avšak dosti jasné jádro. A není divu, NGC 4303 patří mezi aktivní galaxie, má tedy supermasivní černou díru o hmotnosti 5 000 000 hmot Slunce (je tak jen trochu větší oproti naší černé díře) do níž padá hodně materiálu, který se formuje do tzv. akrečního disku v němž probíhá tření mezi částicemi plynu a prachu, což vede k tomu, že jádro vydává extrémně silné a jasné záření. NGC 4303 se navíc řadí mezi hvězdotvorné galaxie, protože se v ní dosti rychle rodí nové hvězdy. Tomu odpovídá i to, že jsme zde dosud pozorovali osm supernov, zaujímá tak mezi galaxiemi přední příčku. Kromě aktivního jádra je na snímku JWST celkem dobře vidět i pravidelná struktura spirálních ramen.

NGC 4254

Malba spirální struktury NGC 4254 Williama Parsonse.
Zdroj: https://images.fineartamerica.com/

Zhruba 50 milionů světelných let nás dělí od galaxie NGC 4254, kterou však můžete znát i z Messierova katalogu jako M 99. V roce 1781 ji objevil francouzský astronom Pierre Méchalin, a to společně se sousedními galaxiemi M 98 a M 100. Všechny tyto galaxie také náleží do kupy galaxií v Panně. Samotná NGC 4254, přestože náleží do zmíněné kupy, se ovšem trochu paradoxně nenachází v souhvězdí Panny, nýbrž v sousedním souhvězdí Vlasů Bereniky, ale hned u jeho okraje právě u hranice s Pannou.

Obě tato souhvězdí leží na severní obloze, takže je lze vcelku dobře pozorovat i od nás. Nicméně na pozorování NGC 4254 potřebujete dalekohled, jelikož její hvězdná velikost činí 9,9. Co do kategorie patří NGC 4254 mezi spirální galaxie běžného typu, ale už na první pohled si lze všimnout, že spirální struktura ve výrazně nesymetrická. To je dáno pravděpodobně vzájemným ovlivněním s jinou galaxií kupy v Panně, jejíž je NGC 4254 jedním z nejjasnějších členů.

NGC 4254
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Z toho důvodu se na ni často zaměřují astronomové po celém světě. Ostatně, šlo o druhou galaxii v historii, u níž byla objevena spirální struktura, už v roce 1846 irsko-anglickým vědcem Williamem Parsonsem. Od jeho doby se hodně změnilo a tak můžeme dnes obdivovat moderní snímek této galaxie. Velmi dobře jsou viditelná nápadná spirální ramena, která začínají už velmi blízko oblasti jádra, které vidíme kousek vpravo od středu. Na rozdíl třeba od NGC 1566 zde není centrální oblast tak výrazná, mnohem větší roli zde hrají spirální ramena.

NGC 4535

NGC 4535
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Stejně jako NGC 4254, též NGC 4535 od nás dělí zhruba 50 milionů světelných let. To dává tušit, že podobně jako její souputnice, i ona je členkou kupy galaxií v Panně, zvláště když víme, že v tomto souhvězdí dokonce i leží. Panna je s rozlohou 1290 čtverečních stupňů druhé největší souhvězdí oblohy (po Hydře) a jako takové obsahuje celou řadu zajímavých objektů, především množství galaxií patřících do proslulé kupy v Panně.

Mezi ně patří i NGC 4535, což je spirální galaxie s příčkou a dosti malým jádrem. Z příčky vybíhají dvě dominantní spirální ramena, která se potom dále od jádra větví, takže ve vnější části má galaxie ramen více. Spirální struktura je v tomto případě dosti nápadná a rozlehlá, galaxie dosahuje průměru 117 000 světelných let, je tedy o něco větší než naše Mléčná dráha. Hvězdná velikost galaxie je 10,7, takže ve středním dalekohledu bude vidět jako skvrnka a teprve ve větším se ukáže náznak spirální struktury. Galaxii pozoroval už v roce 1785 anglický astronom německého původu William Herschel, Messier ji ovšem do svého katalogu, na rozdíl od některých sousedních galaxií, nezařadil.

Protože lze NGC 4535 v menších dalekohledech snadno přehlédnout, říká se jí někdy také Ztracená galaxie. Koncem minulého století ji pozoroval Hubbleův dalekohled, který ze našel proměnné hvězdy cefeidy a určil vzdálenost na 52 milionů světelných let. Snímek JWST ukazuje centrální oblast galaxie. Samo jádro a jeho bezprostřední okolí je zbarveno dožluta až lehce oranžova, přičemž nahoru a mírně doleva a dolů a mírně doprava vybíhá centrální příčka. Z ní se pak vinou dvě prominentní spirální ramena viditelná jasně oranžově. Celá základní struktura vytváří tvar protáhlého písmene S.

NGC 1433

Souhvězdí Hodin
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Spirální galaxii s příčkou NGC 1433 od nás dělí 46 milionů světelných let. Najdeme ji v malém a málo výrazném i důležitém souhvězdí Hodiny, které neobsahuje téměř žádné jasnější hvězdy nebo objekty naší Galaxie. Právě proto se zde dobře dívá do vzdálenějšího vesmíru. Z České republiky jde o souhvězdí zcela neviditelné, pro jeho pozorování byste museli vyrazit do blízkosti rovníku do Afriky či Asie. Našim pozorovatelům proto zůstává utajena i galaxie NGC 1433, která dosahuje desáté magnitudy, čili k jejímu pozorování je nutný střední astronomický dalekohled.

Objevil ji v roce 1826 James Dunlop, od té doby ji studovalo množství dalších osob a přístrojů. Podařilo se u ní najít aktivní jádro, řadíme ji do kategorie Seyfertových galaxií. V oblasti jádra a ve spirálních ramenech dochází k intenzivní tvorbě hvězd, v roce 1985 zde byla pozorována i jedna supernova typu II. Kromě toho jsme u NGC 1433 našli relativistický výtrysk materiálu z centrální černé díry, který je naprosto mimořádný. Na délku totiž měří jen 150 světelných let, což je na galaktické poměry neuvěřitelně málo. Jedná se tak o nejkratší výtrysk zaznamenaný mimo Mléčnou dráhu.

NGC 1433
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Na obrázku Vesmírného dalekohledu Jamese Webba si můžeme prohlédnout centrální část galaxie NGC 1433 v celé její kráse. Uprostřed vidíme velmi jasné, do bíla zbarvené aktivní galaktické jádro, které je velmi těsně obklopeno téměř stejně jasným dožluta zbarveným prstencem. Z obou jeho okrajů vybíhá doleva dolů a doprava nahoru poměrně nevýrazná galaktická příčka, v níž, na rozdíl od ostatních částí galaxie, nedochází k tak masivní tvorbě hvězd. Na obou okrajích snímku pak z příčky vybíhají oranžová spirální ramena, která ale nejsou moc výrazná. Spirální struktura NGC 1433 je dosti skryta.

NGC 3627

NGC 3627
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Jednou z galaxií Messierova katalogu, kterou objevil sám Charles Messier (v roce 1780) je NGC 3627 neboli M 66. Tato galaxie se nachází se v souhvězdí Lva, což je jedno z nejznámějších souhvězdí, protože je ze střední Evropy dobře viditelné a navíc patří do zvěrokruhu. NGC 3627 leží kousek nad nebeským rovníkem, takže je viditelná prakticky z celého světa, ze severní polokoule o něco lépe, protože na jihu občas zůstává poměrně nízko nad obzorem. Tato galaxie je vzdálená 36 milionů světelných let a její průměr činí 95 000 světelných let, takže je srovnatelná s Mléčnou dráhou. Její magnituda dosahuje až hodnoty 8,9, takže je viditelná i menšími astronomickými dalekohledy.

Patří mezi spirální galaxie přechodného typu a náleží do malé skupiny galaxií zvané skupina M 66 nebo Leo Triplet, podle dalších výrazných členů NGC 3628 a M 65. Jelikož jsou tyto tři galaxie na obloze velmi blízko sobě, patří mezi časté díle astronomů amatérů. NGC 3627 a NGC 3628 se navíc v nedávné minulosti výrazně ovlivnily, což vedlo k tomu, že je v centrální části NGC 3627 nezvykle vysoká koncentrace hmoty a také k ovlivnění složení a vzhledu spirálních ramen. Z toho důvodu je NGC 3627 uvedena i v seznamu podivných galaxií vytvořeném Haltonem Arpem jako Arp 16.

Fotografie Webbova teleskopu ukazuje část galaxie NGC 3627. V horní části vidíme jasně modře zbarvené jádro galaxie a kolem něj namodralý opar způsobený světlem mladých horkých hvězd. Z centrální oblasti vidíme se linout dvě výrazná spirální ramena. Jedno začíná vlevo a táhne se nejprve doleva a poté nahoru, druhá začíná v horní části a vine se doprava a pak dolů. Spirální ramena NGC 3627 obsahují výrazné prachové pásy a jasné hvězdokupy, místa zrodu nových hvězd. V této galaxii bylo dosud spatřeno pět supernov, což ji staví na piedestal mezi blízkými galaxiemi.

NGC 1559

Souhvězdí Sítě
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Souhvězdí Sítě je jedno z několika malých souhvězdí jižní oblohy, která v podstatě téměř nic zajímavého neobsahují. Alespoň tedy ne z bližšího vesmíru. Pokud jde o vzdálenější vesmír, můžeme zde najít spirální galaxii s příčkou NGC 1559 vzdálenou od nás 35 milionů světelných let. Oproti Mléčné dráze je tato galaxie výrazně menší, její průměr činí asi 50 000 světelných let. Pokud byste ji chtěli pozorovat, museli byste mít k dispozici větší astronomický dalekohled, dosahuje totiž jen jedenácté magnitudy. Navíc najít samotné souhvězdí Sítě není úplně jednoduchý úkol.

Když už se vám to ale podaří, můžete být ohromeni, NGC 1559 si totiž pozornost určitě zaslouží. Tak už její pozice ve vesmíru je dosti zvláštní. Nepatří totiž o žádné kupy ani skupiny galaxií, nemá kolem sebe dokonce ani žádné známé trpasličí galaxie, takže se zřejmě pohybuje vesmírem zcela osamocena. Navíc má aktivní jádro, konkrétně ji řadíme mezi Seyfertovy galaxie. Ovšem i její disk a galaktická příčka stojí za pozornost. Spirální ramena jsou dosti masivní a dochází v nich k velmi bouřlivé tvorbě hvězd. Od roku 1984 jsme v této galaxii pozorovali hned čtyři supernovy, zatím poslední v roce 2019. Příčka a disk jsou navíc zdrojem velmi silných emisí rádiového záření.

NGC 1559
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Fotografie JWST získaná přístroji MIRI a NIRCam ukazuje NGC 1559 v celé její kráse. NIRCam zde ukazuje zářící mladé hvězdy, dokonce i ty schované za kosmickým prachem, zatímco MIRI zobrazuje právě zejména prachová zrna, zdroj pro tvorbu budoucích hvězd. Na obrázku vidíme jak celá galaxie slabě září, zejména v oblasti příčky, která zde vede téměř svisle dolů přes relativně jasné jádro galaxie obklopené oblaky horkého plynu a prachu. V tomto případě jsou ale jádro i příčka docela nevýrazné, alespoň tedy ve srovnání se snímky některých jiných galaxií. Zvlášť zřetelná nejsou ani spirální ramena, v nich vidíme několik jasně zářících hvězdotvorných oblastí.

NGC 2835

Souhvězdí Hydry
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Spirální galaxie NGC 2835 se nachází asi 34 milionů světelných let od nás ve směru souhvězdí Hydry, které je největším z 88 moderních souhvězdí. Protože má celá obloha asi 41 000 čtverečních stupňů a souhvězdí Hydry 1300, zabírá asi třicetinu celé oblohy. Pozice souhvězdí je navíc na rozmezí severní a jižní polokoule, většina jej však leží na jihu, takže pro ideální pozorování se hodí být poněkud více na jihu, alespoň třeba ve středomoří. Pokud byste ovšem chtěli spatřit samotnou NGC 2835, potřebovali byste alespoň menší dalekohled, její magnituda je totiž 10,3.

NGC 2835
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

NGC 2835 byla objevena v roce 1884 německým astronomem Wilhelmem Tempelem. Jedná se o spirální galaxii přechodného typu, jejíž průměr činí 65 000 světelných let. Je tedy poněkud menší než naše Mléčná dráha. Spirální ramena NGC 2835 jsou poměrně výrazná díky hvězdám populace II, oblastem HII a hvězdným asociacím. Zdá se, že severní ramena jsou oproti jižním jasnější a zejména ve vnějších oblastech více vyvinutá, příčinu zatím neznáme.

V jádru leží supermasivní černá díra o odhadované hmotnosti 3-10 milionů hmot Slunce. V tom je podobná Mléčné dráze neboť Sagittarius A* má hmotnost 4,3 milionů hmot Slunce. Také rychlost tvorby hvězd je podobná, u Mléčné dráhy 1-2 sluneční hmotnosti z rok, u NGC 2835 1,3 hmotnosti Slunce z rok. Na snímku Webbova dalekohledu vidíme jasnou a domodra zbarvenou oblast jádra galaxie. Okolo pak poněkud hůře patrnou, ale přece jen rozpoznatelnou, oranžově až červeně zabarvenou, spirální strukturu.

NGC 3351

Souhvězdí Lva
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Ve vzdálenosti 33 milionů světelných let od nás leží galaxie NGC 3351. Roku 1781 ji objevil francouzský astronom Pierre Méchain, později ji Charles Messier zařadil do svého proslulého katalogu, je tak známa i jako M 95. Nachází se ve známém souhvězdí Lva, které náleží do zvěrokruhu a leží na nebeském rovníku (výrazně větší část však na severní obloze). Souhvězdí a jeho objekty tedy lze snadno pozorovat i z Česka a to včetně NGC 3351, která má zdánlivou magnitudu 9,7, takže je rozpoznatelná i v menším dalekohledu.

Až větší dalekohled však ukáže, že NGC 3351 je spirální galaxie s příčkou. Její velikost činí 46 000 světelných let, oproti Mléčné dráze je tak zhruba poloviční. Náleží do skupiny galaxií M 96 naznané podle svého většího souseda, spirální galaxie M 96. Protože je relativně blízká a přitom dobře pozorovatelná, stala se NGC 3351 cílem celé řady astronomických výzkumů. Pozoroval ji Spitzerův dalekohled v infračerveném záření a zkoumal ji též Hubbleův teleskop, který zde hledal proměnné hvězdy cefeidy. Tato pozorování ještě doplnila astrometrická družice Hipparcos, takže víme dosti přesně, že se od Slunce NGC 3351 vzdaluje rychlostí 766 kilometrů za sekundu.

NGC 3351
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Pozorování předchozích observatoří vhodně doplnil Webbův dalekohled. Jeho snímek ukazuje střed galaxie s dobře patrnou centrální oválnou částí. Jde o oblast o velikosti asi 600 parseků tvořenou horkým plynem. Zde dochází k intenzivní tvorbě hvězd a uvolňování rentgenového záření. Přímo ve středu oválu vidíme jasně bílý bod, což je samotné jádro galaxie se supermasivní černou dírou. Od centrální části vybíhá doleva, respektive doprava poměrně málo zřetelná příčka galaxie, která se vzápětí mění na rudá a oranžová spirální ramena.

NGC 628

Souhvězdí Ryb
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Jedním z nejstarších dodnes existujících souhvězdí, známým už ve starověké Mezopotámii je souhvězdí Ryb. Prochází jím ekliptika i nebeský rovník, ostatně právě zde v současnosti leží jarní bod, průsečík obou kružnic. Souhvězdí Ryb, které leží z většiny na severní obloze, je dobře známé a veliké, avšak chudé na jasnější hvězdy, takže při pozorování, které je od nás nejvýhodnější na podzim, byste viděli jen slabší hvězdy. Naproti tomu o objekty hlubšího vesmíru zde není nouze. Nejznámějším z nich je bezesporu NGC 628 známá také jako Fantomová galaxie. V roce 1780 ji objevil Francouz Pierre Méchain, který se o novinku podělil s C. Messierem. Ten pak galaxii zahrnul do svého katalogu jako M 74.

Galaxii NGC 628 od nás dělí 32 milionů světelných let, její průměr je 95 000 světelných let a obsahuje asi 100 miliard hvězd, velikostně je tedy zcela srovnatelná s Mléčnou dráhou. Můžeme ji zařadit mezi klasické spirální galaxie, její spirální struktura je navíc velmi dobře zřetelná. Má dvě hlavní spirální ramena a několik vedlejších, všechna jsou krásně vyvinutá. I přes poměrně nízkou magnitudu, 9,4 je na galaxii docela málo, je pro amatéry těžko pozorovatelná kvůli své nízké plošné jasnosti, obecně jde o nejhůře pozorovatelný objekt Messierova katalogu. Lépe je pochopitelně viditelná ve větších dalekohledech. A protože je k nám velmi výhodně natočena, používají ji vědci často jako modelový objekt ke studiu spirálních galaxií.

NGC 628
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Není tedy divu, že ji fotografoval už Hubbleův dalekohled a později i JWST. Nový snímek ukazuje centrální část galaxie a vnitřní část spirálních ramen. Kousek vpravo od středu obrázku lze spatřit jádro galaxie jako světlý bod kolem kterého se rozprostírá světle modrá záře mladých masivních hvězd. Ze středu vybíhají páteřní majestátní spirální ramena, která se směrem ven rozšiřují a mírně odchylují od konstantního úhlu. Jedno z hlavních ramen se ovšem na samém konci lehce zužuje. V NGC 628 detekoval teleskop Chandra černou díru o hmotnosti 10 000 hmot Slunce, jednu z prvních černých děr střední hmotnosti. Kromě toho jsme zde viděli i tři supernovy, z nichž jedna (v roce 2003) dosáhla desáté magnitudy a byla tak viditelná i středními dalekohledy.

NGC 1512

O skotském astronomu Jamesi Dunlopovi jsme zde už psali. Kromě NGC 1566 má tento vědec na kontě i další objevy, například spirální galaxii s příčkou NGC 1512 vzdálenou od nás 30 milionů světelných let. Tato 70 000 světelných let velká galaxie leží na jižní hvězdné obloze v malém souhvězdí Hodiny, které je na významné objekty vzdálenějšího vesmíru a i jiné objekty velmi chudé. Od nás je navíc nepozorovatelné, pokud jej chcete vidět, museli byste se vydat třeba alespoň na jih arabského poloostrova, či do přilehlých končin.

NGC 1512 je jedna z mála alespoň trochu jasnějších galaxií tohoto souhvězdí, byť s hvězdou velikostí 11,1 byste pro pozorování potřebovali střední astronomický dalekohled. Skutečně zajímavé věci by se však ukázaly až v dalekohledu větším. O čem hovořím? V blízkosti NGC 1512 byste mohli spatřit sousední nepravidelnou trpasličí galaxii NGC 1510,která je svou větší společnicí přitahována. Obě galaxie se slučují, k pohlcení menšího souputníka dojde za několik set milionů let. Interakce obou galaxií zvýšila aktivitu tvorby hvězd v NGC 1512, která nyní probíhá dosti rychle, astronomové pozorovali hned 200 nedávno vytvořených hvězdokup.

NGC 1512
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Pozoruhodná je i spirální struktura NGC 1512. Jak sami vidíte, galaxie má dva zřetelné prstence. Jeden velmi malý těsně obklopuje domodra zbarvené jádro, druhý mnohem větší pak vidíme oranžově až červeně na okrajích fotografie. Z vnitřního prstence vidíme vybíhat velmi dlouhou oranžově zabarvenou příčku této galaxie, která směřuje nahoru doleva a dolů doprava. Na jejím konci začínají výrazná spirální ramena.

IC 5332

Souhvězdí Sochaře
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Dalším z malých jižních souhvězdí je souhvězdí Sochaře. Na rozdíl od některých dalších je Sochař viditelný i z Česka, ovšem jen velmi špatně, jelikož vystupuje nízko nad obzor. V listopadu jej můžeme spatřit vedle mnohem slavnější hvězdy Fomalhaut v souhvězdí Jižní ryby. Pro lepší pozorování Sochaře se potřebujeme přesunout více na jih. Ovšem i tak toho pouhým okem moc neuvidíme, jasnější hvězdy tomuto souhvězdí chybí. Zato v dalekohledu se nám už pár zajímavých objektů ukáže. V alespoň středním dalekohledu pak můžeme vidět i 30 milionů světelných let vzdálenou galaxii IC 5332, která dosahuje magnitudy 10,7. Objevena byla poměrně pozdě, až v roce 1897 si jí povšiml americký astronom Lewis Swift.

IC 5332
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Pohled na IC 5332 rozhodně stojí za to. Tato galaxie není sice moc výrazná, její plošná jasnost je dosti nízká, zato je však kromobyčejně krásná a velmi symetrická. K nám je navíc vhodně natočena, takže vidíme celý její disk velký asi 66 000 světelných let. IC 5332 patří mezi galaxie přechodného typu, má jen velmi malou centrální výduť a výrazně vyvinutá spirální ramena. V této galaxii dochází k tvorbě nových hvězd, avšak jen docela pozvolné. Zajímavé je, že IC 5332 leží téměř přesně ve směru jižního pólu naší Galaxie. Mimochodem, možná vám připadá zvláštní, že ostatní dnes zmíněné galaxie mají označení NGC, zatímco tato IC. NGC je New General Catalogue s 7 840 objekty, jeho doplňkem je pak Index Catalogue (IC) s asi 5 386 objekty.

Vzpomenete-li si na starší díly našeho seriálu, o galaxii IC 5332 jsme již jednou hovořili, a to v souvislosti se snímkem přístroje MIRI. Nový snímek zachycuje centrální část galaxie a vnitřní část spirálních ramen. Téměř přesně uprostřed fotografie vidíme jádro IC 5332, které není tak výrazné jako u jiných galaxií, přesto i zde vidíme typické modré světlo nových mladých hvězd. Z jádra se vinou krásně symetrická a elegantně zatočená oranžová spirální ramena, která jsou i na tomto obrázku poměrně dobře rozpoznatelná.

NGC 1385

Souhvězdí Pece je častým cílem pohledů do hlubokého vesmíru. Obsahuje totiž jen málo výrazných objektů patřících do Mléčné dráhy, takže nabízí mimořádně kvalitní výhled do vzdálenějších končin kosmu. Právě zde se nachází Hubbleovo ultra hluboké pole, které později nasnímal i Webbův dalekohled. Poněkud blíže než objekty hlubokého pole, na kosmické poměry jen 30 milionů světelných let daleko, leží galaxie NGC 1385, jeden ze zajímavých objektů vzdálenějšího vesmíru, který se v tomto souhvězdí nachází.

NGC 1385
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Objevena byla v roce 1784 Williamem Herschelem a od té doby je poměrně často pozorována. Dosahuje ovšem jen magnitudy 10,9, takže abyste ji spatřili, museli byste disponovat alespoň astronomickým dalekohledem střední velikosti. Nejlépe ovšem spíše větším dalekohledem. Pak by se vám totiž ukázala v plné parádě spirální galaxie s příčkou, právě sem totiž NGC 1385 náleží, o velikosti 70 000 světelných let, což je asi o čtvrtinu méně oproti naší Mléčné dráze. Mléčná dráha má také mnohem výrazněji vyvinutá spirální ramena, která jsou i výrazně více pravidelná a symetrická.

NGC 1385 jste mohli vidět už na snímku Hubbleova kosmického dalekohledu. V poněkud jiném světle ukazuje galaxii Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Přístroje MIRI a NIRCam nám nabízí unikátní pohled dovnitř této galaxie. Zajímavé je, že v tomto případě není spirální struktura jasně viditelná, ona není ve skutečnosti patrná skoro vůbec. Uprostřed snímku vidíme několik oblastí s typickým modrým světlem mladých hvězd, což nám naznačuje, že jde o oblast blízko jádra, nicméně jádro samotné zde v podstatě není rozpoznatelné. Od středové oblasti se vinou vláknité struktury zobrazené zde žlutě, oranžově a červeně. Ovšem, abyste tu tušili spirální strukturu, musíte mít poměrně velkou fantazii.

NGC 7496

Souhvězdí Jeřába
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Na jižní hvězdné obloze je i několik relativně nových souhvězdí pojmenovaných po ptácích. V podstatě jediným, které je trochu nápadnější je souhvězdí Jeřába, které obsahuje hvězdu magnitudy 1,8, což z něj činí jedno z nejvýraznějších nově přidaných souhvězdí. Jelikož je ale na jižní obloze, z Česka jej spatřit nelze. Pro jeho pozorování bychom se museli vydat alespoň na sever Afriky, třeba takový Rabat, hlavní město Maroka už by mohlo postačovat. Kromě několika jasnějších hvězd nalezneme v souhvězdí též pár vcelku jasných galaxií. Jednou z nich je i NGC 7496, kterou v roce 1834 objevil anglický astronom John Herschel.

NGC 7496
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

NGC 7496 je vzdálená 24 000 000 světelných let, má průměr 75 000 světelných let a jde o spirální galaxii s příčkou. Disponuje aktivním galaktickým jádrem, řadíme ji mezi Seyfertovy galaxie, patří tak mezi nejbližší galaxie tohoto typu. V oblasti kolem jádra ze dochází k překotné tvorbě nových hvězd, ostatně to, že se tady nachází mladé horké hvězdy dokazuje i přítomnost HII oblastí. Jádro NGC 7496 vykazuje silné emise v ultrafialové, optické i rádiové části spektra. Přesto je pro amatérské pozorování galaxie ne zcela vhodná, její zdánlivá hvězdná velikost je totiž 11,1, takže se hodí spíše pro střední a větší dalekohledy.

Tuto galaxii už Webb dříve fotografoval, tehdy se vědcům podařilo najít 67 mladých hvězdokup v zárodečných kokonech prachu starých nejvýše dva miliony let, místa, kde se nachází velmi studený prach, ale i emise polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH). Nový obrázek ukazuje galaxii v trochu jiném světle. Snímku jasně dominuje centrální část galaxie. Jak vidíme, bílé jádro je tak jasné, že z něj dokonce vybíhají difrakční hroty typické spíše pro hvězdy Mléčné dráhy. Jádro protíná struktura připomínající písmeno S tvoří příčku galaxie a na jejím konci pak z ní pak vybíhají dvě mohutná spirální ramena.

NGC 5068

Jen 20 milionů světelných let od nás leží spirální galaxie s příčkou NGC 5068 a to ve směru souhvězdí Panny, které jsme si už popsali výše. Na rozdíl od výše zmíněných galaxií NGC 4535 ČI NGC 4254 do kupy galaxií v Panně NGC 5068 nepatří, leží mnohem blíže. Její hvězdná velikost je 10,5, takže k jejímu pozorování budete potřebovat alespoň střední dalekohled.

Tato galaxie se řadí mezi spirální galaxie s příčkou, její průměr činí 45 000 světelných let, takže je oproti Mléčné dráze zhruba poloviční. Z hlediska astronomie je zajímavá především tím, že ačkoliv ještě nebyla domovem žádné detekované supernovy, nova už u ní objevena byla a to dosti nedávno, v roce 2020 (dosáhla magnitudy 17,8).

NGC 5068
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Snímek Webbova dalekohledu ukazuje centrální část galaxie a oblast napravo od ní. Samotné jádro galaxie je namodralá oblast vlevo, příčka galaxie je pak žlutě zabarvený oblouk poblíž jádra. Můžete si přitom povšimnout, že spirální struktura galaxie je dosti chaotická a velmi nevýrazná. Na zobrazeném snímku je jen obtížně možné nějakou spirální strukturu vytušit.

Závěr

Doufám, že jste si bonusový díl našeho seriálu dostatečně užili. Příště se můžete těšit opět na obecný díl, kde bude od všeho něco. Bude-li ovšem vhodná příležitost, rozhodně další podobný úžeji tematicky zaměřený speciál nevylučuji.

Použité a doporučené zdroje

ESA Webb: https://esawebb.org/
NASA Web: https://webb.nasa.gov/
Webb Telescope: https://webbtelescope.org/
ESA Hubble: https://esahubble.org/
Program PHANGS: https://phangs.stsci.edu/

Zdroje obrázků

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky

Prosím čekejte...

Rubrika Věda a výzkum

Štítky: astrofyzika, astronomie, ESA, fyzika, James Webb Space Teleskope, kosmologie, NASA, S Webbem za hlubokým nebem, Webb

Níže můžete zanechat svůj komentář.

Jeden komentář ke článku “S Webbem za hlubokým nebem – 10. díl”

Jan Jancura napsal:

13. 4. 2024 (20:55)

Díky za zajímavé čtení

Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.