„Našemu synovi jsou čtyři a já zrovna říkal manželce, že jsem ve čtyřech začal hrát na housle a u něj si nedovedu představit, že by vzal housle do ruky, protože spíš, než by na něco hrál, tak něco bourá. Takže si myslím, že to moji rodiče museli mít docela divoké, jestli jsem hrál na housle tak, jak on si hraje s hračkami,“ popisuje Chobot s tím, že syn Artur je spíš technický typ, který se zajímá o to, jak věci fungují.
Když byl Artur malý, odešel Martin Chobot z kapely své ženy, protože se jejich hudební cesty začaly rozcházet. Chobot pak byl v podstatě na mateřské, během níž stačil vydat sólovou desku.
Domácí násilí i sebevražda matky. Manžel Farne se vyrovnává s tragédií |
„Život se mi změnil v tom, že si nepřipadám jako profesionální muzikant. Dělám svoji muziku, ale ne tak, že bych se tím mohl živit. To mě mrzí. Ale jinak jsem o hodně víc s dětmi,“ popisuje.
„Dřív jsme na koncerty jezdili i s Ewinou mámou, která nám hlídala, ale to dlouhodobě nešlo, aby byla na každém koncertě. Teď když má Ewa koncert, tak já jsem doma s dětmi,“ říká kytarista, který má v plánu vydat druhou desku. Děti mu to ovšem neulehčují.
„Když byl Artur malý, tak mi dovoloval hrát na kytaru. Ale potom vyrostl, a k tomu přišla dcera, a už mi vůbec nedovolují brát ji do ruky. Když to udělám, tak mi do ní začnou mlátit a rozlaďovat ji,“ popisuje a přiznává, že občas s dětmi ztrácí trpělivost, což ho mrzí.
„Jak jsem s nimi hodně, tak jsem občas nepříjemný, z čehož mám blbý pocit. A když na ně občas vyjedu, tak si pak říkám: ‚Nepamatuju si, že by moje rodiče na mě takhle vyjížděli.‘ Svoje rodiče si pamatuju, že ke mně byli vždycky vstřícní a chovali se ke mně hezky. Pamatuji si jen jeden výprask, když mi bylo asi pět a od té doby nic,“ vzpomíná Martin Chobot, který přišel o maminku velice brzy.
„Moje máma spáchal sebevraždu, když mi bylo čtrnáct. A v momentě, když se mi narodilo první dítě, tak jsem si říkal: ‚Jak jsi mi to mohla udělat, když jsi ke mně cítila to, co já k němu?‘ Myslel jsem, že to mám uzavřené, ale tím narozením dětí se to ve mně znovu otevřelo. Vyrovnal jsem se s tím písničkami. V tuto chvíli si s tím připadám srovnaný,“ říká kytarista, kterému pomáhají i pravidelné terapie.
„Na terapie chodím už devět let. Chodil jsem i jako dítě. Brala mě tam máma, dosud nevím proč. Jako dítě jsem měl hrozný vztek a říkal té terapeutce, že ji nenávidím. Vysvětlení bylo, že jsme se přestěhovali, měl jsem dlouhodobě zvýšené teploty, tak mě vzala na terapii,“ popisuje muzikant.
Přes nepříjemnou zkušenost z dětství ale na psychology nezanevřel. „Teď mi to pomáhá se udržovat. Nechodím do posilovny, chodím na terapii,“ dodává Martin Chobot.
31. prosince 2022 |
